Korupčním skandálům se dá zabránit jen těžce, říká exministr zdravotnictví Leoš Heger

ROZHOVOR: Jako historicky první ministr vyhlásil v roce 2012 prohibici při sérii otrav metanolem. Prosadil zvýšení platů ve zdravotnictví a jako člen vlády se také potýkal s kauzami ve svém resortu. „Bude dlouho trvat, než se společnost úplně zbaví podobných afér,“ řekl serveru PrahaIN.cz exministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09).

Českým zdravotnictvím otřásly kauzy v prestižních nemocnicích Motol a IKEM. Změnila se situace od doby, kdy jste stál v čele resortu jako ministr?

V tom, co se stalo nedávno, není velký rozdíl oproti tomu, jak to bývalo dříve. V době, kdy jsem nastoupil na ministerstvo, se vyšetřovala velká aféra v Nemocnici Na Homolce a vedlo to k odvolání tehdejšího ředitele. V té době se také otřásal IKEM. Děly se tam tehdy různé záhady a podivné věci, ale myslím, že to nedospělo k vyšetřování a soudům. Byla tam celá řada nedostatků, které vedly k tomu, že se také zde vyměnil ředitel.

Lze předcházet korupčním skandálům třeba zvýšenou kontrolou? A v čem je podle vás hlavní příčina těchto kauz?

To bohužel není pouze výsada oblasti zdravotnictví. Myslím, že u nás výrazně nestojí v čele všech malérů. Za současné vlády se stala řada podobných věcí. Neustále například slyším o kauze Dozimetr a dalších. Lidé pracující ve zdravotnictví se chovají jako zbytek populace. I mezi osobami na vysokých postech se čas od času vyskytne touha si víc a víc přilepšovat a podlehnou tomu. Ve zdravotnictví je to pak zvlášť pikantní, protože ti lidé jsou většinou ve sféře žurnalistické i obecné známí, o to víc to pak překvapí a bolí.

Pracoval jsem ještě před mým nástupem na ministerstvo jako ředitel nemocnice v Hradci Králové. I tady, přestože si lidé dovolovali daleko méně přemýšlet o takových extrémech, jsme měli dva nebo tři případy, které se musely řešit a byly vázané na zneužití možností ve zdravotnictví, které tady jsou. Objevují se ve všech lidských činnostech, kde se objevují peníze. Možnost zlepšení kontroly tady je, ale nedá se úplně dokonale vyloučit nikde. Jak už jsem řekl, neděje se to pouze ve zdravotnictví, ale i v dalších oborech. Existují podchycené podvody, které se staly ve vědeckém výzkumu. Někdo podlehne tomu, že by mohl získat peníze, tomu se dá velmi těžko zabránit. Samozřejmě kontrolní mechanismy díky digitalizaci fungují lépe, dohled nad účetnictvím díky počítačům také. Systémy jsou ale zase složitější, takže to vyvolává snahu některých lidí se do nich nějakým způsobem nabourávat. Nejsem přehnaný pesimista, ale myslím si, že bude ještě dlouho trvat, než se současná společnost bude schopna úplně zbavit podobných skandálů a afér.

Jak se z vašeho odborného pohledu změnila česká medicína a zdravotnictví za posledních 36 let?

Zdravotnictví se chovalo velmi pozitivně a správně. Začaly do něj plynout finanční prostředky, které tam v dobách komunistického režimu v dostatečném množství nebyly. Medicína této skutečnosti velmi dobře využila. Celá řada věcí má různé příčiny. Vezměte nejkřiklavější případ, který se ještě dnes cituje, to byly náhrady ledvin, když se začaly transplantovat. Lidí, kteří se na transplantaci dostali, bylo kdysi daleko méně než v současnosti. Důvodem je, že úspěchy na začátku snažení nebyly tak dobré, jako jsou nyní. Velkou roli zde hrál nedostatek peněz. Nemusíme mluvit jen o náhradách orgánů, ale můžeme mluvit o dialýzách. Počet lidí, kteří se dostali na dialýzu, byl podstatně menší, protože na to nebyly peníze. Šance pro lidi, kteří by to v té době potřebovali, byla podstatně menší než v současnosti. Medicína potřebuje na určité věci velké peníze a další věcí je, že se neustále rozvíjí. Řada úspěchů, větší část než těch, které jsou vázané na peníze, spočívá v tom, jak medicína poznává nové léky nebo chirurgické postupy. Například se v medicíně objevila možnost dívat se do těla endoskopem. Ze začátku to byla velká rarita. Endoskopie plicní se dělaly tvrdými kovovými rourami, ale když se objevily flexibilní endoskopy, možnost dostat se do různých dutin těla se stala větší, bezpečnější a pohodlnější pro lékaře i pacienty.

Jaké jsou v oblasti zdravotnictví a medicíny výhledy do budoucna? Kdysi jsem četl, že za několik desítek let bude možné v laboratoři „vypěstovat“ nový orgán a nahradit jím starý a opotřebovaný. Jde pouze o fantazii?

Myslím, že to není tak velká science fiction. Vyrobit třeba novou nohu pro člověka asi bude trvat ještě hodně dlouho. Ale mluví se o tom, že se dělají experimenty na zvířatech a zkoumají se možnosti, jak na nich vyrobit určitý orgán, který by byl tak modifikovaný, že by ho lidské tělo přijalo. To není vzdálená budoucnost. V posledních letech jsem byl v týmu, který posuzuje léky pro vzácná onemocnění. Rozhoduje se o tom, zda ten který lék je tak dobrý, že se za něj zaplatí nekřesťanské peníze. Nových léků, které jsem poznal za tři roky, bylo na čtyřicet. Ne všechny jsou zázračné, ale některé zabírají na nemoci, které doposud léčitelné nebyly. Vývoj jde opravdu velmi rychle dopředu.

Čas od času se opět hovoří o případném znovuzavedení poplatků za pobyt v nemocnici. Podporujete tuto myšlenku?

Medicína, když je rozumně placená ve formě spoluúčasti pacientů, má kladný vliv na to, aby se lidé ke svému zdraví chovali lépe. Aby se chovali také lépe vůči zdravotnickému systému a nezneužívali ho. Kvůli tomu byly tyto systémy zavedeny a existují v naší republice jen v malém rozsahu. Něco z těchto pokusů zůstalo z dob ministra Julínka. Druhá věc je politická a je otázka, jak je tato záležitost prosaditelná. Ministr Julínek a jeho tým tehdy zavedli systém poplatků hodně zprudka a tvrdě, proto se lidé tomu bránili a nechtěli poplatky přijmout, hlavně odborářské organizace. Nakonec se ukázalo, že to bylo na hraně použitelnosti. Celý ten systém byl dobře myšlený a nebyl dramatický v tom smyslu, že by pacienty poškozoval. Byl ale nečekaný a v našich podmínkách se to nepovedlo. Byl z toho politický skandál a hodně se o tom hovořilo. Další pokusy proto už neměly budoucnost. Dodnes se to nikdo z politiků neodvážil začít inovovat. Tento proces bude pomalý, plynulý, sociálně nepoškozující a takový, aby systém nevytvářel příliš velký odpor. Jednou ale určitě přijde.