„Nejsem občan Spojených států evropských, jsem Čech! Blokovat dezinfo-weby? To je vtip?" Prezidentský kandidát Miloš Knor hovoří

10. 07. 202205:50

foto: Archiv Miloše Knora (stejně jako ostatní fotografie v rozhovoru pokud není uvedeno jinak)/Miloš Knor - kandidát na prezidenta

ROZHOVOR Miloš Knor je český komik a moderátor. Ve známém pořadu Na Stojáka debutoval už v roce 2007. Později se zde stal jedním z nejoblíbenějších účinkujících. Založil i vlastní komickou agenturu a několik vlastních stand upů, které se dostaly i za hranice. Moderoval různé akce v televizích Prima, Barrandov, ale i v České televizi. V říjnu minulého roku oznámil svoji kandidaturu na prezidenta České republiky.

Právě nejen o kariéře komika a moderátora jsme si s Milošem Knorem popovídali. V obsáhlém rozhovoru došlo i na současnou vládu, pandemii, ale také právě na kandidaturu prezidenta.

Volba prezidenta České republiky je plánována na březen příštího roku.

K vaší současné obživě jste se dostal přes práci v Mototechně či Uhelných skladech. Co přesně jste dělal?

Byl jsem v kanceláři. V Mototechně jsem měl vlastně dvě záležitosti. Byla to kancelář, kde jsem rozepisoval a vyřizoval požadavky všech možných vedoucích prodejen na náhradní díly, které jsem jim z centrálního skladu posílal. Pak jsem ještě chodil prodávat do obchodu náhradní díly na náklaďáky IFA nákupčím z různých podniků. Takže jsem čtyři dny dělal psaní a jeden den prodej.

Jak jste to v tu dobu vnímal… nutnost? Nebo vás to bavilo?

Tak bylo mi devatenáct let a chodil jsem do práce. Už tenkrát jsem potřeboval živit rodinu. Ale ano, chvíli mě to bavilo, než jsem zjistil, že si tam nic nevydělám. Šel jsem proto pryč.

Máte vystudovanou zemědělku.

Na jinou školu jsem se nedostal. Takže mě zkrátka vzali na zemědělku. Student jsem byl spíše podprůměrný. Upřímně mě to moc nebavilo, tedy aspoň většina předmětů. Také jsem tomu moc nerozuměl. Nerozumím tomu dodnes.

Foto: All in concerts

Vojně jste se vyhnul. Těžko tedy debatovat, ale co vojna v dnešní době?

Jak sám říkáte, já nemám tu zkušenost. Tudíž těžko dělat chytrého, když za mnou ta zkušenost není. Mám na to mnoho názorů. Sám nevím, který je správný. Opravdu nevím, jestli je to dobré pro vývoj člověka, respektive muže, protože u nás chodili pouze oni. V Izraeli chodí třeba všichni. Možná to důležité je, ale to, co jsem slyšel od kamarádů já, tak mám pocit, že to byla pouze komunistická pakárna. Tudíž si nejsem jist, jestli se dá vstoupit znovu do stejné řeky.

Každopádně pro vývoj muže, si myslím, že to zlé nebylo. Já si tím vývojem prošel mimo vojnu, od osmnácti jsem se o sebe a rodinu staral sám. Takže si myslím, že to nemusí být úplně špatné. Pokud to člověk zvládne, tak z toho musí mít dobrý pocit.

V roce 2007 jste debutoval v pořadu Na Stojáka. Jak jste se k tomu dostal?

Viděl jsem v televizi ten pořad. Tam neustále opakovali, že se tam může člověk hlásit. To byl ten popud. Přihlásil jsem se na konkurz a šel tam. Zkusil jsem tam vystoupit, to bylo extrémně zvláštní a těžké. Bylo to za plného provozu na baru, lidé normálně pili, jásali, křičeli… do toho pár neznámých lidí vystupovalo. To bylo obtížné.

Takže jste měl komické vlohy od mládí…

Těžko říct. To je spíš otázka na ostatní. Ale bavilo mě to vždy. Bavila mě zábava a různí špičkoví baviči. Baví mě to i teď. Pro mě je smích a zábava dost důležitá.

Foto: All in concerts

Zmínil jste české komiky. Kteří jsou pro vás top?

