Michael Kocáb nastínil plán, jak odstavit Babiše

ROZHOVOR: Bývalý ministr pro lidská práva a známý hudebník říká, že povolební situace prověří prezidenta Petra Pavla. On sám by prý nikdy Babiše premiérem nejmenoval. „Existují vážné příčiny pro to, aby šéfa ANO premiérem nejmenoval,“ řekl serveru PrahaIN.cz Michael Kocáb.

Ve vysoké politice jste byl svědkem velmi složitých a krizových momentů. Můžete s ohledem na své zkušenosti komentovat současnou povolební situaci?

V tomto okamžiku netušíme, jaká bude konečná podoba nového kabinetu. Není jasné, jak velký vliv ve vládě budou mít jednotlivé strany a co se z toho dá vyvodit. Říkám se vší vážností, že je potřeba udržet zahraničně politickou orientaci České republiky směrem na západ a jednoznačnou kritiku Ruska za útok na Ukrajinu a další státy. V této věci musíme zůstat jednotní s členskými zeměmi EU a NATO, ale ne maďarským nebo slovenským způsobem. Tyto dva státy, respektive jejich vlády jsou pátou kolonou v EU, ale chci věřit, že jejich vlády neodráží mínění většiny svých občanů a že změna vedení obou států při následujících volbách přinese kýženou změnu jejich hodnotové orientace. Při nedávných volbách v Česku postavili voliči naši společnost do velice vratké pozice a musíme se jen modlit, aby z toho nebyl exemplární průšvih. Babiš potřebuje k vytvoření vlády SPD, jejichž názory známe, a Motoristy, kteří se postupně vybarvují. A není to nic pěkného. Samotné ANO se nyní projevuje poměrně krotce, ale spolehnout se na to nelze. Pokud dojde ke jmenování Babiše premiérem, teprve se ukáže, kam vlastně bude naše zahraniční politika směřovat.

A úloha prezidenta?

Zásadní. Tato situace totiž výrazným způsobem prověří i prezidenta Pavla. Kdybych byl hlavou státu, tak bych Babiše sestavením vlády nepověřil, pokud by zcela jasným a neúhybným způsobem nerozptýlil pochybnosti, které ho provázejí. Existují vážné překážky jeho jmenování. Svůj střet zájmů by musel vyřešit buď odprodáním Agrofertu, nebo vzdáním se čerpání jakýchkoli dotací ze státního rozpočtu, nebo jiným způsobem, který je zcela v souladu s českým i unijním právem. Podle prezidentových slov snad taková možnost existuje, tak uvidíme. Ale to není vše. Má poslat prezident před Sněmovnu nového premiéra, aby ho poslanci hned při svém prvním zasedání vydali k trestnímu stíhání? A že ho nevydají? O čem by to svědčilo? Nenaznačuje Babiš avizovaným ukončováním muniční iniciativy, odmítáním další vojenské podpory Ukrajiny a tlakem na obnovení V4 kontury své budoucí zahraniční orientace? A není to snad v přímém rozporu s postoji prezidenta Pavla?

Hraje roli i jeho minulost v StB? Přeci jen, Státní bezpečnost byla pod dikcí KGB.

Absolutně netuším, jaké tam byly vazby a zda částečně přetrvávají. Každopádně, že je to bývalý komunista, a ještě k tomu bývalý agent, to je přesně to, co už čtvrtou dekádu po sametové revoluci opravdu nepotřebujeme. Ale situace se může vyvinout i jinak. Předvolební lítý boj se odehrál mezi původní vládní koalicí včetně Pirátů na straně jedné a ANO na straně druhé. A jak to dopadlo? Ačkoli premiér Fiala se smutkem deklaroval volební výsledky jako prohru, tak strany původní vládní koalice vyhrály. ANO sice dostalo 1 940 507 hlasů, což je 34,51 procent, ale SPOLU, STAN a Piráti získali 2 449 370 hlasů, což představuje 43,56 procent. A dopadlo to úplně přesvědčivě i ve prospěch setrvání ve strukturách EU a NATO, což deklarovalo i ANO a Motoristé (6,77 procent). Hlasovalo pro to dohromady 84,84 procent voličů. Národ se výraznou většinou vyjádřil, že chce pokračovat v prozápadní orientaci a neudělil vítězi voleb mandát pro lavírování mezi Maďarskem, Slovenskem a Ruskem. Ale volební výsledky navodily i velký problém. Jakákoli spolupráce s SPD na vládní úrovni je silně znepokojující, a ačkoli ji Babiš před volbami vylučoval, dnes už s ní počítá. S Motoristy je to čím dál složitější a to, co vychází v poslední době na veřejnost, je dost otřesné. A do třetice: přes všechny Babišovy předvolební deklarace nemáme žádnou jistotu, že se nezačne sbližovat s Ficem a Orbánem a společně s nimi nakonec i s Putinem. To by byla hotová katastrofa, kterou nelze riskovat.

