Matěj Michalk Žaloudek (Zelení): Do tří let se u nás bude jezdit třicítkou

POLITICI VLASTNÍMI SLOVY Zastupitel Prahy 3 za Zelené na svém Facebooku 17. října ke klidnější dopravě v ulicích

Předminulou středu se na radnici konalo představení výsledků sociologického průzkumu, který zjišťoval postoje obyvatel Prahy 3 ke zklidňování dopravy v rezidenčních ulicích.

Výsledek je, že lidi klidnější dopravu v ulicích opatrně vítají (což koreluje třeba i s celopražskými průzkumy). Snad to bude moment, který na radnici Prahy 3 odblokuje dlouhodobý spor o zavádění zón 30 a do tří let se bude jezdit třicítkou v naprosté většině ulic u nás.

Celý průzkum ZDE.

Hned po nejpočetněji zastoupených Zelených bylo v publiku nejvíce zástupců subjektu Patrioti (což jsou pohrobci Svobodných a Trikolory). To myslím odpovídá i faktickému zájmu o věc. Jako Zelení se kvalitou veřejného prostoru a udržitelnou mobilitou zabýváme na Praze 3 nejdéle a nejintenzivněji a nikoho tím tolik nerozčilujeme a neprovokujeme k aktivitě jako krajní pravici. Asi je to přirozené.

Jejich lídr, pan Mikuláš, je, to musím uznat, v mnohém poctivý vykonavatel zastupitelského mandátu. Ačkoliv je lehké ztratit přehled, v jaké je zrovna straně, a ačkoliv prosazuje věci, se kterými zpravidla hrubě nesouhlasím, účastní se všeho, zůstává u toho většinou času slušný a neprojevuje až takovou slepotu k dostupným podkladům a datům jako jiní.

Argumentace, kterou zvolil, je zdánlivě logická: V rezidenčních ulicích se dle dostupných dat nedějí žádné vážné nehody. Smrtelné nehody se dějí výhradně na hlavních ulicích a u velké části z nich uvádí statistiky zavinění nehody samotným chodcem. Příčinou nehody skoro nikdy není „překročení rychlosti“, ale nepozornost při přecházení nebo při řízení. Ergo: zklidňování dopravy je zbytečné, lidi by si hlavně neměli číst na mobilu atd.

Za prvé - považuju za dost důležitý rozbít myšlenkový rámec, že lidi, co nerozvážně vstoupí do vozovky, si přejet autem jaksi „zasloužili“. Statistika toho, kdo je dle policejního šetření viníkem nehody, je pro mě coby pro člověka rozhodujícího o podobě veřejných prostranství úplně irelevantní. Důležitá je jen jedna věc: auta, co jedou 50 km/h při nárazu člověka zpravidla zabijou, auta, co jedou 30 km/h zpravidla ne. Jestli tam vjelo děcko na odrážedle „vlastní vinou“ nebo ne, je pozůstalým fakt šumák. Lidi vždy budou řídit i přecházet nepozorně, politici mají vytvářet takové prostředí, které je, s přihlédnutím k tomuto faktu, bezpečnější, ne viktimizovat oběti. Nevím o městech, které by docílily snížení počtu dopravních nehod zákazem mobilů, ale vím o městech, které docílily snížení jejich počtu aktivním zklidňováním dopravy.

Za druhé - úmrtí na silnici je přece jen ta nejextrémnější špička ledovce. Přes 100 lidí ročně se v Praze při střetu s autem zraní těžce, přes 1000 lehce. Další desetitisíce se vyděsí, když to ubrzdí těsně před nimi a pak je to třeba budí ze spaní. Statisíce se bojí, že se jim nebo jejich blízkým něco takového stane.

Dávno to není o „dopravě“. Nejde tu jen o to, pokusit se zachránit několik zbytečně vyhaslých životů, jde primárně o pocit, o psychickou pohodu, o míru strachu, s jakou jsme ochotni chodit celý náš život po městě, kde žijeme. Ano, je to hodně o tom, jak se člověk cítí a chce ve městě cítit, a tahle argumentace připadá a bude připadat spoustě lidem směšná, protože spousta lidí považuje citlivost za slabost.

Veronika Sedláčková ze Seznamu nedávno napsala, že „každý, kdo si to vyzkoušel, ví, jak ohromný rozdíl je jít městem, kde musí být neustále ve střehu kvůli autům, nebo jít volně bez pocitu ohrožení.“

Podle mě to neví každý. Nepochybuju, že spousta lidí, co z auta prakticky nevystoupí, to nevnímá. Že spousta Pražáků v západních městech byla několikrát a ničeho si nevšimla. Ne každý veřejný prostor vnímá a je schopný nad ním kriticky přemýšlet, případně si to ne každý přes ideologické brýle přizná.

Podle mě existuje i spousta lidí, kteří se byli projít třeba v centru Amsterdamu a říkali si „jé, tady to je příjemný“ a neví, že to není tamní „přirozený styl života“ ani dílo geniálního urbanistů, ale že dřív to byly rušné silnice plné aut a že to stálo generace aktivistů, co usilovali o to, aby to tam vypadalo tak, jak dnes. Že to nevyřešil zázrakem žádný okruh nebo parkhaus.

Brusel zavedl rychlost 30 km/h v celém městě (tedy i na většině hlavních ulic) v lednu 2021.

Během jednoho roku se počet nehod snížil o 22 %, počet smrtelných úrazů o 50 % a hluk z dopravy se snížil někde až o 50 % (v závislosti na povrchu). Navíc se zdá, že doba jízdy autem z místa A na místo B se nezměnila.

Má to smysl. Obrovskej smysl. A chtít třicítky jen ve vedlejších ulicích je proto dost umírněný požadavek. Dnes už prakticky nedostatečný. Ale tady nejste v Bruselu.

Publikováno v rámci přehledu prohlášení i jiných mediálních výstupů jednotlivých volených zastupitelů v Praze