Jiří Pehe: Ukrajina je rok ve válce. Cílem ruské invaze může být východní okraj NATO

ROZHOVOR: Před dvanácti měsíci zahájila ruská armáda útok proti Ukrajině. Během konfliktu přišly o život tisíce civilistů včetně dětí a desítky tisíc příslušníků armád na obou stranách. Ruská agrese zásadně změnila situaci. Celému světovému společenství Západ ukázal, že není tak slabý, jak se domníval Putin, řekl v rozhovoru pro PrahaIN.cz známý politolog Jiří Pehe.

24. února 2022 zahájila armáda Ruské federace otevřenou agresi proti Ukrajině. Jaké jsou hlavní politicko-ekonomické dopady na Evropu, US, Českou republiku i na mimoevropské státy?

Ruská agrese vyústila do velkých změn v mezinárodním společenství. Tou nejviditelnější je, že se západní svět zásadním způsobem semkl v podpoře Ukrajiny. Západní politici si uvědomili, že konečným cílem ruské invaze by nemuselo být jen dobytí Ukrajiny, ale útok na východní okraj NATO, což jsou země, které dříve patřily do ruské sféry vlivu. Putin byl jednotností Západu zaskočen, nepředpokládal to. Západ dlouhodobě považoval za slabý, neschopný dohody v zásadních věcech. Zejména pak dohody na společné strategii ohledně ukončení odběru ruské ropy a plynu. Sankce uvalené EU, USA a dalšími západními zeměmi mají ve střednědobém výhledu potenciál Rusko ekonomicky i vojensky zásadně oslabit.

Ukázalo se také, že podpora zemí, které Rusko považuje za spojence, je spíše opatrná. Čína se v obavách ze západních sankcí raději drží zpátky, neutrální postoj zaujaly i další země, které jsou s Ruskem ve společenství BRICS Indie, Jižní Afrika, Brazílie. Nepodporují sice Ukrajinu, ale ani otevřeně Rusko. Jediné vojensky signifikantní země, které se otevřeně postavily za Rusko, jsou Irán a Severní Korea, ale zejména Irán tím hodně riskuje. Už čelil masivním útokům, zřejmě z Izraele, na svoje továrny na výrobu dronů a raket, které dodával do Ruska, ač se k tomu Izrael, který se snaží hrát v rusko-ukrajinském konfliktu neutrální roli, nepřiznal.

Agrese zásadně změnila českou politiku. Dala vládě Petra Fialy sjednocující téma, kterým byla schopna „překrýt“ některé domácí problémy. Pomohla i k jasnému vítězství Petra Pavla v prezidentské volbě, protože právě on ze všech kandidátů představoval nejjasnější záruku, že neuhne v bezpečnostních otázkách. Posílila se také podpora občanů pro NATO i EU. Obě organizace sehrály v odporu proti ruské agresi zásadní roli, počínaly si poměrně rozhodně, mnoho lidí si uvědomilo jejich hodnotu pro naši bezpečnost.

Domníváte se, že lze po roce konfliktu ukončit válku diplomatickými cestami, nebo byla tato šance definitivně zmařena?

Šance na ukončení konfliktu diplomatickou cestou pořád je, ale je malá. Rusko by muselo udělat významné ústupky. Současné ukrajinské vedení nemůže po všem, co země z rukou Rusů už zažila, jednoduše přistoupit na to, že by obětovalo ve jménu míru východní Ukrajinu a Krym. A Vladimír Putin by pro změnu ztratil tvář, kdyby přistoupil na to, že se Rusko alespoň z části okupovaných území stáhne. Navíc Západ si uvědomil, že ústupky Rusku by mohly být jen předehrou k větší agresi. Problémem je samotný Putin. Dokud je u moci, může se diplomatickou cestou jen máloco změnit, protože je západním společenstvím vnímán jako válečný zločinec.

Situace mezi Ukrajinou a Ruskem byla napjatá prakticky neustále, a to i před „velkým“ konfliktem. Někteří analytici tvrdí, že propast mezi oběma státy a národy je tak velká, že vzájemné vztahy budou zmrazeny na mnoho let. Jaký je váš názor?

Vztahy mezi oběma zeměmi jsou nenávratně poškozené. Pokusy Ruska vykreslovat Ukrajinu jako nacistický stát, jsou pro Ukrajince nepřijatelné, urážlivé. Agrese vytvořila z Ukrajiny politický národ, který je semknutý za svým vedením. Před invazí tomu tak úplně nebylo, přispěli k tomu paradoxně právě Rusové. Propast mezi oběma státy je nyní obrovská, Ukrajina se během jednoho roku zcela přeorientovala na Západ, návrat do ruské sféry vlivu pro ni nejen není politickou alternativou, ale ani reálně možný, protože by tak Ukrajina jako národ spáchala sebevraždu.

Lze odhadnout, kdy dojde k ukončení konfliktu, a kteří prostředníci se na tomto procesu budou eventuálně podílet?

V tomto momentě je nejpravděpodobnější verzí konce konfliktu pád současného ruského vedení, zejména Putina. Je to jeho válka, v případě jeho odchodu se leccos může změnit. Představit si samozřejmě lze i nějaký kompromis, jako by byl ruský odchod z východní Ukrajiny výměnou za to, že Krym zatím zůstane v ruských rukou a bude se o něm jednat. Možných scénářů je víc, ale tím nejpravděpodobnějším je, že válka v podobě přetahování o kusy území na východní Ukrajině potrvá ještě relativně dlouho. V nejlepší pozici stát se prostředníkem pro případné vyjednávaní je nyní Turecko.

Jak hluboké dopady má válka na Ukrajině na českou politickou scénu i na společnost?

Česká společnost prošla důležitou názorovou proměnou. Je si mnohem více vědomá nebezpečí, které představuje ruský imperialismus, celkově se během jednoho roku posunula mnohem více „na Západ“. Představy některých politiků, že bychom mohli hrát roli jakéhosi mostu mezi Západem a Východem, jsou věcí minulosti. Politická scéna se i kvůli válce na Ukrajině výrazně proměnila. V čele země stojí vláda a brzy i prezident s jasně prozápadními postoji. Je symbolické, že šance Andreje Babiše na vítězství definitivně zmařilo jeho lavírování v otázce „mírotvorectví“. Bylo pěkné vzývat mír, kdo by ho nechtěl, ale jakmile prohlásil, že by tak učinil i za cenu nedodržení našich spojeneckých závazků, stal se zcela nevěrohodným. To, myslím, dobře ilustruje změnu, kterou si česká společnost prošla.