Milan Knížák: Víte, co je děsivé? Na Hradě máme lampasáka a premiér je komunista a lhář

ROZHOVOR: Známý umělec, kterého kdysi komunisté označili za nepřítele státu, neustále glosuje veřejné dění. Svým osobitým způsobem neváhá kritizovat vysoce postavené činitele včetně hlavy státu. „Na Hradě máme komunistického lampasáka a předsedou vlády je komunista a lhář. To mi připadá děsivé,“ řekl serveru PrahaIN.cz Milan Knížák, známý výtvarník, exředitel Národní galerie a bývalý rektor Akademie výtvarných umění v Praze.

Ve svých glosách se velmi ostře vyjadřujete k aktuálnímu dění ve společnosti a na politické scéně. Kritizujete nejvyšší vedení státu i spolek Milion chvilek pro demokracii. Proti čemu máte největší výhrady?

Je absurdní a smutné, že 37 let po revoluci, kdy přišla svoboda a fantastická devadesátá léta, máme na Pražském hradě komunistického lampasáka a předsedou vlády je komunista, agent StB, a lhář. To mi připadá děsivé. Komunisté jsou prostě znovu zpátky na vysokých pozicích a nutí nám bolševické poměry. Babiš využívá toho, že je předseda vlády, aby si ještě nahrabal a dostal co nejvíce státních dotací. Prezidentovy aktivity a záměry nezkoumám. Pro mě je to člověk, který až do poslední chvíle sloužil minulému režimu. Pak se najednou obrátil o 180 stupňů a začal sloužit NATO. To mi nepřipadá fér. A do toho pořádá demonstrace jakýsi Milion chvilek, což je nečitelná tlupa lidí. Nevím, co svým jednáním tento spolek sleduje, ale má podporu od takzvaných VIP lidí. To znamená většinou od herců, kteří jsou z velké části nevzdělaní, neinformovaní a do všeho mluví.

O co podle vás lidé z Milionu chvilek pro demokracii usilují?

Strašně mě zklamali, protože jsem zjistil, že jejich aktivity jsou účelové. Mám dojem, že na tom, co dělají, nějakým způsobem vydělávají. Jak, to netuším, nezkoumám to. Navenek to vypadá, že chodí spontánně demonstrovat, ale tak spontánní to zřejmě není. Jejich akce jsou dobře organizované a mají podporu od prezidenta, což od něj považuji za velmi neseriózní.

Napsal jste, že prezident Pavel třikrát nečekaně odjel ze země, pokaždé v okamžiku, když přišla krizová situace. Že podle vás nevysvětlil, kam a proč odjíždí. Naznačujete, nebo si myslíte, že snad někam jezdí na tajné konzultace, případně něco takového?

To se mohu pouze domnívat, nemohu to tvrdit. Ale abych řekl pravdu, mám z toho velmi divný pocit. Dříve bylo u každého prezidenta jasné, kdy jede na dovolenou, kam jede, co tam dělá. Vědělo se to dopředu. Teď ale prezident jakoby třikrát uteče ze služby někam na vycházku přes plot a nikdo neví, kde je. Když byl na olympijských hrách, tak telefonoval devětkrát nebo desetkrát denně. Když byl na jakémsi svém výletu, tak se neozval ani jednou. Mně se to zdá nesolidní a nefér. Nevím, zda opravdu sleduje nějaké cíle, nebo se jen tak někde „ulejvá“, ale přijde mi to hodně podivné.

Vadí vám, že prezidentem je bývalý člen KSČ, premiérem je bývalý komunista a ministr kultury je agent StB. V čem vidíte hlavní příčinu tohoto stavu?

Naše společnost je velmi nevzdělaná. Komunistický režim potlačoval kulturu a umění, čímž vytvářel určitou opoziční intelektuální úroveň. Dnes to tak není. Lidé chtějí mít třikrát nebo čtyřikrát ročně dovolenou, chtějí mít majetek a tak mizí vnitřní kultura, kterou jsme v sobě měli. A zvětšuje se skupina starších, sociálně slabších lidí. Není příliš kritická, a tak naletí na sliby a hezké tváře.

Souvisí s tímto vývojem a stavem i nedostatek duchovního života?

Ano. To si myslím, že všeobecně ve světě chybí. Chybí vzájemná úcta a pokora, uvědomění si, že máme nejen práva, ale především povinnosti. To z obecného povědomí mizí. Potřebujeme Boha a je jedno jakého, jestli Buddhu, Jehovu, Manitoua nebo Krista. Musíme si být vědomi, že je něco, co nás přesahuje.

Výtvarník Milan Knížák je od začátku šedesátých let výraznou součástí české umělecké scény. Vždy prosazoval vlastní představy o umění, kultuře a životě. Opakovaně se proto dostával do střetu s totalitním režimem. Nesměl publikovat ani veřejně vystavovat svá díla. Byl mnohokrát zatčen a vězněn v ruzyňské věznici. Od roku 1966 byl evidován Státní bezpečností jako nepřítel státu. V roce 1990 byl zvolen rektorem Akademie výtvarných umění v Praze.