foto: ČNB/Lubomír Lízal
Prezidentské veto novely zákona o rozpočtové odpovědnosti podle ekonoma a bývalého člena bankovní rady ČNB Lubomíra Lízala otevřelo debatu, která je chybně posunutá. „Vycházíme z toho, že deficity jsou v pořádku. Ale nejsou,“ řekl Lízal pro sever PrahaIN.cz s tím, že skutečný souboj mezi prezidentem a vládou je o tom, jak rychle se může stát dále zadlužovat.
Vláda říká, že veto prezidenta ohrožuje fungování státu, protože rozpočet musí s větším schodkem zařídit nutné výdaje. Nemyslíte, že zároveň utrácí za věci, které působí, že jsou zbytné?
Každá vláda utrácí, protože chce sbírat body. Situace se od minulého století, hlavně od Rašínovy éry, změnila. Vyrovnané vládní financování už dávno skončilo. Takže bych to vnímal spíš tak, že to je souboj o to, jak rychle se můžeme zadlužovat.
Mohou některé z nových zátěží rozpočtu, jako je například změna financování České televize, vyšší důchody nebo třeba nižší spotřební daň na naftu přinést Česku nějaký ekonomický benefit?
Deficit může přinést jistá pozitiva, když je ekonomika v útlumu. Když má nevyužité kapacity a vláda nakupuje domácí výrobky, tak ji může povzbudit. Pokud ekonomika jede a vláda utrácí, tak to má dva efekty. Buď to zvyšuje inflaci, anebo to zvyšuje importy. V našem případě otevřené ekonomiky jsou přítomné oba efekty.
Česká ekonomika ale není v útlumu, ne?
Ano, situace tady je momentálně opačná. Nemyslím si, že bychom viděli, že ekonomika má nevyužité kapacity, nebo že máme vysokou nezaměstnanost. Spíš řešíme, kde brát lidi.
Takže snižování odvodů živnostníkům nebo zvýšení důchodů teď není impuls, který by ekonomika potřebovala?
Ekonomika má využitou plnou kapacitu, takže makroekonomicky se situace nezmění. Nakonec živnostníci a důchodci za ty peníze získané navíc jen kupují dráž nebo ze zahraničí.
Pokud vláda chce hájit překračování rozpočtové odpovědnosti, neměla by alespoň omezit zbytné zvyšování výdajů?
Pro mě je ta debata chybně posunutá. Vycházíme z toho, že deficity jsou vždy v pořádku. Ne, nejsou. Bavit se o tom, jestli deficit použijeme na tohle nebo na tamto v okamžiku, kdy ekonomika ten deficit nepotřebuje, je debata, která přešla mlčením tu základní otázku, jestli deficit vůbec potřebujeme.
Není to vlastně tak, že i bez nového zvyšování důchodů, snižování odvodů živnostníků a řady dalších podobných opatření by byl rozpočet stále v deficitu a s nejasným výhledem?
Ano, ty zmíněné věci jsou vlastně marginálie. Cesta k vyrovnanému rozpočtu se neobejde bez osekání sociálního státu, a to si nikdo v Evropě nedovolí.
Vláda má ale ve svém programu návrat k vyrovnaným rozpočtům. Vidíte v něčem, že by tam směřovala?
Myslím, že cesta k vyrovnaným rozpočtům už je spíš jenom marketingový tah a nejde jenom o českou vládu, ale je to prostě celoevropský fenomén. Problém je, že se v minulosti každá nestabilita řešila zvednutím vládních výdajů. Ať už si vzpomeneme na řeckou krizi nebo kteroukoli jinou.
Zrovna Řecko už má ale vyrovnaný rozpočet...
Řecku hrozil bankrot, bylo úplně v háji. Dokonce to ohrožovalo EU a jednotnou měnu. V ten okamžik byli dotlačeni ke skutečným reformám. Když nemáte takhle zásadní krizi, tak to žádná země neudělá. Žádní politici to nechtějí dělat. Také v Česku je velká část výdajů mandatorních, máte velmi malý manévrovací prostor.
Není deficit problém i proto, že Česká národní banka varuje před hrozbou inflace, ukazuje na státní rozpočet jako na riziko a zvyšuje úrokové sazby?
Funguje to, jak to má. Nezávislá centrální banka při rostoucí inflaci – třeba právě z důvodu rostoucích domácích poptávkových tlaků – zvyšuje úrokové sazby a komplikuje tak vládě další zadlužování.
Proto ekonomie dospěla k nezávislým centrálním bankám, aby byly skutečnou protiváhou k tendenci zvyšovat neúměrně výdaje a komplikovaly tak vládám financování chodu státu inflačním způsobem. Tedy zejména na úkor střední třídy, které to znehodnocuje úspory.