Matěj Michalk Žaloudek (Zelení): Konec světa, jak prorokovala pravice, nenastal

POLITICI VLASTNÍMI SLOVY Zastupitel Prahy 3 za Zelené na svém Facebooku 28. května k proměně Mariahilferstrasse ve Vídni

Proměna Mariahilferstrasse mě nepřestává fascinovat. Ještě před deseti lety byla uprostřed klasická silnice s parkováním po obou stranách (přikládám fotku z roku 2006). V roce 2010 si červeno-zelená koalice schválila záměr tuhle největší nákupní ulici ve Vídni zklidnit a začaly se prověřovat varianty. V roce 2013 radnice úseky ulice bez stavebních úprav ve zkušebním režimu vyznačily jako pěší zóny nebo obytné zóny (resp. Begegnungszone, kterou český zákon nezná, mohou v ní chodit pěší i jezdit všechny dopravní prostředky včetně aut, ale bez jasné hierarchie, kdo má přednost, a rychlostí maximálně 20 km/h).

Změna to byla zřejmě obrovská, přes mnohá participativní setkání, kulaté stoly, on-line ankety apod. se z celé věci se samozřejmě okamžitě stalo politikum a rozkol mezi zelenou radní pro dopravu Maria Vassilakou a opozicí i jejími koaličními partnery. V roce 2014 se tedy vyhlásilo místní referendum ve dvou přilehlých čtvrtích (Mariahilf a Neubau), o tom, zda zklidnění Mariahilferstrasse ponechat (a stavebně potvrdit). Pro Zelené začal boj o osud jejich pilotního projektu a několik měsíců bezprecedentní intenzivní vysvětlovací door to door kampaně. Výsledek referenda - 53,2 % pro zachování zklidněného dopravního režimu - plány potvrdil a začalo se stavět.

Dneska je Mariehilfer neuvěřitelně živá pulzující komerční ulice, kterou projde nebo projede na kole ve všední den cca 50.000 lidí. Stačí se na ní na chvilku zastavit a představit si, že všichni ti lidi sedí v autech, a hned je jasné, že by to asi těžko bylo efektivnější, protože by to byla jedna velká zácpa.

Konec světa, který prorokovala pravice, se nepotvrdil. Zelení v Mariahilf v dalších volbách posílili na 29,8 %, v Neubau vyhráli se 41 % a projekt se stal vzorem pro mnohé další. Pro spoustu lidí je nyní centrum Vídně tady.

Viděl jsem tu ulici před proměnou i po ní a mám obrovskej respekt k lidem, co tohle prosadili. Nejen, že to muselo být strašně práce a tisíce hodin vyjednávání, ale hlavně podle mě muselo být potřeba neochvějný přesvědčení, že to prostě jde.

Publikováno se souhlasem autora

Publikováno v rámci přehledu prohlášení i jiných mediálních výstupů jednotlivých volených zastupitelů v Praze