Matky, studentky i různé specialistky. Ukrajinky se samopaly v rukou s namalovanými nehty

30. 03. 202207:06
Matky, studentky i různé specialistky. Ukrajinky se samopaly v rukou s namalovanými nehty
foto: Instagram Iriny Galajové/Horolezkyně Irina Galajová, která jako první Ukrajinka zdolala dva nejvyšší vrvcholy planety.

O hrdinství ukrajinských mužů v první linii již bylo napsáno mnoho. V době války jsou ale na Ukrajině tisíce žen, které se chopily zbraní a ruským silám vzdorují se snad ještě větší motivací, než jejich mužské protějšky. A na frontu přijíždějí i z Prahy a dalších českých měst, následujíc své vzory z řad sportovkyň. Ačkoliv je procentuálně v naší armádě žen jen o něco méně, než Ukrajinek, většinou zastávají odborné či administrativní pozice. Přes to Češky slouží i u bojových jednotek.

O ženách bojujících v řadách ukrajinské armády se nedávno psalo i v polském deníku Gazeta Wyborcza či na stránkách předního italského listu La Repubblica. A téma to je žhavé i u nás. Jak se podařilo redakci PrahaIN.cz zjistit, jen z pražské ukrajinské komunity se vydalo bojovat s ruzskými agresory hned několik žen. Další prý zamířily do vlasti i z dalších českých měst.

15 procent žen v armádě

„Jsou to matky, studentky i specialistky různých odvětví,“ píše v úvodu svého článku Gazeta Wyborcza. Tvrdí zároveň, že aktuálně podle zdrojů z ukrajinské armády tvoří její ženská část celých 15 procent. V Česku je situace podobná, jak potvrzuje vyjádření armádního tiskového odboru na dotazy PrahaIN.cz. Ženy jsou podle něj v Armádě ČR zastoupeny z necelých čtrnácti procent, nejvíce se jich věnuje školství, personalistice, jsou také na pozicích v logistice nebo zdravotnictví. Ženy v rámci naší armády ale působí i u bojových jednotek, řídí bojová vozidla, nechybí ani v letectvu nebo u výsadkových sil. Celkem slouží v Armádě ČR asi 3600 žen.

Na Ukrajině je nicméně právě nyní několik tisíc žen přímo v jednotkách takzvané územní obrany. Listu La Repubblica se podařilo zkontaktovat několik z nich, které působí buď přímo na frontě, nebo jsou právě ve výcviku. Příběh několika z nich přináší také polská Gazeta Wyborcza.

Prokletí, které trvá 300 let

„Jediný způsob, jak můžu pomoci své zemi, je naučit se střílet,“ říká polskému listu Ukrajinka Irina. Její babička prý zažila velký hladomor třicátých let minulého století, kdy sovětský vůdce Josif Stalin na Ukrajině násilně zaváděl kolektivizaci zemědělství. „Vzájemné vztahy mezi Rusy a Ukrajinci jsou prokletí, které trvá už tři století,“ popisuje na stránkách Gazeta Wyborcza dvaatřicetiletá žena, která před invazí přednášela na Akademii výtvarných umění ve Lvově.

Nikdy nás nezlomí

Když vypukla válka, okamžitě vstoupila do místní skupiny „Vojáci“, školy sebeobrany založené ve Lvově mladým podnikatelem Nazarem Bresickým. „Rusové nás nikdy nezlomí. Budou muset stavět koncentrační tábory a dělat nám hrozné věci, stejně jako to dělali s mými prarodiči. Já jim nikdy nepadnu do rukou. Nikdy se nenchám zajmout živá,“ říká s tím, že na hřbitově ve Lvově jsou pohřbeny celé generace Ukrajinců. „Neodejdu. Ale nikdy by mě nenapadlo, že vezmu do ruky pušku. Poprvé, když jsem držela zbraň, se mi třásla kolena,“ svěřila se.

Další tisíce žřen se stejně, jako ukrajinští muži, zapisují do jednotek územní obrany, aby neopouštěly Ukrajinu, ale také ze strachu z ruského dopadení. Finančně podporovaná polovojenská dobrovolnická organizace nabízí mnoha lidem rychlejší cestu k tomu, jak se naučit zacházet se zbraněmi a podílet se na odražení nepřítele. Valecké Ukrajinky, již po staletí proslulé jako skvělé bojovnice, dnes zásobují řady jednotek bojujících na Dněpru, v Kyjevě či Záporoží.

Z Prahy autobusem rovnou na frontu

„Mám dvě kamarádky, které už dlouho žily v Česku, ale protože mají na Ukrajině své rodiče a další blízké, rozhodly se, že odjedou bojovat,“ popsala PrahaIN.cz Marja Antonovová, Ukrajinka, která už sedm let pracuje jako skladnice v Praze 10.

