foto: Rudolf Komár pro PrahaIN.cz/Kristýna Drápalová
POLITICI VLASTNÍMI SLOVY: Členka zastupitelstva hl. m. Prahy za Praha sobě na svém Facebooku 9. prosince k Pragerovým kostkám.
Praha může přijít o další významnou poválečnou stavbu: Pragerovy „kostky“ v Emauzích. Což znamená ještě jednu věc: konec CAMP - Centra architektury a městského plánování.
„Kostky“ jsou ve špatném stavu. Sama jsem tam pár let pracovala a zažila jsem si to na vlastní kůži. Když fouká vítr nebo jede tramvaj, v horních patrech můžete fyzicky cítit, jak se budova kýve. V létě je to skleněné peklo, v zimě pracujete v kabátu. Kostky byly postaveny v 70. letech a jsou celé zavěšené na traverzách, na které se půl století nesáhlo, stejně jako na obvodový plášť. Všechny tři kostky potřebují akutní celkovou rekonstrukci.
A dnešní vedení města se rozhodlo ji neudělat.
Je to absurdní příběh. Vše je totiž připraveno: je zpracovaný projekt, rekonstrukce má stavební povolení, dokonce jsme těsně před schválením vybraného dodavatele stavby. Začít by se mohlo klidně na jaře. Všichni víme, jak složité je v Česku, v Praze, v památkové rezervaci dojít do této fáze. Projektová příprava už teď stála miliony. Ale vedení města si řeklo: „Whatever, radši to necháme spadnout. Nebo prodáme.“
Vedení města (SPOLU+Piráti+STAN) se najednou rozhodlo dlouhodobě připravovanou rekonstrukci nezařadit do rozpočtu. Radním pro rozpočet je Zdeněk Kovářík (ODS), který se nechal slyšet, že on na to peníze nedá - je to drahé, budova se mu nelíbí, měla by se prodat nebo zbourat. Kdo se s panem Kováříkem někdy setkal, nemůže být překvapen. Prahu vedl už v 90. letech, teď plynule navázal a dělá tutéž politiku jako kdysi. Že do CAMPu lidé chodí rádi, že areál Emauz ožil a že se dnes poválečná architektura doceňuje, to v jeho světě není relevantní.
Překvapující je ale mlčení náměstka pro rozvoj Petra Hlaváčka. V jeho světě jako architekta a bývalého ředitele IPR, jehož hlas dnes tvoří rozhodující jazýček na vahách v pražské koalici, by to relevantní být mělo. Se zaříznutím rekonstrukce ale, zdá se, tiše souhlasí.
Co se může dít dál? Pokud se kostky nezačnou opravovat, bude se z nich muset odstěhovat Institut plánování a rozvoje Prahy - IPR. CAMP tak čeká zavíračka na neurčito. Možná napořád. Kdyby se někdy v budoucnosti našla politická vůle, bude se moci připravený projekt realizovat: jen to Pražany vzhledem k inflaci a zvyšování cen stavebních prací vyjde o stovky milionů dráž. Praha se také může rozhodnout - v souladu s přáním pana Kováříka - budovy prodat. A pak děj se vůle boží: kostky nejsou zapsanou kulturní památkou, a tak hrozí, že bychom byli svědky zániku další významné poválečné stavby.
Všechny tyhle scénáře podle mne znamenají pro Prahu horší budoucnost. Chyběly by mi diskuse a výstavy v CAMPu, chybělo by mi letní kino, drinky před kavárnou. A přestože má tisíc chyb, chyběla by mi i ta srostlice prosklených Pragerových kostek, která se i přes svou odlišnost stala obohacující historickou vrstvou tisíciletého města.
Ve čtvrtek tak budu za PRAHA SOBĚ na zastupitelstvu dávat pozměňovací návrh, aby byly finance na rekonstrukci do rozpočtu vráceny. Praha má na účtech sto miliard, které si šetří na stavbu metra D, jenže ta se stejně odkládá a peníze tak jen požírá inflace. Pojďme je použít na to, abychom tohle místo zachránili - za pár let by ho mohl čekat stejný osud jako Transgas nebo hotel Praha. Jestli vám to není jedno, přijďte kostky ve čtvrtek na zastupitelstvo podpořit - je důležité, aby vedení města slyšelo, že je nedáme.
Publikováno v rámci přehledu prohlášení i jiných mediálních výstupů jednotlivých volených zastupitelů v Praze