foto: Strategeo Institute/Jan Macháček
Byl členem správní rady Knihovny Václava Havla a pak jejím předsedou. Nyní komentátor a poradce prezidenta Jan Macháček pozoruje veřejný rozklad instituce a v rozhovoru pro server PrahaIN.cz vysvětluje, v čem spočívá její hlavní problém.
Knihovna Václava Havla se otřásá v základech, veřejně se propírá konflikt mezi ředitelem a týmem, končí sponzoři. Od roku 2008 jste byl čtyři roky členem správní rady a později jejím předsedou. Co se tam vlastně děje? Jak byste to jako bývalý insider vysvětlil?
Troufnu si říct, že základem všech problémů je velice problematické institucionální nastavení tohoto „podniku“.
Co to znamená?
Je to špatně nastavené už od doby, kdy knihovna skutečně začala něco dělat. Od roku 2003 do roku 2008 sice existovala, ale nevyvíjela žádnou činnost. Proběhlo několik pokusů, jak ji nastartovat. Pokaždé ale narazily na postoj paní Dagmar Havlové. Byl tam první pokus v roce 2003, u kterého shodou okolností byl i nynější ředitel Tomáš Sedláček spolu s Radkem Špicarem. Byl tam pokus s americkým politologem Michalem Krausem, bratrem herce Jana Krause, a byly i dalších pokusy. Až v roce 2007 nebo 2008, přišel Zdeněk Bakala a začal knihovnu skutečně významně sponzorovat. Tehdy se ředitelem stal Martin Putna.
V čem tedy spočívá ten institucionální problém?
Knihovna jako většina spolků a neziskových organizací má své zakladatele, kteří jmenují správní a dozorčí radu. V případě knihovny byli tři zakladatelé: Dagmar Havlová, Karel Schwarzenberg a sociolog Miroslav Petrusek, který ovšem v roce 2012 zemřel.
Ještě je třeba si uvědomit, že Dagmar Havlová jakožto vdova a univerzální dědička disponuje osobnostními právy k odkazu Václava Havla (Výhradní dispoziční práva ke komerčnímu i nekomerčnímu užití jeho jména spravuje Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 – pozn. red.). A u Úřadu průmyslového vlastnictví má také zapasanou ochrannou známku Knihovna Václava Havla.
Karel Schwarzenberg se pokoušel opakovaně zvláště po roce 2015 převést svá zakladatelská práva na Zdeňka Bakalu, který o to velice stál. Dagmar Havlová s tím ale nesouhlasila a převod se nikdy neuskutečnil.
Takže tam institucionálně existuje nerovnováha mezi postavením zakladatelky, která může rozhodovat o všem, a donátorem, který nemůže. Existovala sice jakási dohoda, kdo může kolik lidí nominovat do správní rady, ale ta byla vždy neformální.
A jaká je role ředitele knihovny?
V knihovně se vystřídalo mnoho ředitelů a předsedů správní rady. Jejich odchod byl vždy důsledkem zmíněné nerovnováhy a napětí mezi zakladatelkou a sponzorem. Většinou se to dělo po kritice ze strany Dagmar Havlové.
Tentokrát se nový ředitel Tomáš Sedláček pokusil o jinou „hru“, získal si podporu Dagmar Havlové a v rámci mocenských bojů stál na její straně.
Můžete popsat vztah mezi Zdeňkem Bakalou a Dagmar Havlovou?
Napětí mezi nimi bylo od samého začátku, ale mělo výkyvy. Občas bylo vedení knihovny naznačováno sponzorem, že se instituce má emancipovat od vlivu Dagmar Havlové. Abychom se druhý den dozvěděli, že to neplatí a vztahy Michaely Bakaly (manželky Zdenka Bakaly – pozn.red.), která v rámci rodiny měla na starosti neziskový sektor s paní Havlovou jsou nejlepší možné. Bylo to velice složité prostředí.
Jak jste se vy osobně dostal do vedení knihovny?
Stal jsem předsedou správní rady na přání Václava Havla. Znal jsem ho velice dobře od roku 1983, z dob disentu a undergroundu, kdy jsem hrál se skupinou Plastic People of the Universe. Havel chodil na naše zkoušky, moje první žena s ním byla velice blízká kamarádka. A on věděl, že mám dobrý vztah se Zdeňkem Bakalou, což vedlo k tomu, že si mě vybrali.
Takže vás osobně doporučil tehdy Havel?
Nejdříve mě doporučil, abych byl členem správní rady. A pak asi dva měsíce před svou smrtí namaloval obrázek, který mám doma, kde stojí, že mám být předsedou správní rady. Ale to není podstatné. Dalšími členy rady tehdy byli Dagmar Havlová, její dcera Nina, nedávno zesnulá Boženka Jirků, paní Bakalová, textař Michal Horáček a Jacques Rupnik. Řídit takovou radu nebyla úplně snadná úloha.
