Jan Čižinský (Praha sobě): Peklíčko, které rodiny s přijímačkami zažívají

POLITICI VLASTNÍMI SLOVY: Starosta Prahy 7, člen zastupitelstva hl. m. Prahy za Praha sobě na svém Facebooku 24. června k přijímacím zkouškám na střední školy.

Přijímačky na střední školy v Praze. Zkušenosti rodiče a starosty.

Máme doma čtyři děti. Dvě z nich cermatí přijímačky už absolvovaly, dvě to ještě čeká. A právě i osobní zkušenost mne vede k tomu, že už dva roky biju na poplach všude, kde mohu. Kdo to totiž neprožije, nesnadno si dovede představit, co se reálně v rodinách a ve školách vlastně děje a jaké to má důsledky pro děti a pro nás všechny.

Počet deváťáků v Praze roste. Loni jich bylo 9 691, letos 11 651, příští rok bude o cca 500 víc a další rok o dalších 500 víc. Důležité je, že v perspektivě patnácti let počet určitě klesat nebude. Logicky je proto třeba zvyšovat počet míst na středních školách a to tam, kde je o studium zájem, tedy v maturitních třídách.

Jenže peklíčko, které rodiny s přijímačkami zažívají, vede ke změně chování rodičů i dětí. Minulý rok se nedostatek míst projevil naplno. A to letos změnilo chování rodin. Jak zaznívá z našich základních škol od výchovných poradců, dříve měly děti často i vyšší ambice, letos děti byly opatrné a hlásily se spíše na průmyslovky či na učební obory, přestože by mohly jít na gymnázium. Dříve se hlásily jen do Prahy, letos občas rovnou mimo Prahu. Dříve se prakticky hlásily všechny děti na střední školy, letos některé proces úplně vzdaly a jdou na brigádu či do práce. Dříve se děti hlásily v drtivé většině na státní školy, letos zkoušely častěji soukromé. Dříve se děti i v druhém kole rozhodovaly podle oboru, letos často braly úplně cokoli bez ohledu i na výši školného. A kdo jen trochu mohl, zkoušel to i z páté a ze sedmé třídy, aby si ušetřil starosti v devítce. Na víceletá gymnázia stoupl počet přihlášek o stovky procent.

Loni v září nebylo v Praze umístěno 181 dětí. To může vypadat jako slušný výsledek a zodpovědní radní pro školství v minulé i v současné koalici to tak také interpretovali. Odtud tvrzení, že „míst je dost“, na kterém si tak trvají.

Jenže pražské rodiny zažily něco jiného. Pražské rodiny už podruhé po vyčerpávajících přípravách, přípravných kurzech a rodinných cermatích hororech zažily, že míst je dost mimo Prahu, na drahé soukromé škole či na škole, kterou pro své dítě nikdo nezamýšlel.

A tady nastává druhý kámen úrazu. Každá jen trochu zodpovědná rodina začne na psychice svého dítěte pracovat po všech těch přípravách ještě před prvním testem Cermatu. „Je to zkouška, jdeš si to tam vyzkoušet.“ Máš ještě jeden termín.“ „Když to nevyjde, vyjde druhý termín a bude to taky fajn.“

Pak se dítě z prvního termínu vrátí, vylíčí, co a jak. Doma se s ním rodiče podívají na test, začnou zjišťovat, jak na tom asi dítě bodově je. Často se zhrozí a zjišťování zanechají. Nikdo ale nechce, aby se dítě sesypalo a už vůbec ne před druhým termínem: „Ty body z dneška určitě budou stačit. Tak zítra můžeš být úplně v klidu a ukaž, co v tobě je.“

Po druhém termínu má málokdo nervy udělat si nějaký názor na počet bodů a stejně mu to je k ničemu, když nezná výsledky druhých. A tak se čeká na verdikt. „Dáme odvolání, to se určitě posune a vezmou tě.“ „Hele, našli jsme pro druhé kolo školu, která je možná lepší než ta, kam jsme se hlásili.“ „Tak tě vzali, tak to nakonec dopadlo dobře.“

Prostě všichni, co to s dětmi myslí dobře, nakonec hlavně své dítě a dost i sami sebe přesvědčují, že to dopadlo fajn, aby se z toho prostě nezbláznili. Bohužel naši výchovní pedagogové potvrzují, že psychická zátěž je veliká a že psychické potíže mezi deváťáky v souvislosti s přijímačkami zaznamenali a řeší.

A tak je vlastně velmi obtížné zjistit, kdo je jak spokojen s tím, kam se nakonec dostal. A společnost krvácí, protože vázne rozvíjení talentů a šrámy na dětském sebevědomí se obtížně zacelují.

Na Sedmičce jsme si udělali bleskovou anketu. Z 314 deváťáků ji vyplnilo 233. A z nich 35 je nespokojeno, jak to dopadlo, a z nich 9 se nikam nedostalo. Pokud ta čísla přepočítáme na celou Prahu, tak je odhadem nespokojeno kolem patnácti procent dětí, tedy cca tisíc sedm set a nikam se z nich v tuto chvíli nedostalo cca pět set nebo šest set pražských dětí.

Chtěli jsme to probrat včera na pražském zastupitelstvu a vyčlenit finance na řešení. Je totiž třeba vyslat pražskými rodinám signál. Je třeba, aby jasně zaznělo, že do příštího roku jako Praha vytvoříme nové tři střední školy a maturitní kapacity zvětšíme cca o 1500 míst.

Protože největší nebezpečí spočívá v tom, že se v září řekne: „Nedostalo se 300 dětí, mohou za to Středočeši a míst tedy bylo dost…“ a příští rok opět mnoho dětí narazí do přijímačkové zdi.

Jenže jsme narazili už jen s tou debatou. Pro to, abychom situaci nedostatečných kapacit s novými odhady a poznatky probrali, hlasovalo jen 28 zastupitelů a bylo třeba 33. Nestačilo to.

A pan radní pro školství Antonín Klecanda dokonce hlasoval proti.

Publikováno v rámci přehledu prohlášení i jiných mediálních výstupů jednotlivých volených zastupitelů v Praze