Jiří Paroubek pro PrahaIN.cz: „Uvažuji, že budu kandidovat na prezidenta.“

Rozhovor naší redakci poskytl bývalý český premiér a někdejší předseda ČSSD Jiří Paroubek. V rámci něho jsme si mimo jiné povídali o současném růstu inflace, o válce na Ukrajině a také o příčinách strmého pádu jeho bývalé strany.

Co vlastně v současné době děláte? Čím se zabýváte?

Zabývám se ekonomickým poradenstvím, a to od roku 2013, kdy jsem odešel z Poslanecké sněmovny. Navázal jsem na to, co jsem dělal před tím než jsem šel do politiky.

Vyhlížíme inflaci, která může dosáhnout 16 až 20 procent. Zdražila se energie, bydlení, pohonné hmoty i potraviny. Jak v této souvislosti hodnotíte počínání naší vlády? Jaký je váš recept na cestu z této krize?

Na některé ty jevy jsem již upozorňoval v závěru loňského roku, kdy je nikdo nechtěl vidět. Registrovala je pouze Česká národní banka (ČNB), ale podle mého názoru chybným způsobem. Samozřejmě velká část té inflace je vnesená. Vyplývá z rychlého meziročního nárůstu cen řady klíčových komodit. Ať už jsou to komodity z oblasti energetických surovin – plyn, ropa nebo průmyslových kovů, ale také potravin či zemědělských výrobků. Na prvním místě je to pšenice, tam je ten nárůst ceny na světových trzích 30 až 40 procent. Například u kávy je ten nárůst až 80 procent, což souvisí s vymrznutím kávovníkových plantáží v Brazílii. Totéž se týká do značné míry cukru. Tam je to zase kvůli vymrznutí třtiny na části plantáží v Brazílii. Je to tedy souhra okolností. Samozřejmě tohle založilo celý problém, na který vláda vůbec nereagovala. Většina vlád EU reagovala tím, že něco udělala se spotřebními daněmi nebo s DPH. Snížila je nebo je úplně na přechodnou dobu eliminovala. Ta přechodná doba může být poměrně dost dlouhá. V některých zemích vymýšlejí speciální dávky, v jiných například vouchery. U nás vláda přišla s možností navýšení příspěvků na bydlení, ale udělala to tak složitě, že pro ty dědečky a babičky a lidi z nízkopříjmových skupin je určitý problém s vyplňováním těch dokumentů a dotazníků. To čerpání tedy asi není takové, jak by bylo potřeba. Vláda ty věci podcenila. Má nějakou ideologickou představu o tom, že ty dávky nesmí být plošné. Pak už ale nejsou ani plošné, ani adresné. Teď jsme v situaci, že až polovina našich občanů říká, že cítí problém, takže už se nejedná jen o to, že bychom měli chránit tu pětinu lidí, která o sobě říká, že je chudá, o čemž svědčí i ekonomické statistiky, ale nyní už dvě třetiny domácností tvrdí, že jsou ohroženy a to je velmi vážná věc. Myslím, že vláda ty věci ještě přiživuje. Jestli pan bakalář zahraničních věcí v klidu řekne, že se zbavíme do konce roku závislosti na ruské ropě, tak ten člověk neví, o čem mluví, protože ty naše rafinérie, i kdyby se sem nakrásně dostala nějaká jiná ropa, by se musely předělat, aby byly schopny zpracovat jinou ropu. To on vůbec nechápe a kdyby mu to někdo řekl, tak to pro něho bude nová informace. Ta nekvalifikovanost některých lidí ve vládě je taková, že je to až zarážející. Česká národní banka k té inflaci také přistupuje ne příliš chytře, a to úplně opačně než Evropská centrální banka, která drží základní referenční sazbu na nule. ČNB už se dostala s jásotem na 5 procent a ještě vymýšlí, že by se to mělo zvýšit. Ničemu to nepomohlo. Možná že ti, kteří mají vklady, jsou spokojeni, že z těch vkladů dostanou trošku více, ale naše inflace je podstatně vyšší než ve státech Evropské měnové unie. Politika ČNB je chybná, vláda je pasivní. Ti lidé tomu zkrátka nerozumí a nemají, až na pár výjimek, zkušenosti.

Nyní by mě zajímal váš pohled na válku na Ukrajině. Přispěl k Putinově agresi nějakým způsobem Západ? Jak to podle vás může dopadnout?

