foto: František Stárek, se svolením/Vzácný snímek z mikulášské nadílky. Vlevo z vězení právě propuštěný Svatopluk Karásek
V prosinci 1977 se v Rychnově u Děčína konala přísně utajená mikulášská nadílka pro děti, jejichž rodiče trvale pronásledoval komunistický režim. „Nadílka byla krásná. Spokojené děti dostaly sladkosti a zpívaly písničky. O naší akci tehdy psali i v Anglii,“ řekl serveru PrahaIN.cz někdejší disident František Stárek, pracovník ÚSTRu a bývalý plukovník BIS.
Nadílku pro děti členů undergroundu, chartistů a disidentů připravil v obci Rychnov u Děčína Jan Princ s manželkou ve svém domě. Po listopadu 1989 se Princ stal náměstkem ředitele Bezpečnostní informační služby (BIS).
„Dům u Princů byl jeden z takzvaných disidentských a undergroundových domů. V prosinci roku 1977 jsme tady udělali mikulášskou nadílku asi pro dvacet dětí, jejichž rodiče trvale pronásledoval komunistický režim a někteří se zrovna vrátili z kriminálu. Přijel i Sváťa Karásek, který byl tehdy z vězení jen několik dní. Byla to nadílka se vším všudy. Mikuláš měl vousy, čepici a berlu, nachystaní byli dva andělé a čerti. Zpráva o naší akci se záhy rozletěla po světě a psali o nás dokonce až v Anglii. Nadílka byla úžasná. Děti dostaly dárečky, sladkosti a všichni jsme se společně radovali ze sváteční atmosféry. Nakonec jsem jim ještě promítal pohádky o krtečkovi. Děti zpívaly písničky a byly naprosto spokojené,“ řekl František Stárek redakci PrahaIN.cz.
Mikulášské „orgie”
Přípravy na akci probíhaly v naprostém utajení. Přestože i v Rychnově byla řada udavačů, mikulášská nadílka proběhla bez obvyklého zásahu Státní bezpečnosti a příslušníků Veřejné bezpečnosti. O to víc pak zuřily komunistické deníky Severočeský deník a Průboj. Ten dokonce mikulášskou nadílku označil za orgie, kdy „banda chuligánů páchala výtržnosti v hašišáckém doupěti v Rychnově, číslo popisné 138“. „Do Rychnova se tehdy s celými rodinami sjelo asi dvacet dětí. Všechny to byly děti severočeského undergroundu. Ve vězení jsme byli všichni za hudební skupiny, například za The Plastic People of the Universe. Tehdy se psal rok 1977 a probíhal tvrdý teror za Chartu 77. Psaly o tom tehdy všechny komunistické noviny. Například Severočeský deník psal články s názvy Charta nebo chátra, Hašišárna na Rychnově a podobně. Zpráva o naší mikulášské nadílce se tehdy rozletěla po celém světě a psaly o nás i sdělovací prostředky až v Anglii. O to víc komunisté zuřili,“ zavzpomínal bývalý disident.
S nadílkou byla spojena i velmi úsměvná historka. O čtyři kilometry dál totiž měla srub skupina trampů, s nimiž manželé Princovi i jejich přátelé udržovali velmi přátelské vztahy. „Když jsme připravovali nadílku a nakupovali dětem dárky, potkali jsme se s nimi v obchodě. Požádali nás, abychom mikulášskou nadílku udělali i pro jejich děti. Po nadílce pro naše děti jsme k nim vyrazili a bylo nás plné embéčko. Mikulášská berla byla dlouhá, nevešla se do auta a Honza Princ ji držel z otevřeného okna a nadával, že mu mrne ruka. Děti trampů byly úplně vykulené. Tušily, že se něco děje, když na Mikuláše najednou jejich tatínek zmizí. Ale tentokrát to bylo jinak. Táta byl doma, my jsme po příjezdu venku začali zvonit zvonem a přišel Mikuláš v doprovodu andělů a čertů. Děti z toho byly paf. Říkaly nám básničky a modlily se,“ líčil František Stárek napínavé okamžiky.
Anděl s čertem pil rum
Pak ale došlo k nečekané události. Zhasla světla a promítaly se pohádky. „Během promítání si ale zmrzlý Mikuláš, čert a andělé otevřeli láhev rumu, kterou jsme dostali jako honorář. Když se rozsvítilo, děti nestačily zírat, jak se nadpozemské postavičky napájejí rumem. Museli jsme jim vysvětlovat, že jim byla na dlouhé cestě zima a potřebovali se zahřát. Policajti tenkrát při nadílce nezasáhli. Později ale při několika koncertech u Princů tam samozřejmě byli. U Princů také proběhlo rozloučení s hudebníkem Paulem Wilsonem, který vystupoval jako zpěvák s Plastiky a učil u nás angličtinu. Po vzniku Charty 77 překládal pro západní novináře dokumenty, a tak ho komunisté zbavili povolení k pobytu v Československu a vyhostili ho. Jeho manželku Helenu, která byla Češka, s ním ven ale nepustili. Mohla za ním odjet až po půl roce. Na koncertu si ještě s námi zazpíval a zabubnoval si s Plastiky. Pak tam policajti vtrhli a asi osm zatkli. Odvezli nás do cely předběžného zadržení do Děčína,“ ukončil vzpomínání František Stárek.