Marek Doležal (TOP 09): Nejhrdinštější čin československé moderní historie

28. 05. 202208:30
Marek Doležal (TOP 09): Nejhrdinštější čin československé moderní historie
foto: Se svolením Marka Doležala/Marek Doležal

POLITICI VLASTNÍMI SLOVY 2. místostarosta Městské části Praha 9 za TOP 09 na svém Facebooku 27. května k výročí atentátu na Reinharda Heydricha

V naší zemi si často připomínáme zejména známé historické prohry a naše především moderní dějiny nepřekypují okamžiky, na něž bychom mohli být bezpodmínečně hrdí. Dnešek je v tomto ohledu jiný, připomínáme si totiž dost možná nejhrdinštější čin československé moderní historie.

Je to přesně 80 let, co byl skupinou československých výsadkářů proveden atentát na nejmocnějšího muže tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava - zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Nejvýše postavený nacista, jehož se v průběhu války podařilo odstranit, je znám především jako jeden z architektů holokaustu, ale také tzv. Generálplánu Ost, tedy plánu na likvidaci, vysídlení a poněmčení slovanských národů. Není proto divu, že československé exilové vedení v Londýně usilovalo o to, aby tato lidská zrůda byla smetena z povrchu zemského. Naštěstí tehdy v Londýně nikdo atentátu s úspěchem nezabránil se slovy o tom, že by se jednalo o zbytečnou eskalaci válečného konfliktu…

Všichni dnes i díky práci mnoha historiků, reportážím, publikacím, dramatizacím i filmovým zpracováním známe jména Kubiš, Gabčík, Opálka, Švarc, Valčík nebo názvy Silver A, Silver B, operace Anthropoid, ale snad i osudy většiny lidí, kteří parašutistům při jejich misi pomáhali a často za to zaplatili svým životem. Zde si neodpustím vzpomenout obrovskou statečnost rodiny Piskáčkových z Prahy 9.

Co tedy k tomuto tématu dále dodat? Snad jen dvě osobní vzpomínky.

První je z doby, kdy jsme tyto hrdiny nemohli oslavovat ani otevřeně mluvit o jejich činech.

Celý život mám rád historii a měl jsem to štěstí, že jsem už na základní škole měl opravdu báječnou učitelku dějepisu. Někdy, tuším, v sedmé třídě nám dala za domácí úkol napsat alespoň dvě stránky, jež se měly týkat významných českých květnových událostí. Skoro všichni se pustili do referátu o Pražském povstání a konci války.

Já jsem si však vzpomněl na dědovu knížku o atentátu na Heydricha a o tématu bylo rozhodnuto. Téma mě fascinovalo o to víc, že v hodinách se o atentátu, až na krátkou zmínku v učebnici, moc nemluvilo. O Googlu či Wikipedii jsem si mohl nechat jen zdát, v dědově knížce jsem však o atentátu, výcviku parašutistů a Londýnské exilové vládě našel vše podstatné. Napsal jsem pečlivě dvě stránky a úkol odevzdal.

S prací jsem byl celkem spokojený, tak jsem byl poněkud překvapen, že mě paní učitelka na druhý den zavolala k sobě do kabinetu. Na stole ležel můj úkol a dějepisářka se na mě dívala starostlivým pohledem, pochválila mojí práci ale druhým dechem dodala, že jí nebudeme nikomu ukazovat ani že ji nebudu číst před třídou jako všichni ostatní.

Na rozloučenou mi oznámila, z jaké stránky učebnice mě příští hodinu vyzkouší, aby mi tu jedničku mohla přece jen napsat. Dále doporučila, abych o poznatcích z dědových knížek ve škole raději už nemluvil. Tehdy jsem to celé moc nechápal. Dnes si jejího přístupu nesmírně vážím.

Druhá vzpomínka, jež se váže k příběhu operace Anthropoid, je stará jen pár let.

Seděl jsem u kávy s režisérem Ondřejem Kepkou (ano, s Honzíkem z Arabely!), jenž v té době zrovna sháněl pomoc při cestě po stopách Karla Čapka a jeho knize Anglické listy. Domluvili jsme se a za několik měsíců jsme seděli na premiéře jeho cestopisného filmu.

Část filmu se týkala i oblasti kolem vesnice Arisaig na severozápadním pobřeží Skotska. Je to místo, kde probíhal výcvik a příprava našich parašutistů, kteří byli následně vysazováni v okupované vlasti. Tady se připravovali hrdinové Kubiš s Gabčíkem společně s dalšími parašutisty. Jejich hrdinský čin zde na břehu zátoky připomíná žulový památník.

Ve snímku režiséra Kepky nechybí ani emotivní projev dnes již bývalého honorárního generálního konzula v Edinburghu Paula Millara, brněnského rodáka, který žije ve Skotsku od roku 1968, a který si vzniku památníku nemalou měrou přispěl. Jeho projev ve mě rezonuje i po letech.

Jsem moc vděčný za snahu všech, kteří se starají o to, abychom nezapomněli!

Pro všechny, koho by zajímal další kontext událostí kolem atentátu doporučuji skvělý podcast Martina Gromana a Michala Stehlíka Přepište dějiny, kteří se událostem věnují ve čtyřech posledních dílech.

Publikováno se souhlasem autora

Publikováno se souhlasem autora

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných