Matěj Michalk Žaloudek (Zelení): Špatně pro Prahu, to byla jediná šance na dobrou koalici

POLITICI VLASTNÍMI SLOVY Zastupitel Prahy 3 za Zelené na svém Facebooku 24. ledna k jednání o pražské koalici

Na konci roku 2014 jsme jako Zelení rozhodovali, zda jít do koalice s Adrianou Krnáčovou. Podmínky byly vyjednaný dobře, Zelení měli mít slušný vliv, koaliční program na tehdejší dobu skvělý. Na druhou stranu toxická značka ANO, v jejich řadách divný, nedůvěryhodný a nekompetentní lidi.

Koaliční jednání tehdy nebyla zablokovaná tak dlouho jak dnes, ale to jen proto, že ANO na rozdíl od Spolu vládnout chtělo, nemělo ještě skoro vůbec závazky na městských částech (tehdy to ještě nebyl nejoblíbenější spojenec ODS) a mělo své zastupitele poslušné, žádné Marvanové.

Ale antagonismus tam byl od začátku a myslím, že to byl srovnatelný zugzwang jako dnes zažívají Piráti. Babišovců se štítili všichni. Že je Andrej svině (toto je moje jediné a plně dostačující vyjádření k prezidentské volbě) a oni jsou jeho nepředvídatelný loutky, už bylo všem aktérům známý, ale jiná koalice se nezdála reálná.

Zelení se tehdy dost snažili zatáhnout do koalice Piráty, ale jednak je v ní nechtěl nikdo jiný, jednak nepřekvapivě nechtěli oni (a viděno zpětně to udělali naprosto skvěle a díky práci v opozici za 4 roky zněkolikanásobili svůj volební výsledek nejen v magistrátních volbách).

Zelení nakonec přesvědčivou většinou na krajské konferenci hlasovali pro vstup do koalice (i mým hlasem). Následovaly 4 roky plné koaličních krizí, válcování, nočních odvolávaček, hlasování v kuchyňce, podrazů Krnáčové i socanů a do toho nespolupracující zpracovatel Metropolitního plánu a landslide neoliberální kampaně o Zelených blokujících výstavbu.

Konec byl korunovaný nejen nástupem Pirátů, ale i geniální hrou Jana Čižinského na to, že u toho celou dobu nebyl. Zelení mu svůj elektorát předali na zlatém podnose.

Přesto se zdráhám říct, že vstup do té koalice byla chyba. Chyb se tam stalo asi bezpočet, ale nevím, jestli tohle byla ta hlavní. Osud strany blokující vznik pražské vlády, mohl být dost podobný.

Piráti jsou teď podle mě ve srovnatelné situaci, ačkoliv jsou jistě v lepší kondici než tehdy byli Zelení. Jednoznačný poučení z toho ale není. Nemůžou si dovolit „nepřevzít zodpovědnost“. Musí jít do koalice s problematickými lidmi, vysloveně špatným kandidátem na primátora (kterého ostatně v debatách před volbami Hřib skvěle natíral) a s vidinami sabotáže svých programových cílů.

Praha Sobě zůstává naopak mimo, ani ne tak vlastní vinou, ale hlavně tím že nezapadá do zdánlivě iracionální (ve skutečnosti vychytralý) fixace na “vládní půdorys” a znamenala by nepoptávané oslabení pravice.

Špatně pro Prahu, to byla podle mě jediná šance na dobrou koalici.

Historie se samozřejmě nikdy neopakuje. Budoucí vývoj je podle mě dost nepředvídatelný.

Praha Sobě se může ukázat jako slabá opozice, protože její lidi často sedí na více židlích (tak jako kdysi i Zelení) a budou mít plné ruce práce na svých MČ. Anebo z toho naopak vyjde nejlíp, protože Spolu nejspíš vládnout dobře nebude a opozice se bude dělat dobře.

Těším se na programové prohlášení. Ustojí to Klimatický plán? Začnou se rozprodávat „zbytné“ byty? Bude se odsouvat sociální péče za město?

Půjdou k ledu strukturální změny směrem k efektivnější dopravě (parkovací minima, zmenšování parkovacích zón, zdražení parkovačky, humanizace magistrály a dalších ulic, plán na 7 % cyklo v modal share do r. 2030)?

Tipuju, že Piráti vyjednají slušné programové prohlášení, ale budou následně celou dobu bojovat s tím, že se jím část koalice neřídí.

Trochu pochybuju, že z toho nakonec vyjdou posíleni, ale kdo ví. Už víckrát prokázali docela velkou politickou obratnost, třeba se jim to podaří i tentokrát.

(Ale bude se mi teda stýskat po tom, jak se Zdeněk Hřib při každé příležitosti ptá Bohuslava Svobody, kdy ODS vrátí ten půlmilionový sponzorský dar od rodiny Redlů.)

Publikováno v rámci přehledu prohlášení i jiných mediálních výstupů jednotlivých volených zastupitelů v Praze