Vždycky to bylo velmi nestabilní prostředí. Ředitelé se často ocitali v situacích, které připomínají Havlovy absurdní hry. Třeba takový Martin Putna lítal mezi Hrádečkem a domem Havlových v Dělostřelecké, aby se dostal k archivním materiálům a stejně je nakonec nedostal. Knihovna nemá vlastně k dispozici ani ty archiválie, které jsou s Václavem Havlem spojené. Všechny věci, které jsou s Václavem Havlem a jeho osobností spojené, a to, co bývá vystavováno v amerických prezidentských knihovnách, tady vystaveno být nemůže. Je to majetek paní Havlové. Další věc je, že paní Havlová má kromě knihovny má ještě Nadaci Vize. Takže paní Havlová plně kontroluje nadaci a zároveň rozhoduje o knihovně. Vždycky jsem měl dojem, že na tu knihovnu trochu žárlí.
Jaká je podle vás v tom komplikovaném prostředí role Tomáše Sedláčka?
Tomáš Sedláček je výrazná charismatická osobnost. Jeden můj blízký přítel to formuloval tak, že Tomáš je vynikající operní diva, ale že z operní zpěvačky zpravidla nemůžete udělat ředitelku opery.
Tomáš Sedláček má spoustu následovníků, spoustu lidí, kteří mu fandí, ale stejně velké množství lidí s ním vůbec nesouhlasí. Řekl bych, že si Václava Havla formuluje velice svérázně někdy až kýčovitě. Na druhou stranu jeho úvahy o tom, že knihovna má fungovat tak, aby byla pochopitelná pro nejmladší generaci jsou naprosto správné. To se ale snadno řekne, potíž nastane v provedení. A to je problém Tomáše Sedláčka.
Zeptám se ještě na další stranu konfliktu, na zaměstnance, kteří hodlají odejít kvůli Sedláčkovu chaotickému řízení. Nenárokuji si také interpretaci Havla?
Je to prostě skupina lidí, která se soustředí na jeden aspekt Havlova dědictví. A taky platí, že když někde něco dlouho funguje, tak se to dostane do trochu rutinérské polohy. Proti tomu to nějakým způsobem rozpohybovat a trochu pozměnit není nic špatného.
Nemůžete ale přijít a říct, že teď budeme Havla dělat přes AI, budeme mít Havlova avatara, ale vy to udělejte, vy to vymyslete. To se snadno řekne, ale musíte mít tým, který to uskuteční. Nemůžete mít stávající tým, který dělá klubový program.
Zaznívá otázka, co by si přál sám Havel. Dá se na ni odpovědět?
Určitě chtěl klub, kde se budou lidi scházet. Vždycky mluvil o hospůdkách, kde se lidé potkávají a diskutují. Ale to je jeden aspekt. Nemůže to být zase jenom klub, kam chodí pořád ti samí lidé. Havel byl osobností evropského a světového formátu. Zdůrazňování tohoto aspektu podle mě chybí. Nemělo by to být ale ode zdi ke zdi.
Tomáš Sedláček mluví o tom, že by vedle darů od sponzorů měla knihovna mít vlastní zdroje, měla by rozvíjet ekonomickou činnost, prodávat merch, trička s Havlem atd. je to podle tebe dobrý recept?
Doteď byla knihovna financována především Nadací Zdeňka a Michaly Bakalových, což je jejich velká zásluha. Před několika lety tam přišel jako sponzor ještě Karel Komárek a jeho skupina KKCG.
Překopávat komplet model financování je nesmysl. Na druhou stranu, pokud se to jmenuje prezidentská knihovna a inspiruje se v určitém ohledu americkými prezidentskými knihovnami, tak ty samozřejmě ten merch s čepicemi a tričky normálně mají.
Můžu potvrdit, byl jsem v prezidentské knihovně Billa Clintona, což je takové zábavné muzeum, které zároveň organizuje řadu velmi seriózních akcí.
Přesně tak. Zrovna v zemi, kde se prodávají trička s Franzem Kafkou, bychom to neměli brát jako něco nepatřičného. Myslím si, že ta instituce by měla být vyrovnaná, měla by svůj klub, literární kavárnu, měla by daleko víc pečovat o Havlovo evropské myšlení, které je vizionářské a přelomové a měla by mít klidně i ten zmíněný merch.
Všiml jsem si na sociálních sítích statusu Miloše Čermáka, že pokud se teď odstartovala diskuze, jakým způsobem Havla dnes chápat, tak je to jen dobře. Velice s tím souhlasím, ale nemůže to být zase jako o zdi ke zdi. Knihovna ale bude potřebovat jiné prostory, jiné zázemí. Což jsou značné investice.
Když je ale tam tento problémový institucionální rámec, budou se do toho sponzoři hrnout? Přežije knihovna jako funkční instituce?
Mám velmi silné obavy, spíše jsem bohužel skeptik. Klíčový je postoj Dagmar Havlové a jasná vize, jak chce zacházet s odkazem manžela, co má dělat knihovna, co její nadace. Je dost možné, že se Tomáši Sedláčkovi za pomoci Davida Duška, vnuka Zdeňka Urbánka, opravdu nejbližšího Havlova přítele a mentora, podaří získat nové sponzory. S tímto institucionálním nastavením to ale dlouhodobě fungovat nemůže. Vše je v rukou Dagmar Havlové a zkušenost s tímto nastavením zatím nebyla dobrá.