Kateřina Erbsová (BEZPP): Politika je droga, víc bere než dává

POLITICI VLASTNÍMI SLOVY Zastupitelka Prahy 22, zvolená na kandidátce Praha 22. Naše město na svém Facebooku 11. srpna ke komunálním volbám

Kandidátky do komunálních voleb jsou již odevzdány, zaevidovány a zveřejněny. I při sebelepším hledání – já na žádné nejsem. V době, kdy jsou slova a vyslovené sliby často jen prázdnou frází bez významu, chápu, že tomu někteří nevěřili, i když jsem to opakovaně veřejně deklarovala. Člověk většinou posuzuje druhé podle toho, co by udělal on sám.

Rozhodnutí nekandidovat nebylo těžké, těžké pro mě bylo, a možná ještě občas je, se s tím rozhodnutím smířit a přijmout svoji novou roli, respektive neroli. Přeci jen politika je adrenalin, jeden kolega dokonce řekl, že droga a není lehké se té závislosti zbavit Ale jako každá droga mi víc vzala, než dala.

Nešla jsem do ní ale proto, aby přinesla něco pro mě. Chtěla jsem pomoct k rozkvětu Prahy 22 a to se částečně povedlo. Kromě těch viditelných a dokončených konkrétních věcí mám velkou radost i z té jedné neviditelné. Podařilo se nám nastartovat občanskou společnost u nás na okraji Prahy, lidé za začali účastnit veřejného života, zajímat se aktivně o místo, kde žijí. A chtějí se o něj starat a podílet se na jeho správě. Vyžadují objektivní informace jako standard a nebojí se po nich ptát. Jistě to není jen moje zásluha, ale jsem ráda, že jsem mohla být u toho.

Je potřeba nezapomínat, že to není protrhnutí cílové pásky, ale proces, na kterém je potřeba neustále pracovat. Neopájet se genialitou vlastního ega, ale s pokorou naslouchat. To naštěstí můžu dělat (a možná mnohem lépe) i bez toho, abych byla zastupitelka.

Poslední roky mě naučily hodně o životě, lidech, i o mě samotné. Byly chvíle, kdy bylo těžké zůstat pozitivní, nezanevřít na celý svět a nebrat si to osobně. Přišla řada zklamání a poznání, že ani ve svém věku, zkušenostech a po tisících přečtených knih o lidech vlastně nevím nic. Jak už jsem psala výše – každý posuzujeme a očekáváme chování druhých podle toho, jak bychom se v podobné situaci zachovali my. Což je přirozené, ale je to chyba.

Každá mince má svůj rub i líc – poznala jsem, kdo je můj skutečný přítel a kdo je, jen když se to hodí. Okruh lidí kolem mě se pročistil a já mám teď víc času a empatie pro ty, kteří v něm zůstali. Jedny dveře se zavřely a druhé otevírám. Co bude za nimi vím jen z části, ale i tak se těším, až vejdu. Člověk by se měl vždycky snažit dívat na život z té světlejší stránky.

Publikováno v rámci přehledu prohlášení i jiných mediálních výstupů jednotlivých volených zastupitelů v Praze