Sama prý bojovat nechce, má strach, hodně prý ale na ukrajinské ženy zapůsobily příklady známých tváří. „Když mé kamarádky zjišťovaly, jaká je situace a jak by se mohly do bojů zapojit, ukázalo se, že z Česka míří domů celkem dost žen,“ přiblížila Antonovová s tím, že hlavní část organizace dobrovolnic se odehrává na sociálních sítích. Jen z Prahy prý odjel skoro plný autobus žen. „Některé z nich byly zdravotnice, ale asi polovina měla jet bojovat,“ dodala Ukrajinka s tím, že mnohé následovaly mediálně známé příklady sportovkyň, které se ruské okupaci postavily se zbraní v ruce. Mezi ně patří například horolezkyně Irina Galajová, která jako první Ukrajinka zdolala Mount Everest a K2, tedy dva nejvyšší vrcholy světa. Pušky se chopily i biatlonistka Anastasija Merkušinová nebo její jmenovkyně, mladičká krasobruslařka Archipovová.

Sotva osmnáctiletá krasobruslařka Anastasija Archipovová se dala k domobraně. Foto: Instagram Anastasije Archipovové.

Z univerzity do armády

Přestože je pravděpodobné, že „válečnice“ přijíždějí bránit svou vlast i z jiných evropských zemí, podle listu Gazeta Wyborcza je nejvíc bojovnic rekrutováno přímo na Ukrajině. V den, kdy Rusové zaútočili na její zemi, se Margarita Rivčenková postavila do fronty, aby se zapsala do územní gardy. „Bylo tolik lidí, ochotných bojovat, že jsem musela čekat celý den,“ svěřila se polskému listu. Předtím pracovala jako asistentka na univerzitě v Kyjevě, studovala francouzštinu, sportovala, bavila se s přáteli. To však podle jejích slov skončilo 24. února, když Ukrajinu napadla ruská vojska. Nechtěla opustit zemi, tak se život vojačky stal jedinou možnou volbou. Její rodina žije v Charkově. Když rodičům řekla, že se chystá vytáhnout do boje, „byli překvapení, ale pochopili to“.

Stejně jako další ženy, které oslovili polští novináři, ani Margarita nechtěla listu prozradit, kde se aktuálně nachází přiblížila ale, jak na tom ženy v ukrajinské armádě jsou. „Jsou statečné, silné a nedělají kolem sebe zmatky. Ve válce jsou muži a ženy jako sourozenci,“ tvrdí Margarita Rivčenková.

Přivítání se zbraní v ruce

Některé oslovené ženy jsou na vojenský život zvyklé už z dřívějška, patří mezi ně i seržantka námořnictva Julia, které je 46 let a do armády vstoupila už v roce 2017. „Je pečlivě namalovaná, v rukou s namalovanými nehty drží čepici s pozlaceným symbolem Ukrajiny a hovoří o tom, že návrat ruské armády předpovídala už po anexi Krymu,“ popisuje ji La Repubblica. Její nejstarší syn podle listu bojuje s okupanty jižně od Kyjeva v rámci speciálních jednotek. „Pokud nepřítel přijde sem, do Lvova, jsem připravena ho přivítat se zbraní v ruce,“ prohlašuje Julia.

Hračky a učbnice v koutě

Rozhovor probíhá v budově někdejší základní školy, kde dnes sídlí výcvikové středisko výše zmíněné skupiny „Vojáci“. „V učebnách leží opuštěné v koutcích zapomenuté hračky a učebnice. Na stolech učitelek naopak místo knih leží pušky a krabice nábojů. V jednom z větších sálů ukazuje podplukovník Alexej Čižinko velmi mladým lidem, jak cílit z pušky,“ popisuje italská novinářka Tonia Mastrobuoni na stránkách deníku La Repubblica.

Na frontu i s partnerem

Přináší také rozhovor s osmadvacetiletou Anastasijí, která byla asistentkou ve stomatologické ordinaci. „Je to moje země, je ve válečném stavu a jediný způsob, jak mu mohu pomoci, je naučit se střílet a vstoupoit do armády,“ říká italskému listu. Když na ni přijde řada, Čižinko jí ukazuje, jak rychle vkládat náboje do zásobníku. Po chvíli se na čele Anastasie objevují kapky potu, ale přes chyby, které dělá, se usmívá a snaží se dál cvičit.

Stejně jako další žena, která poskytla rozhovor italskému listu, Světlana Prochorowa, studentka mezinárodních vztahů, která přerušila studium, aby šla ve stopách svého partnera, který šel bojovat. Je na frontě, zatím v tréninku. „Celé dny trávíme na střelnici s americkými instruktory a zbytek času v terénu si osvojujeme bojové taktiky,“ popisuje. „Od instruktorů jesm se naučila, že to není puška ta skutečná zbraň, ale já, můj hněv a radikální touha porazit nepřítele,“ dodává a zároveň vyslovuje i své životní přání. „Po vítězství se chci vdát, mít dítě. Ale až potom. Nikdy bych nechtěla, aby moje dítě trpělo tím, co se tady dnes děje. Proto jsme my ženy často dokonce motivovanější než muži v této válce,“ uzavírá rozhovor.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných