Jan Čižinský: Jako u lidí, i u měst je všechen pokrok a bohatství k ničemu, když se ztratí duše

01. 01. 202222:15
Jan Čižinský: Jako u lidí, i u měst je všechen pokrok a bohatství k ničemu, když se ztratí duše
foto: Se svolením Jana Čižinského/Jan Čižinský

POLITICI VLASTNÍMI SLOVY Starosta Prahy 7, člen zastupitelstva hl. m. Prahy za Praha sobě na svém Facebooku 1. ledna k výročí Velké Prahy

Tak se hlaste: kdopak ví, jaké výročí Praha slaví 1. ledna 2022? Zní to neuvěřitelně, ale teprve před sto lety, 1. ledna 1922, naše město vzniklo v současné podobě. Ke Starému Městu, Malé Straně, Novému Městu, Hradčanům, Josefovu, Vyšehradu, Holešovicím-Bubnům a Libni byly připojeny karlínský, smíchovský, vinohradský, žižkovský a zbraslavský okres. Na světě byla takzvaná Velká Praha. Počet obyvatel se ztrojnásobil a z města se stala opravdová metropole.

100 let se zdá být hodně, ale jsou to čtyři, maximálně pět generací. Třeba můj dědeček, dirigent Václav Smetáček, se narodil v roce 1906. Naši předkové za tu dobu stihli dobudovat chrám svatého Víta, otevřít letiště v Ruzyni nebo postavit metro. Taky se ale zvládli postavit na odpor nacistické okupaci nebo iniciovat pád komunismu. A nedávno pozvali na Letnou podobně smýšlející lidi z celé země, aby dali najevo svou vůli pokračovat v historii České republiky v civilizované Evropě, a ne v podobě gubernie některého z totalitních režimů.

Dnes začínáme další stovku, a klademe si otázku, kam se chce naše krásná Praha vydat. Jsem přesvědčený, že na prvním místě musíme ochránit duši města. Jasně, duši nikdy nikdo neviděl. Ale určitě jste četli Pražské pověsti od Václava Cibuly s překrásnými ilustracemi Cyrila Boudy. Tajemná zákoutí Starého Města a Malé Strany, Bruncvík, Turek z Ungeltu, vodník z Podskalí… Pamatuju si, jak jsem tuhle knihu jako kluk louskal pořád dokola, a kdykoliv jsem z útulného domova v srdci Starého Města někam šel, pokukoval jsem odkud vystrčí hlavu tajemná postava.

Tohle je naše Praha, dnes bohužel schovaná pod nánosem moderní doby. To zvláštní rozechvění, že žijeme v magickém městě s úžasnou historií, musíme předat našim dětem a naše děti dál vnoučatům a pravnoučatům… A musíme magický svět Prahy chránit. Třeba tak, že nedovolíme, aby se na Staroměstském náměstí s turisty fotily čtyřmetrové čínské pandy. Nebo aby se zastavěly poslední volné plochy v historickém srdci města, a vyrostla na nich skleněná shopping centra.

Samozřejmě, že Praha musí být město, kde se dobře žije všem. Město, které je ohleduplné, myslí na seniory, maminky s kočárkem, rodiny s malými dětmi… Proto chráníme zeleň, dáváme do pořádku areály, kde se dá odpočívat, jako třeba Holešovickou tržnici nebo Výstaviště… Proto budujeme chodníky, přechody… Samozřejmě, že Praha musí být zároveň moderní město. Proto stavíme nové tramvajové tratě, metro, mosty…

Ale podobně jako u lidí je všechen pokrok a bohatství k ničemu, když se ztratí duše. Protože ta nám říká odkud přicházíme, kam kráčíme, a kdo jsme. Duše města nás všechny drží pohromadě. Lidi z Žižkova, Holešovic, Dejvic, Libně, Jižáku, Čerňáku… Někteří jsme v Praze po generace. Jiní se přistěhovali, nebo jsou tu dočasně. Někteří se považují za hrdé Pražany, jiní jsou pořád duší patrioti svých rodných měst. Ale všichni tu žijeme společně. Vím, že to je hodně neobvyklé přání do nového roku, ale pokud jej chcete začít symbolicky, přečtěte si Pražské pověsti od Václava Cibuly.

A já za Prahu Sobě slibuji, že i v roce 2022 budeme chránit duši našeho města a zároveň jej budovat a stavět - aby bylo připraveno na další desetiletí svého rozvoje. A budeme přitom myslet na to, aby se v Praze dobře žilo všem.

Srdečně a vděčně

Jan Čižinský a tým Praha Sobě

Publikováno se souhlasem autora

Publikováno se souhlasem autora

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných