foto: Facebook Matěje Michalk Žaloudka/Matěj Michalk Žaloudek
POLITICI VLASTNÍMI SLOVY Zastupitel Prahy 3 za Zelené na svém Facebooku 3. října k tramvajovým ostrůvkům
Všechno to vyhejbání se na tom úzkým ostrůvku, když tam je někdo s kočárkem nebo malejma dětma nebo zavazadlem… Lidi přebíhají koleje, protože sem sjeli devatenáctkou a chtěj na devítku, ale když řidič zastaví a otevře dveře už vzadu, všichni se na ostrůvku zas otáčejí, nadávají, běží a prodírají se kolem dalších lidí dozadu. A kolem sviští kamiony, autobusy a auta sedmdesátkou…
Než jsem začal sledovat komunální politiku, domníval jsem se naivně, že město, radnice, politici, takhle banální věci chápou. Že takovej ostrůvek přece musí být širší. Že se jen čeká, až na to budou peníze nebo tak. Vyděšeně jsem pak pozoroval, že v politice je naopak spousta lidí, kteří vůbec nechápou, v čem je problém, a jsou velmi motivovaní hájit status quo (čehokoliv) za každou cenu. Navíc se takoví lidé koncentrují v dopravních komisích, které přesně na tohle mají vliv. Dokonce dnes už vím i, že existují zastupitelé etablovaných středových stran, co takový rozšíření ostrůvku (co se povedlo udělat třeba na Kněžských Lukách nebo Strážní) přirovnávají k revolučnímu řádění rudých Khmérů.
Zrovna mě docela rozhodila zpráva o tom, jak včera najelo v Bratislavě auto stovkou do lidí na zastávce a zabilo 5 lidí a dvakrát víc těžce zranilo. Takový ty zprávy, co se u nás nesluší sdílet s politickým komentářem.
Psali jsme
Cestující pražskými tramvajemi se v následujících dvou víkendech nesvezou na trati mezi Hlavním nádražím a nákladovým nádražím na Žižkově…
A pak mi došlo, že je to strašně podobný jako s mass shooting [v USA]. Nemůžeš tomu nikdy úplně zabránit, ale existuje docela dost zemí, kde se nejen několik dní, ale dokonce ani několik let v kuse žádná masová střelba nestane. A asi to přece jen nebude náhoda, bude to mít nějaký důvody a bude se z toho asi dát nějak poučit.
Podobně existují města, kde za celý rok nikoho žádné auto nezabije. A pak existuje Praha nebo Bratislava s dvojciferným počtem mrtvých ročně. A mě neskutečně frustruje, že se to bere jako danost, jako negativní externalita města, se kterou nemůžeme nic dělat. Maximálně nám řekne brněnská primátorka, že bychom neměli poslouchat hudbu.
Možná bychom to měli dělat právě jako gun-control hnutí v Americe. Zatímco konzervativci po takové nehodě mohou nabídnout jen thoughts & prayers, my bychom měli říkat, jak chceme, aby vypadaly naše ulice, aby na nich lidi neumírali. Nepřistoupit na to, že je neslušné se o tom bavit.
Na tomhle místě v Želivského ulici zemřel chodec v roce 2011. Těžká zranění se tu stala v letech 2015 a 2016. Nic se tu za těch 11 let nezměnilo, vypadá to tu pořád takhle strašně.

Publikováno v rámci přehledu prohlášení i jiných mediálních výstupů jednotlivých volených zastupitelů v Praze