To by znamenalo vyšachovat Babiše ze hry.

Neumím si představit, že prezident Pavel jmenuje Babiše premiérem

Opakovaně a velmi hlasitě jste kritizoval prezidenta Pavla. Od jeho zvolení uběhly dva roky. Změnil jste názor?

Byl jsem proti jeho zvolení a s mnoha lidmi z bývalého Občanského fóra jsem se v tomto nepohodl. Ale názory a postoje, které prezident zastává ve věci Ukrajiny a v dalších zahraničně politických otázkách, považuji za velmi dobré a nenacházím k nim žádné osobní výhrady. Přikázal jsem si objektivitu a z jeho kritiky jsem už před nějakým časem ustoupil. Jsme ve složité situaci, možná i na rozcestí, a měli bychom podpořit každého politika, který bojuje za udržení polistopadových hodnot. Teď ale prezident stojí před velmi komplikovaným rozhodnutím a čekám, jak to vyřeší.

Rozumím, teď se podle vás ukáže, zda v prezidentovi zůstal komunista, nebo je demokrat. 

Musím přiznat, že tentokrát na prezidenta spoléhám. Teče nám totiž do bot. Ústava ČR nezakládá prezidentovi povinnost pověřit sestavením vlády konkrétní osobu, v tomto případě Andreje Babiše. Měl by se jen snažit pověřit někoho, kdo má šanci zajistit většinu ve Sněmovně. Vzpomínám, co nám provedl svého času Beneš. Nevím, jestli se tehdy v roce 1946 oháněl ústavou, když jmenoval Gottwalda předsedou vlády, ale zahájil tím čtyřicetileté období komunistického útlaku. Prezident nemá povinnost jmenovat „rizikovou bytost“ jen proto, že to odpovídá výsledku voleb. Naopak má povinnost chránit ústavní pořádek. Ústava dává prezidentovi tuto možnost právě proto, že existují okrajové situace, kdy mechanické uplatnění zaběhlých ústavních procedur by mohlo vést k autodestrukci demokratického systému či k zásadnímu ohrožení bezpečnostní situace země. Ústava není sebevražedný dokument.

Během volebního víkendu jste měl jste radost, že se komunisté ukrytí ve Stačilo! nedostali do Poslanecké sněmovny. Na venkově téměř nikde nepřekročili 4,3 procenta.

No vidíte. To je příjemné překvapení. Ukazuje se, že demokracie u nás už částečně zakořenila. Kořeny nejsou ještě úplně pevné, ale je jich hodně. Mladý strom naší demokracie se ještě kývá, ale pokud jej ještě chvilku necháme růst, tak doufám, už ani sebesilnější a sebemrazivější vítr z Kremlu ho nevyvrátí. Hlasy komunistů už neoslovují tolik, jako v předchozích letech. Když jezdím po republice na různé přednášky a besedy, s komunistickými resentimenty se již tolik nesetkávám. Konečná neměla žádnou velkou šanci. Bál jsem se, že překonají 5procentní hranici, ale nestalo se. Já být komunistou v tom vydání, které jsme zažili, tak vycházím do ulic jen v noci, plížím se temným podloubím do nejbližší Žabky a pak hned domů. Po tom všem, co komunisté lidstvu provedli, bych se politiky bál jako čert kříže. Nakonec, Konečná už to oplakala i v přímém přenosu.

Už před lety jsem si všiml, že jste v každé situaci optimista. Kde se ve vás bere? Jste vždy plný energie a života, i když se zdá, že se všechno kolem hroutí.

