Kristýna Drápalová (Praha sobě): Jakou roli pravá ruka Pospíšila Fremr v korupci sehrál?

POLITICI VLASTNÍMI SLOVY Kandidátka do Zastupitelstva hl. m. Prahy za Praha sobě na svém Facebooku 15. září ke korupci

Dneska jsem se byla poprvé podívat u soudu. Včera jsme vyhráli jeden soud kvůli předzahrádkám. Tenhle se týká stejné věci. Jenže trochu jinak: jde v něm o korupci.

Před soudem stojí Petr Bauer, majitel dvou výrazných podniků, a ještě výraznějších předzahrádek v centru Prahy. Je obžalovaný za podplácení úřední osoby. A z toho, co se zatím ví, měl ony úřední osoby uplácet, aby zamezily právě schválení koncepce předzahrádek, co jsme připravovali s Adamem Scheinherrem.

O které úřední osoby jde, to nevím. A nedozvěděla jsem se to ani dnes: soudní líčení bylo odročeno. Ví se ovšem, že kvůli této věci proběhla osobní prohlídka u Jiřího Fremra. Toho si možná pamatujete díky slavné replice z odposlechů kauzy Dozimetr („Jirko, žádný strachy, když přijdem do Prahy, můžem krást“), případně jako dlouholetého předsedu Mladých konzervativců, odsouzeného za těžké ublížení na zdraví a křivé obvinění. Sám Fremr ovšem onou úřední osobou být nemůže, jelikož nebyl ani úředníkem, ani zastupitelem. Byl jen pravou rukou Jiřího Pospíšila, který se k němu po kauze Dozimetr nezná tak moc, až se z toho někam uklidil a jako č. 2 na kandidátce SPOLU teď na Facebook postuje jen recepty, zvířátka a vzpomínky na Medu.

Jednání se odročilo na říjen. Jakou roli tedy Fremr v celé věci sehrál a u koho měly úplatky končit, to se bohužel dozvíme až po volbách. Ne, že bych v hlavě neměla pár tipů. Ale jsou to jen dohady. Je to zvláštní část té magistrátní zkušenosti: něčím se intenzivně zabýváte, každý den kvůli tomu vyřizujete emaily, chodíte na schůzky, víte o každé čáře v každém výkresu, znáte k tomu všechny oficiální dokumenty – a stejně cítíte, že celou tu věc ovlivňují ještě úplně jiné síly a procesy, o kterých naopak nevíte nic. A jen postupně se vám skládají dohromady různé střípky. Je to asi jako být ve zhasnuté místnosti a teprve postupně ohmatávat, co je v ní za nábytek. A občas si o něco rozbít koleno.

O většině věcí se člověk může jen dohadovat. Proč se materiál na poslední chvíli stáhne z hlasování. Proč se kvůli tomu přihrne na schůzku starosta Prahy 1. Jak se z toho podniku doslechnou o plánované kontrole. Jak je možné, že jeden podnik od vlivného úředníka městské části zábor nedostal a dvacetkrát větší podnik problém nemá. Proč další úředník nevyužije svou pravomoc, aby zarazil věčné přestupky jednoho podniku. Proč vůbec není možné někde sehnat informace, které by mělo být samozřejmostí evidovat. Proč vázne implementace schváleného materiálu.

Je zvláštní na něčem pracovat a tohle všechno nevědět jistě. Nevíte, jestli lidé, s kterými denně jednáte, mají jen ve věcech strašný bordel, anebo vám něco tají. Jestli je za nějakými chybami zlá vůle, prostý šlendrián anebo jenom nedorozumění. Jestli jsem hloupá, protože někomu důvěřuji, anebo paranoidní, že někoho podezírám.

Na dnešní soud jsem se proto dost těšila; mohl mi dát odpovědi na řadu tajemství minulých let. Chápu ale, že Bauer a spol. dělají vše pro to, aby se hlavní líčení nekonalo před volbami. Zábavné je, že ještě tento týden si Hospodářská komora do předvolební debaty přizvala Bauera jako experta na pohostinství. Jistě, platí presumpce neviny, ale tohle není první šrám na Bauerovic pověsti. Prosluli už ilegální nástavbou na domě u Staroměstského náměstí, kokainovou party v době nejtvrdšího lockdownu nebo nejrůznějšími fígly na obcházení památkářských pravidel. Mimochodem, když se v kostele Nejsvětějšího Salvátora konají pohřby, nosí se do něj rakve přes jejich předzahrádku. Blokuje totiž boční vchod.

Doufám, že by soud třeba mohl poodkrýt i něco z toho, jak dlouhé roky fungoval byznys s veřejným prostorem v centru Prahy. Nedávno jsem si dělala pořádek v dokumentech, které se mi k tomu za ty roky sešly, a uvědomila jsem si, jak moc smutné to vlastně je. Nemůžu to vědět jistě, ale možná musel skoro každý, kdo chtěl mít v nejhezčích částech centra stánek nebo předzahrádku, někomu něco zaplatit. Takový paralelní povolovací systém. A kdo se toho systému neúčastnil, nepodnikal. To vytváří určitý typ síta. A dnešní podoba centra Prahy je výsledkem takového třídění. Není to moc dobrý výsledek.

Když jsem předzahrádky začala řešit, nevěděla jsem ani, že tohle síto existuje. Byla bych hodně ráda, kdybychom ho mohli prostě odstranit. Je ale dost robustní. Podařilo se nám ho potrhat, ale nezmizelo. Taky jsme s PRAHA SOBĚ začali zavádět nové síto – takové, které je oficiální, předem dané a zaměřené na to, aby předzahrádky a stánky byly jen tam, kde nepřekáží, a vypadaly kultivovaně. Ale že by už byly nějak jednoznačně vidět jeho výsledky, to také ne. A je ještě hodně otevřené, podle čeho se bude v centru Prahy v příštích letech rozhodovat.

Publikováno v rámci přehledu prohlášení i jiných mediálních výstupů jednotlivých volených zastupitelů v Praze