Martin Sedeke (ODS): Metropolitní plán. Spása, nebo zkáza?

POLITICI VLASTNÍMI SLOVY Místostarosta Prahy 11, člen zastupitelstva hl. m. Prahy za ODS na svém Facebooku 23. června k Metropolitnímu plánu

Metropolitní plán – spása, nebo zkáza Prahy?

Posledních několik týdnů probíhá v orgánech zastupitelstev městských částí Prahy intenzivní a bouřlivá debata nad Metropolitním územním plánem, který má nahradit stávající územní plán HMP.

Pro lepší pochopení její podstaty je dobré si nejdříve říci, co to územní plán je, jaké jsou jeho cíle a jaké by měl mít náležitosti. Velmi zjednodušeně řečeno se územním plánem nazývá dokument, který vymezuje, jaká zástavba se smí (případně nesmí) na konkrétním území obce realizovat a jaké mají být její parametry. Které části obce jsou určeny pro budování infrastruktury, rekreačních zázemí, kde mají být parky nebo sportoviště. Konkrétní podoba bývá taková, že územní plán má grafickou část (mapu), kterou je území obce rozděleno do částí (funkčních ploch), a textovou část, ve které je řečeno, jaký druh využití se smí v jednotlivých funkčních plochách realizovat. Cílem je naplánovat, jakým směrem se bude rozvoj obce, pokud jde o využití území, ubírat.

Těm, kteří výstavbu realizují (investorům) zároveň dává účinný nástroj, jak zjistit, zda je jejich investiční záměr v souladu s představami obce o tom, co se smí na konkrétním místě stavět a jestli jejich záměr má šanci na schválení.

Z uvedeného je zřejmé, že tento dokument by měl být srozumitelný a do jisté míry jednoznačný. Zde však narážíme na první problémy Metropolitního územního plánu. Stávající územní plán Prahy má pro plnění svého účelu vlastní nástroje. Zjednodušeně lze říci, že používá specifický jazyk a pojmy, se kterými se jeho uživatel musí seznámit. Metropolitní územní plán však používá zcela jiné pojmy a jeho jazyk je naprosto odlišný od jazyka, který používá stávající územní plán. Tato odlišnost není jen v jednotlivých pojmech, ale přímo ve filosofii, s jakou je jazyk Metropolitního územního plánu konstruován.

Pokud se tak chce někdo k metropolitnímu územnímu plánu vyjádřit, musí nejdříve několik týdnů (a to bez přehánění) strávit jeho studiem, a teprve poté bude schopen říci, jaké jsou jeho důsledky na rozvoj konkrétního místa obce a zda s nimi souhlasí, či nikoliv, případně jaké má připomínky. Vezmeme-li v úvahu, že v příslušných komisích a výborech zastupitelstev městských částí zasedají obyvatelé těchto městských částí, kteří mají svá občanská povolání a svou činnost pro obec vykonávají ve svém volné čase, pak je zřejmé, že dokument je ve stávající podobě v těchto orgánech neprojednatelný. Praxe však ukazuje na rozsáhlejší problém, který představuje obtížná srozumitelnost Metropolitního územního plánu i pro pracovníky příslušných odborů městských částí. Nutno zdůraznit, že tito pracovníci, ač byli náležitě proškoleni, většinou nejsou schopni odpovědět, zda je konkrétní záměr podle tohoto plánu realizovatelný, či nikoliv.

Filosofii, se kterou byl vytvořen, a která vychází z toho, že co není zakázáno, je povoleno, lze považovat za přínosnou a lepší než filosofii starého územního plánu, která vycházela z myšlenky, že co není povoleno, je zakázáno. Bohužel místo toho, aby k realizaci této myšlenky byl využit jazyk a nástroje stávajícího územního plánu a tyto byly upraveny a modifikovány, byl vytvořen nový, revolučně jiný systém územního plánování. Tím došlo k situaci, kdy se pozitiva uvedeného přístupu utápí v konstrukci, která je pro běžné uživatele jen obtížné uchopitelná. Jistě lze namítnout, že během let si uživatelé na systém zvyknou a naučí se s ním pracovat. Je ale otázka, zda je smyslem, účelem a cílem nového územního plánu přinášet nové nástroje a metody územního plánování anebo vytvořit dokument, který bude naznačovat směr, jakým se má Praha rozvíjet. Dokument, který bude snadno uchopitelný pro své uživatele a ti s ním budou schopni hned pracovat.

Dalším a možná ještě závažnějším problémem je na jednu stranu nejednoznačnost některých použitých regulativů dávající velkou pravomoc do rukou těch, kteří budou rozhodovat o tom, zda je nějaký konkrétní investiční záměr v souladu s tímto plánem. Na stranu druhou jsou jiné navrženy tak, že naopak jejich velmi rigidní podoba nepříliš šťastným způsobem svazuje možnou podobu budoucí architektury.

V neposlední řadě pak plán ignoruje současnou podobu zpracovaných a zapsaných územních studií. Jiný problém se pak ukazuje při bližším zkoumání konkrétních vizí týkajících se toho, jak se mají městské části rozvíjet. Mezi těmito představami a Metropolitním uzemním plánem častokrát panuje rozpor. Tento problém se týká zejména sídlištních částí Prahy, které jsou podle filosofie metropolitního plánu hlavními oblastmi, kde by měl probíhat rozvoj Prahy. Vyvstává proto otázka, jak je toto možné a jak mohl být plán v této podobě zpracován.

Odpověď není složitá, v roce 2013 se stal pražským primátorem jistý pan Hudeček, vysokoškolský učitel z Olomouce s minimem praxe zastupitele a znalostí toho, jak obec funguje, nicméně s hlubokým přesvědčením, že praxe je k ničemu a, že teoretické znalosti, které vyučuje na vysoké škole, lze bez problému přetavit v realitu. Zahodil proto do koše do té doby probíhající přípravu nového územního plánu, která vycházela ze starého územního plánu, udělal z Prahy místo svých experimentů a z Pražanů pokusné králíky. Po něm se primátorkou stala paní pocházející z Bratislavy, tedy též jen málo svázaná s tímto městem a jeho vývojem, a tedy bez pochopení potřeby kontinuity tvorby územně plánovacích dokumentů.

Tito lidé pověřili tvorbou plánu architekta Kouckého, který sice má v odborných kruzích dobrou pověst, nicméně o jeho neschopnosti komunikovat se povídají legendy. Ten s arogancí sobě vlastní odmítl komunikovat se zvolenými zástupci občanů a vyhrotil situaci do podoby, kdy buď bude územní plán udělaný podle jeho představ nebo nebude vůbec. Zmíněná primátorka místo, aby tohoto pána vyhodila, snad z obavy, že situaci nedokáže jinak zvládnout, mu ustoupila a výsledkem je tento v praxi nepoužitelný metropolitní územní plán. S ohledem na všechny uvedené skutečnosti nejde říci nic jiného než, že přijetí tohoto metropolitního plánu by pro Prahu bylo spíše katastrofou než požehnáním.

Publikováno v rámci přehledu prohlášení i jiných mediálních výstupů jednotlivých volených zastupitelů v Praze