Optimismus mám v povaze, každý je nějaký. Vždy se snažím hledat na základě úsudku a intuice nějaké řešení, východisko z komplikované situace. Lidstvo se vyvíjí, kultivuje, vzrůstá tolerance, empatie, život člověka, zvířat i rostlin je chráněn na daleko vyšší úrovni než v minulých staletích, a i když občas dojde k poruše typu Putin, věřím, že lidstvo najde způsob, jak se s tím vyrovnat a nespadnout o několik civilizačních rovin níže. Češi jsou malý národ, ale plný chytrých, dobrých a nadaných lidí. To ale platí i o lidech v jiných zemí. I při těchto volbách Češi neselhali. Dohodneme-li se, že v tomto období jsou daleko nejdůležitější otázky bezpečnosti a potřeba společného evropského postupu proti zlu z Ruska, pak 84 procent voličů rozhodlo odpovědně. Nyní jde o to, aby zvolená politická reprezentace nezneužila důvěry svých voličů a neporušila předvolební sliby, které lze agregovat do jedné věty: bezvýhradné odmítnutí zavrženíhodné ruské agrese a pomoc Ukrajině všemi prostředky.

Od listopadu 1989 uběhlo 36 let. Proč je tak složité natrvalo zakotvit parlamentní demokracii v České republice?

U nás demokracie nemá být odkud příliš zakořeněná. Vezměte si vývoj posledních několika století. Pokud to vezmu od Bílé hory v roce 1620 a popravy českých pánů, tak následující první doba temna odstartovala zhruba 340letou dobu poroby, přerušovanou jen krátkými záblesky svobody. Druhá doba habsburského temna nastala za Metternicha a Bacha. Založením Československa se nakrátko vyčasilo, ale pak nás zotročila takzvaná třetí říše a po ní převzali nelidský protektorát nad Československem Sověti. Bylo to těžké období, které do naší DNA částečně zapustilo ducha podřízenosti a plebejství. Ale přesto si myslím, že od roku 1989 se u nás svobodomyslnost, demokracie a pocit, že patříme na západ, už zakořenily. Stále sice a často nekriticky vzhlížíme k autoritám, ale zdá se mi, že ochota ctít a chápat roli Ústavy ČR, Senátu a Ústavního soudu jako pojistek demokracie, vzrůstá. Věřím, že naši lidé nepřipustí, aby se naše zahraničně politická střelka přetočila na východ, což se, bohužel, momentálně, doufám jen dočasně, děje na Slovensku. A kdyby k tomu přece jen vláda začala směřovat, tak lidé půjdou do ulic a budou jich statisíce, miliony.

Jaké další výhrady máte proti avizovaným krokům a opatřením budoucího vládního kabinetu?

To by bylo na hodně dlouhou odpověď, a proto to nastíním jen heslovitě a vypíchnu body, které jsou mi blíže, či ty, které považuji za zásadní.

Motoristé požadují okamžité ukončení inkluzivního školství. To je skandální požadavek. Krom toho, že je bezohledný a neempatický, je to regresivní návrat k segregaci, který by znamenal přesun tisíců dětí do speciálních škol či tříd, odmítnutí rovného přístupu ke vzdělání a vypovězení mezinárodních závazků.

Macinka z Motoristů označuje zelenou politiku za třídní boj a útočí na mezinárodní „zelené závazky“. Cítím v tom Klausův známý přezíravý pohled „zhoršování životního prostředí“, a vzhledem k tomu, že Macinka nedokáže argumentovat na odpovídající úrovni, myslím, že nemůže být ministrem životního prostředí. 

Motoristé navrhují Filipa Turka na ministra zahraničí. To snad ani nemusím rozebírat, jeho výroky z minulosti se zabývá celá republika a jen jejich výseč ho pro tuto funkci diskvalifikuje. I kdyby žádný z nich nikdy nepronesl, bouře, kterou svým provokativním jednáním vyvolal, ho od tohoto postu odvála na míle daleko.

SPD by nás nejraději vytrhlo ze svazků s EU a NATO. To je naprosto nepřijatelné a nestojí to ani za komentář. Politiku SPD dlouhodobě známe.

ANO naznačuje snížení zapojení ve vojenské pomoci Ukrajině. Kritizuje českou muniční iniciativu a chce ukončit podporu Ukrajiny. Babiš  řekl: „Nebudeme dávat Ukrajině na zbraně ani korunu.“ Ale já Babišovi ze svého rozpočtu dám. Koupím mu bibli.

Je toho daleko více, ale myslím, že vaši čtenáři to bedlivě sledují.