Samozřejmě každá válka je strašná. Ať je to válka na Ukrajině, ať to byla válka ve Vietnamu, v Afghánistánu nebo v Iráku. Ve všech těchto válkách byly zaznamenány statisíce obětí. To samé platí o Sýrii. Pochopitelně tahle válka se nás dotýká v tom, že řadu Ukrajinců známe. Je to slovanský národ. Z mého hlediska je to jako kdyby mezi sebou bojovali Češi a Slováci. Samozřejmě došlo k agresi ze strany Ruska z hlediska mezinárodního práva. To je neoddiskutovatelné. Já vždy vnímám ty paralely z minulosti, například to, co bylo před první světovou válkou. Ty evropské elity tak dlouho podceňovaly tu možnost vzniku konfliktu, až k němu došlo. Zde bylo několik měsíců zřejmé, že Rusové jsou na ukrajinské hranici. Ruští diplomaté jezdili na Západ. Ze Západu jezdily evropské špičky zase do Ruska. O něčem hovořily, ale víme, že z ruské strany to byl požadavek, aby Ukrajina nebyla součástí NATO, načež z NATO přicházela stereotypní odpověď, že je to svobodné rozhodnutí každé země. To určitě ano, ale já bych to přirovnal třeba k situaci na Kubě v roce 1962. Castro se svobodně rozhodl umístit ruské rakety na kubánském území a následně byly namířeny na americká velkoměsta a málem z toho byl světový konflikt. Já se nedivím, že se Spojené státy bránily. Stejné obavy projevilo Rusko a Západ se choval tak, jako kdyby ruské národní zájmy neexistovaly. Samozřejmě Rusové možná přehnaně vidí to, že několik set kilometrů od Moskvy může vzniknout raketová základna s jadernými hlavicemi, které by mohly dolétnout do Moskvy za 4 minuty, do Petrohradu za 6 minut a v podstatě paralyzovat dvě centra země. Pak je vám další obrana k ničemu. Sice vystřelíte rakety, ale ty doletí na americká města za hodinu a půl a prostě to není adekvátní. Myslím, že ta myšlenka rozšiřování NATO na východ není dobrá. Domnívám se, že diplomaté z obou stran mohli udělat mnohem více a je potřeba, aby si naslouchali. Před tou první světovou válkou si nenaslouchali a došlo ke katastrofě. V té válce zahynuly desítky milionů lidí. Kdyby se dnes rozpoutala jaderná válka, tak by zemřely miliardy lidí, což nikdo nechce.

Máte strach, že by k tomu mohlo dojít?

Já si myslím, že se to nestane, ale pokud by jedna z velmocí byla zahnána do kouta, tak to vyloučeno není. Pokud by například byla vyhlášená bezletová zóna nad Ukrajinou, tak by Rusko s největší pravděpodobností použilo jaderné zbraně. Je to hra s ohněm a takovou hru nemůžeme hrát. Chtěl bych, aby moje děti, jejich děti a děti jejich dětí žily v klidu a míru. Jaderná válka je vlastně konec lidstva.

Souhlasíte v této souvislosti s dodávkami zbraní na Ukrajinu?

Nejvíce v téhle věci oceňuji postoj Německa a Maďarska. Myslím, že je velmi rozumný. Maďaři nedodávají vůbec. Upřímně, pokud přijdou nějaké hypermoderní zbraně na Ukrajinu, tak jsou buď zničeny okamžitě a pokud ne, tak se s nimi ukrajinští vojáci musí naučit zacházet. Zajistit jim výcvik ani nebylo možné, takže je to zbytečné. Německý postoj je velmi umírněný a já doufám, že ta jednání, která probíhají, povedou k tomu, že Ukrajina může být demilitarizována a může se v mírových jednáních zavázat k tomu, že nebude součástí nějakého vojenského paktu. Myslím, že závěrečná a rozhodující část války probíhá teď v Donbasu a Luhansku. Jde o to, aby se dohodl mír, který bude udržitelný. Aby ani jedna ze stran neměla pocit, že musí během krátké doby dojít k odvetě.

Nedávno skončily volby v Maďarsku. Viktor Orbán opět drtivě zvítězil. Jaký máte názor na jeho politiku? Proč dosahuje takových úspěchů, přestože se v našich médiích často dozvídáme, jak jsou tam omezována média atd.?

Myslím si, že jestli někdo mluví o omezování médií v Maďarsku, tak je to legrace proti tomu, co je tady. Máme tu cenzuru, některá média jsou vyloučena ze hry, takže já pro to nemám slov. To je takové porušení zákona a ústavy a závazku svobody slova, že to nemá obdoby. Nejvyšší ústavní soudce Rychetský tomu přihlíží a zdá se, že to podporuje. Bavit se dnes o Orbánovi jako o někom, kdo omezuje svobodu slova je trochu trapné. Možná, že k tomu dochází. Nejsem schopen to posoudit. Spíš si ale myslím, že je to neschopnost opozice provádět takovou politiku, která by byla schopná ho porazit. Orbán tyhle volby vyhrál na dvou věcech. Jedna je dlouhodobá, a to starost o sociální smír v Maďarsku a o životní úroveň širokých vrstev. Díky tomu, že zajistil nízké ceny energií a uzavřel dlouhodobé smlouvy s Ruskem, platí Maďaři zhruba čtvrtinovou cenu plynu, co my. Od toho se odvozuje také cena elektrické energie. Pokud se jim podaří dokončit tu jadernou elektrárnu, tak budou mít i levnější elektrický proud. Ukázaná platí, do toho výdajového koše Maďarů nepřišel růst cen energií, a to oni velmi dobře vnímají. Druhou věcí je, že se Orbánovi podařilo opozici charakterizovat jako válkychtivou. Maďaři nechtějí zatáhnout do žádného konfliktu, což je podle mě i názor většiny českého obyvatelstva.

Jak hodnotíte současné vedení ČSSD? Myslíte si, že jsou to ti správní lidé, kteří dokážou vrátit stranu do Poslanecké sněmovny?

V rámci jednoho svého článku jsem vyzýval k uspořádání mimořádného sjezdu za účasti všech členů sociální demokracie, kde by mělo být zvoleno nové vedení, tak aby šíbři typu Poche, Havelka, Špaček nemohli ovlivňovat výsledek toho sjezdu. Jak se na sjezdu může stát, aby nebyla zvolena populární ministryně práce, za kterou jsou výsledky. Paní Maláčová je vzdělaná, seriózní a idealistická. Funkci vykonávala bez jakéhokoliv skandálu. Došlo k volbě člověka, který nemá vzdělání, nemá erudici a rozhled. Pouze je ve vleku Sobotky a Pokorného. Dnes se ukazuje, že to vedení strany nemá žádný náboj a nedokáže ze sebe nic dostat. Když vláda udělá evidentní chyby, jako je třeba zavedení cenzury, z Lidového domu se neozval ani hlas. Když byly zakázány koncerty Jarka Nohavici, neřekli ani slovo. Oni jsou úplně neschopní a líní a měli by skončit.

Vy sám ještě máte v ČSSD nějaké ambice?

Samozřejmě, že mi to není jedno, jak ta strana dopadla. V tuhle chvíli mám ale jiný zájem a jiný cíl. Tím nevylučuju, že bych třeba v budoucnu té straně nechtěl pomoct, ale ten problém jsem nebyl já. V minulosti jsem chtěl pomoct několikrát. Lidé typu Sobotky a jeho klonů ale vyvinuli obrovské úsilí, abych se nemohl vrátit. Oni si spletli politiku s politickým byznysem.

Měla by se levice spojit v nějakou jednotnou platformu?

Já myslím, že k nějaké integraci dojde. Může to být i kolem nějakého silného levicového kandidáta na prezidenta. Zatím tam ale mezi těmi kandidáty nikoho nevidím. Není to ani pan Skála, ani pan Středula. Pokud by to byl někdo, kdo vytáhne preference na nějakých 15 procent, tak se kolem něho dá seskupit skupenství stran. Může to být aliance několika stran, která může jít společně do voleb. Zatím se mi ale zdá, že ti kandidáti nedokážou integrovat dostatek voličů pro tento záměr.

Nejlepšího výsledku dosáhla ČSSD pod vašim vedením. Jak se vám povedlo tímto způsobem nastartovat stranu, která měla před vašim příchodem také malé preference?

Když jsem stranu v dubnu 2005 přebíral, tehdy ještě jako předseda vlády, předsedou strany jsem se stal později, tak byla opravdu na 10 procentech. Během 13. měsíců se dostala téměř na 33 procent, což je z dnešního hlediska pohádka a zázrak. Dnešní ČSSD chybí talent. Ti lidé jsou líní. Řada z nich má jenom materiální zájmy. Tím tedy nemyslím Šmardu. Osobně je podle mě skromný člověk. Ta strana je nezajímavá a nudná. Pod mým vedením byli barvití lidé a vynikající řečníci. Byly tam zajímavé osobnosti. Samozřejmě jsem měl taky vůči někomu antipatie, ale nedával jsem je najevo. Trpěl jsem je vedle sebe, protože jsem věděl, že jsou přínosní pro stranu ze strany voličů. Po mém odchodu se chlapci v rámci „odparoubkování“ začali „vraždit“ jak Přemyslovci se Slavníkovci a vyšlo z toho jednobarevné vedení, které bylo politicky úplně impotentní. Tuhle situaci se nepodařilo překonat Hamáčkovi. No a dnes je to už jenom odvar. Tehdy jsme prostě měli talent a pracovitost. Kdo byl líný, tak toho jsem k práci donutil. Věděli jsme, co máme dělat. Měli jsme vizi a program a používali jsme nejnovější metody marketingu na základě vynikající analýzy. Řekněte mi, co z toho ta dnešní strana má? Nic.

Můžete vyloučit vaši kandidaturu na prezidenta?

O té kandidatuře uvažuji. Když vidím, kdo kandiduje, tak kromě Andreje Babiše, který z té vládní funkce má politickou zkušenost, jsou to lidé nezkušení. Pohybovat se na poli zahraniční politiky by pro ně bylo poněkud obtížné. Někdo by je řídil a je otázka jak. Já ty zkušenosti mám. Mám svoji představu, co by ten prezident měl dělat. Asi by to neměl být člověk, který zasahuje do každodenní práce vlády. Měl by být schopen morálněduchovního vedení společnosti. Společnost bude bohužel vždy rozdělená, protože ty zájmové skupiny mají velice rozdílné názory na další vývoj. Potřeboval bych vybudovat nějakou organizační strukturu. Otevřeně řeknu, že se na tom pracuje. Samozřejmě také finanční bázi. Dnes už mám představu také o tom, jaká budou ta hlavní témata voleb. Rozhodnutý ale definitivně nejsem, protože pokud se nepodaří vytvořit nějakou seriózní organizační bázi, tak nemá smysl chodit po náměstích jako skaut. Pokud bych vedl kampaň, tak osobně jako občanský nezávislý kandidát. Bylo by to pro mě sice silné osobní nepohodlí, na druhé straně zase hezký závěr kariéry. Mohl bych být užitečný a mohl bych té zemi vrátit, co mě dala.

Jak byste okomentoval prezidentské období Miloše Zemana? Byl představitelem hodnot, o kterých jste mluvil?

Jeho pojetí prezidentsví bylo jiné. Já jsem byl jeho voličem v prezidentské volbě. Ne proto, že bych byl nadšený ze všeho, co dělal, ale jeho soupeři byli podstatně horší. Známe se v dobrém i zlém. Neměli jsme spolu jenom dobré vztahy. O to ale nejde, Miloš Zeman je osobně velmi bezúhonný člověk, nemyslí na materiální prospěch, což je také potřeba ocenit. V řadě věcí mám podobný názor, zejména v oblasti vnitřní politiky, z části i v zahraniční politice, v některých věcech mám ale názory rozdílné.

S odstupem let bych se zeptal na CzechTek v roce 2005. Po tehdejším policejním zásahu proti účastníkům akce jste zejména u mladých lidí výrazně ztratil popularitu. Udělal byste nyní něco jinak?

Já nevím, co jsem vlastně udělal. Jako předseda vlády jsem nemohl nařídit policii, aby zasáhla vůči CzechTeku. To bych se dopustil protiústavního jednání. Nemohl to učinit ani ministr vnitra Bublan, učinil to velitel nějakého místního územního celku na základě trestních oznámení, která dali policii občané. Rok předtím byla policie kritizována, že nezasahovala vůči účastníkům CzechTeku, kteří poničili cizí pozemky, na které neměli vstupovat, což se stalo i v tom roce 2005. Chtěl bych se ohradit proti tomu, že já jsme do těch věcí osobně zasahoval. Je pravda, že jsem se policie zastal, což bych udělal i dnes, protože policie musí zajistit pořádek ve státě. To že byla ta akce trochu politicky zneužita nevedlo k menší podpoře naší vlády, což se potvrdilo právě v těch volbách, o kterých jste sám mluvil.

Co rád děláte ve volném čase?

Ve volném čase se hodně učím jazyky. Zdokonaluji se v němčině a v angličtině, před třemi lety jsem se začal učit také francouzsky. Jinak hodně čtu. Hodně se věnuji zahradě, to je můj velký koníček. Samozřejmě stále pracuji, což je taky můj koníček. Konkrétně publicistika, protože se jedná o práci na sobě. Musím sledovat zahraniční tisk, abych měl přehled. Předpokládám, že se zase vrátím k finančním trhům, což je vlastně odraz politické situace. Rád cestuji, plavu a denně cvičím.

Jaký je váš oblíbený film, kniha a hudba?

Pokud jde o hudbu, tak těch žánrů je celá řada. Samozřejmě opera, poslechnu si rád francouzský šanson – obdivuji Édith Piaf, někdy třeba i dechovku. Mám rád melodickou hudbu. Miluju Mozarta, ten je asi z těch operních skladatelů na prvním místě. Pokud jde o literaturu, tak teď třeba čtu dvě knihy od britského publicisty a historika Paula Johnsona – Dějiny amerického národa a Dějiny 20. století. Mám velmi rád i Švejka nebo knihu od Thit Jensen Poslední rytíř dánský. Mým oblíbeným filmem je Vykoupení z věznice Shawshank, no a potom mám rád filmy podle předlohy Bohumila Hrabala.