foto: Hans Štembera pro PrahaIN.cz/Michael Žantovský
ROZHOVOR „Politická situace je rozbouřená a polarizovaná. Bohužel se ale tento stav neomezuje jenom na Slovensko. Polarizace postupuje celou Evropou,“ řekl serveru PrahaIN.cz Michael Žantovský, poradce prezidenta Pavla pro zahraniční politiku, bývalý vysoký diplomat a blízký spolupracovník prezidenta Václava Havla.
Předpokládám, že sledujete události, které nyní probíhají u našich sousedů. Jak hodnotíte aktuální vývoj na Slovensku?
Já se samozřejmě přiznám, že ty zprávy působí zneklidňujícím dojmem. Zejména ta rétorika o připravovaném převratu. To je něco, co se jaksi v našich zeměpisných šířkách dlouho nevyskytovalo a myslím si, že by se ani vyskytovat nemělo. Zvlášť, když pro to neexistují, aspoň pokud je mi známo, žádné přesvědčivé důkazy. Samozřejmě, že politická situace je rozbouřená a polarizovaná. To je skutečnost. Bohužel se ale tento stav neomezuje jenom na Slovensko. Polarizace postupuje celou Evropou.
Domníváte se, že situace na Slovensku může nabrat kurz až třeba k „běloruskému scénáři“?
Myslím si, že český komentátor, zvlášť komentátor politicky angažovaný, jako jsem já, musí mít na zřeteli možné kontraproduktivní dopady svých komentářů. I pokud by ty komentáře byly věcně pravdivé. Takže v tomto bodě se hodnocení zdržím.
Jak hluboce může dění u našich sousedů zasáhnout českou společnost v předvolebním období a jak dalece může vývoj na Slovensku ovlivnit volební výsledek v ČR?
To naše není odizolováno od toho, co se děje na Slovensku. To je přirozené u sousedních zemí a zvlášť u tak blízkých, jako je Slovensko a Česká republika. Bude se to u nás mediálně komentovat, budou se ukazovat nebo demonstrovat různé souvislosti… Já si myslím, že to není nic nezvyklého nebo nic závadného. Pokud se ovšem vyhneme tomu, abychom z jedné nebo druhé strany byli chápáni, že se vměšujeme do vnitřních záležitostí jiné země. A to se týká především politicky angažovaných vyjádření.
V České republice začínají vznikat další politické subjekty, třeba strana GEN. Mohou tyto nové formace výrazněji uspět v podzimních volbách?
Blíží se volby a ještě před nimi proběhne volební kampaň. A to je v politice, jako když zaprší v lese. Politické strany pak rostou jak houby. A GEN asi nebude poslední nová politická strana, která se objeví. Obecně, myslím, lze říct, že šance těch stran nějak výrazněji uspět nebo proniknout do Parlamentu jsou poměrně malé a mizivé. Tím ale není řečeno, že jedna nebo dvě z nich se do Parlamentu nedostanou.
Hodně se diskutuje o takzvané korespondenční volbě.
Korespondenční volba existuje, myslím, ve dvaceti zemích Evropské unie. Je to naprosto standardní mechanismus a je to také mechanismus, který je ústavně důležitý. Protože jaksi není možné ztěžovat podmínky volebního práva občanům České republiky jen proto, že současně a v nějaké době pobývají v cizině. Já jsem zažil jako velvyslanec několikery volby, ve kterých se samozřejmě ještě neuplatnila možnost korespondenční volby. Věřte mi, že pro voliče odněkud z Wyomingu nebo z Montany, nebo pro voliče z Manitoby v Kanadě je strašlivě těžké, aby namísto toho, že hodí do poštovní schránky volební lístek, kvůli tomu jeldva tisíce kilometrů na velvyslanectví do Ottawy nebo na generální konzulát v Los Angeles. To prostě není rovné volební právo. A volební právo musí být rovné pro všechny. Korespondenční volba je naprosto v pořádku. Ti politici, kteří si na ni stěžují, mají dojem, že u občanů, kteří žijí v zahraničí, nedostanou tolik hlasů. Možná se obávají, že ti lidé mají větší povědomí o mezinárodních souvislostech a o světě, jak skutečně vypadá. Měli by se prostě víc snažit.
Z mnoha stran se nyní ozývá kritika na strany vládní koalice i na premiéra Fialu. Zároveň klesají preference vládních stran. Jaká je příčina tohoto jevu?
Numericky se ten model v průběhu období před volbami nevymyká normálnímu průběhu, kdy je hlavní strana vždycky kritizovaná za politiku, kterou musí vykonávat. Zatímco ty ostatní strany mohou pouze verbálně předvádět, jak by byly daleko lepší. A připadá mi dokonce, že v posledním období ty osobní útoky, zejména na premiéra Petra Fialu, jsou tendenční a neodpovídají úplně skutečnosti. Ale na druhé straně vláda přijala některé kroky, které jí na popularitě nepřidávají, jako například reformu důchodového systému, byť v mém pojetí ta reforma není příliš radikální, ale málo radikální a měla by být daleko radikálnější. Ale i za ty malé krůčky správným směrem a za tu snahu napravit dlouhodobý propad veřejných financí, který má na svědomí předchozí vláda premiéra Babiše, zaplatí politickou cenu. Musí zdůvodnit znovu a znovu, co udělala, proč to udělala, proč je to správné a proč to přináší lepší perspektivu pro občany České republiky.
Politologové upozorňují, že letošní předvolební kampaň může mít agresivnější charakter. Bude se prý dost odehrávat na sociálních sítích.
Sociální sítě mají dlouhodobě zvyšující se přítomnost vždy během volebních kampaní, ale to měly i v minulých volbách. Naopak, troufám si říci, že minulé volby byly ještě velmi poznamenány končící pandemií covidu. Takže k takové standardní, klasické volební kampani na veřejných prostranstvích, dům od domu a tak dále, byla daleko menší vůle a daleko menší prostor. To se, myslím, vrátí do normálu v letošních volbách. Že je volební kampaň provázena špinavostmi, to je, bohužel, jedna z vad na kráse politiky a i v demokratických zemích zatím nikdo nenašel recept, jak špinavostem bránit. Musíme se proti nim obrnit a musíme dokázat rozlišovat skutečnost od pomluv, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat.
Odborníci neustále upozorňují, že letošní volby jsou mimořádně důležité. Souhlasíte s nimi?
Žijeme v poměrně kritické době, kdy je poprvé od konce studené války v podstatě zpochybňováno politické uspořádání v naší části světa. Je zpochybňována samotná instituce liberální demokracie, která převládá nebo dosud převládala u nás a v dalších zemích nám blízkých. A proto je strašně důležité, jak tyto volby dopadnou. Já k tomu mám jedinou připomínku, že by asi byla chyba, kdybychom všechno sváděli na zlé působení cizích mocností a dezinformace a lidi, kteří nám chtějí škodit. Takoví lidé a takové informace určitě existují. Ale samy o sobě nemají moc rozhodnout o výsledku voleb. Ta krize liberální demokracie je naše vlastní krize. A myslím si, že liberální demokracie a liberální demokrati potřebují skutečné kritické sebezpytování, abychom sami pro sebe hledali a našli, kde možná liberální demokracie selhala. Možná ne liberální demokracie jako taková, ale kde jsme selhali my jako lidé.