foto: Facebook Matěje Michalk Žaloudka/Matěj Michalk Žaloudek
POLITICI VLASTNÍMI SLOVY: Zastupitel Prahy 3 za Zelené na svém Facebooku 13. března k dostupnému bydlení.
Tohle je jen jeden příběh z mnoha. Přesná čísla nemám, ale na Praze 3 tohle registrujeme jako obecný trend - jen za posledních pár let už je to několik velkých bytových domů, které majitelé prodali i s nájemníky a ti noví rovnou všem ukončují smlouvy. V mém okolí několik lidí zažilo něco podobného, stejné příběhy.
Jako Praha 3 přitom většině těch lidí nejsme schopni pomoci - obecních bytů je kritický nedostatek, pořadníky jsou dlouhé a pravice dlouhodobě a vytrvale tlačí na jejich další rozprodej nebo dražbu na komerční pronájem.
Podle mě se bydlení stále nestalo politickým tématem jen proto, že v hlavách lidí je stále usazená devadesátková klausovská doktrína, že trh vše vyřeší nejlépe, „pořadníky už tu jednou byly“, „když na to nemáš, musíš se odstěhovat jinam“ atd.
Není samozřejmě náhoda, že pravicové strany žádnou bytovou politiku nemají. Jejich cílovému elektorátu růst cen bydlení vyhovuje.
Proto je podle mě důležitý trvat na tom, že
1. Současné ceny nájemního bydlení v Praze jsou důsledkem dlouhodobé pasivity politiků (vládních i magistrátních). Nedělají prakticky nic pro to, aby bydlení bylo dostupnější a jeví nulový zájem o to, jak se s tím potýkají jiná města. Recepty jsou přitom zdlouhavé, ale známé: masivní obecní výstavba, program na výkup bytů do vlastnictví města, progresivní zdanění nemovitostí, řešení řetězení jednoletých nájmů, povinnost developmentu stavět poměrnou část výstavby pro obec, až po regulaci nájemného. Je ale potřeba chtít, a tedy dát na to peníze. Musela by se v hlavě mnoha politiků stát změna. Museli by opustit ideologii všespásného volného trhu, muselo by jim na výstavbě domovů pro lidi začít záležet víc než na výstavbě domů pro auta a muselo by se to projevit v obecních rozpočtech.
2. Proměna míst, ve kterých jsme vyrůstali nebo strávili většinu života, ve čtvrti, ve kterých si lidi už nemohou dovolit žít a obchody jsou jeden po druhém nahrazovány franšízovanými „klientskými centry“ apod., nemá být samozřejmým a nezpochybnitelný procesem, se kterým se nedá nic dělat. Hejtry, co nás posílají bydlet za Prahu, je nutné ignorovat a ve veřejné debatě musíme bojovat za naše právo na naše město. Za to, že město je vynález sloužící k bydlení lidí a domy byly vymyšleny jako stroje na bydlení, ne na monetizaci uložených peněz.
To nejefektivnější a nejsystémovější, co teď může udělat každý z nás, je začít se jako nájemnici a nájemnice organizovat a poslat přihlášku do Iniciativy nájemníků a nájemnic.
Publikováno v rámci přehledu prohlášení i jiných mediálních výstupů jednotlivých volených zastupitelů v Praze