Jiří Vítek (Patrioti ČR): Tichá připomínka obětí vojáků, kteří se podíleli na osvobození Československa

04. 04. 202520:36
2 min. čtení
Jiří Vítek (Patrioti ČR): Tichá připomínka obětí vojáků, kteří se podíleli na osvobození Československa
foto: Rudolf Komár, PrahaIN.cz/Jiří Vítek

POLITICI VLASTNÍMI SLOVY: Místostarosta Městské části Praha 8 za Patrioty na svém Facebooku 2. dubna k pomníkům vojáků, kteří se podíleli na osvobození Československa.

Nedávno jsem obdržel několik anonymních a velmi ostrých výzev, abych inicioval odstranění žulových, hranolovitých pomníků, když jsem ten patriot a místostarosta, věnovaných památce vojáků Rudé armády. Tyto památníky známe například z okolí Čimického háje, Ďáblické ulice a dalších míst nejen u nás v Praze 8.

Tyto pomníky nepředstavují jen kámen v krajině – jsou tichou připomínkou obětí a statečnosti vojáků, kteří se podíleli na osvobození Československa. Stejně jako si každoročně připomínáme ohromné hrdinství občanů Prahy během květnového povstání, neměli bychom zapomínat ani na ty, bez jejichž pomoci by k ukončení druhé světové války a osvobození Československa nikdy nedošlo – Díky odbojářům, Rudé armádě, Československému armádnímu sboru, americké armádě, rumunské armádě i polské armádě, a my Pražané dlužíme vděk za třicet šest hodin pomoci i armádě ROA.

Odstraňováním těchto pomníků bychom přicházeli o kus vlastní historie. Nejde o schvalování žádné ideologie či ismu – jde o uznání konkrétních lidských obětí, které byly přineseny v boji proti nacismu. Ať už se to někomu líbí, nebo ne, bez těchto vojáků by dějiny Evropy – a tedy i naší země – vypadaly jinak. Jestli chvilku váháte, najděte si fotografie z koncentračních táborů nebo z Lidic, Ležáků z popravy studentů v listopadu 1939, najděte si jméno Jindřiška Nováková.

Možná bychom měli chránit především samotnou paměť. Tu, která nás spojuje s minulostí – přijímat ji v celé její složitosti, bolesti, euforii i zradě, tragice i naději. I té, co přišla po válce a v dalších letech, vlastně až do dnešních dnů.

Mimochodem ta nejkrásnější vlajka na světě z dílny Jaroslava Kursy oslavila 105 let. Sám asi netušil, že jeho původní malá kresba přežije dvě okupace, jeden komunistický převrat, dva státní rozpady a pořád tu bude s námi vlát.

Publikováno v rámci přehledu prohlášení i jiných mediálních výstupů jednotlivých volených zastupitelů v Praze

Tagy

Speciály

Aféry & zločiny
Příběhy zapsané do mapy