Jiří Grossmann, Miloslav Šimek, Luděk Sobota, Felix Holzmann, Vlasta Burian. Máme jich mnoho, nerad bych na někoho zapomněl. Dále mohu zmínit Jiřího Sováka, Vladimíra Menšík… všichni dělali výborné výstupy. Opět řeknu, že bych nerad na někoho zapomněl. Kdo mě bavil, tak mě bavil. Nemám to nějak vyhraněné. Když ty lidi dokázali bavit, dokázal jsem si toho vážit. Josef Alois Náhlovský, Pepa Mladý. Pak když jsem měl čest se s některými potkat, nebo s nimi rovnou vystoupit, tak to bylo úžasné. Třeba Zuzana Bubílková. Vážím si toho, že jsem s ní mohl vystupovat.

A váš vrchol tvorby?

Tak mým dosavadním vrcholem byla nedávná spolupráce, účinkování na Českém rozhlase Dvojka. To si moc považuji. Pak jsem si vždy nesmírně vážil, když mi zavolali z České televizi, abych jim něco udělal na Silvestra. Vždy jsem to jako malý sledoval, když tam mistr Menšík bravurně bavil lidi. Poté jsem dostal tu šanci já. Takže to jsou moje vrcholy.

Další mohu zmínit vystoupení ve všech národních divadlech, v Praze, v Brně, ale také v Bratislavě. Také uvést Karla Gotta na jeviště. Dokonce i v němčině při koncertu na rakousko-českých hranicích. Těch vrcholů bych dal dohromady více… osobní přátelství s Pepíky Náhlovským a Mladým. To jsou všechno pro mě zásadní věci.

Dostáváme se k volbě nového prezidenta. V případě úspěchu by se stala Praha vaším domovem...

Bez problému. Z naší republiky jsem toho procestoval mnoho. Znám Čechy, Moravu i Slezsko. Na těch pět nebo deset let bych to dal bez problému. Dokonce velmi nadšeně! Mým prezidentským plánem však je jezdit hodně po republice a navštěvovat spoustu zapomenutých a malých míst. Protože bych byl rád, aby tam v těch zapomenutých místech lidé věděli, že se na ně nezapomnělo. Měli by vidět, že stát a prezident o nich ví a také je má rád.

Na podobných místech máte podpisová místa. Jak lidé reagují? Přichází i hejtři?

Já to dělám hlavně i pro ty hejtry. Protože mám pocit, že se z toho hejtování příliš nadělá. Kandiduji i kvůli nim, aby mi mohli nadávat, aby se mohli realizovat. Protože jim to udělá dobře, mně to neublíží. Dělám to i pro ně. Byl bych rád, aby se tady přestala nafukovat tahle bublina. Není to důležité. Já všude říkám, že jsme se stali obětí vlastních představ, že virtuální svět je důležitější, než ten reálný. Ale není. Takže mě hejtujte, vyzývám vás k tomu. Nebo volte někoho jiného, k tomu vás také vyzývám. Jenom z toho nedělejte takovou vědu, nic se neděje. Volba je od toho, aby si každý vybral. Skoro každý je svéprávný, tudíž si může vybrat, jak chce. Určitě vybere dobře, protože vybere podle svého uvážení.

Vadí vám, jak se tady zachází s lidskými právy?

To byl hlavní impuls. Přijde mi to naprosto absurdní. Tady se šlapalo po právech lidí dva roky, dělá se to pořád. Soudy teď rozhodly, že to všechno bylo protizákonné a člověk, který tady několikrát prosazoval protizákonnost, nás teď reprezentuje ve Finsku jako velvyslanec. Je to všechno strašně divné. Sám to nechápu, jak se dá takhle žít. Tady se porušoval zákon, teď se dělá jako, že se nic nestalo. Zkuste dva roky neplatit daně. To přece nejde, dávat takový příklad lidem je špatně. Nestalo se nic, ani to, že by někdo řekl: my jsme se spletli, omlouváme se. Vypadá to, že nám říkají, že vlastně trochu fixlovat je v pořádku. To si myslím, že není správné nastavení.

Takhle by lidé neměli žít. Ve všech politologických knihách, co čtu, já se v tom teď začal trochu vzdělávat… Všude se tam píše, že ta spodina, což jsme my, obyčejní lidé, tyhle všichni z lidské psychiky vzhlíží k těm, kteří jsou nad nimi. A rádi by dosáhli stejné úrovně jako ti nahoře. Nemyslí se ani majetkové, ale především mají na mysli úroveň chování, vyjadřování… My ale vzhlížíme k lidem, kteří to nemají. K čemu se pak chceme přiblížit? K někomu, kdo tady šmelí s dotacemi, někomu, kdo si dokáže překroutit zákon, kdo vyhoví zákonu o střetu zájmu tím, že svoje podniky vyvede do svého svěřeneckého fondu a dělá, že je to v pořádku.

Co pak chtějí po nás? Každý se pak diví, že každý hledá kličky vytáčky, protože je to tak nastavené. Já vím, že to hned nezměním. To je změna na padesát, šedesát, sedmdesát let. Je ale potřeba začít. Spokojit se pouze s konstatováním, že to tak je, to nejde.

Nemyslíte, že vás má stále několik lidí zaškatulkovaného jako komika?

Viděl jsem na Streamu video, kde se představovali kandidáti na prezidenta. Byli rozděleni do několika skupin. V kategorii těžké váhy byl Andrej Babiš. Já byl v kategorii bizár. Jen chci říct, že tohle je obrázek české společnosti. Tady podle všech bookmakerů, politických komentátorů a všech možných průzkumů, má největší šanci vyhrát trestně stíhaný pomahač estébáků, šmelinář s dotacemi a já jsem bizár… On je v pohodě, on je těžká váha. To neříká nic o Miloši Knorovi. To hovoří o společnosti.

Co vlastně můžeme očekávat od prezidenta?

Rád bych vysvětlil lidem, aby nečekali od prezidenta, že mohou mít lacinější rohlíky, benzín ani plyn. Protože to se nestane. Ale může se žít lépe.

V ústavě máme napsáno: Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Já nabízím lidu, že bych mu na to dohlédl. Občas bych zašel na vládu, ne jednou za rok, ale klidně každých čtrnáct dní. Když bude třeba, tak jim řeknu: Tohle neděláte dobře, tohle si u vás lid neobjednal, vy to děláte přece pro nás.

Kdo z voličů zadal našim politickým špičkám, aby se do roku 2035 zrušily spalovací motory? Kdo to vyžaduje? Pro mě neexistuje jeden člověk, který po tom volá. Stejně tak nevím o žádném občanovi v Evropské unii, který by se rád rozpustil do Spojených států evropských, protože tuhle potřebu nemáme. My se přece máme rádi. Máme rádi Němce, Rakušany, Italy, Španěly, Portugalce, Poláky, Slováky, Maďary… my jako lidi se přece máme rádi, dokážeme spolu žít. To oni (politické reprezentace) do nás šijí, ukazují nějakou svoji vůdčí roli. Přitom žádnou nemají.

S kým udělali Green Deal? S kým oni se dohodli? Ten deal znamená dohoda, ale také obchod. Tady to bude spíš to druhé slovo, ale s kým ho oni udělali? Se mnou se nedohodli, s vámi počítám, že taky ne. Jestli těm lidem přijde normální, abychom z Austrálie dováželi uhlí přes celou planetu, z Nového Zélandu dováželi zvěřinu a brambory, abychom každou pitomost vozili lodí přes půlku světa, jestli jim přijde normální, aby z Vídně létali tryskáčem do Bratislavy, tak kde vzali tu drzost šlapat nám tady po krku, že jezdíme autem, které má tak čisté zplodiny, že se mu dá prakticky dýchat z výfuku. Kdo jim dal tohle právo?

Ty politické špičky podle mě žijí na jiné straně planety. Proto říkám, nečekejme až to udělají oni, ale udělejme to my. Přestaňme kupovat hovadiny z Číny, přestaňme kupovat zbytečný odpad, pojďme koukat na to, kdo to vyrobil. Kupujme české věci. My přece nepotřebujeme dovážet květák z Francie. My to máme v rukou, můžeme se okamžitě pokusit vyhnout kupování odpadů. Když ho nebudeme kupovat, tak oni ho nebudou vyrábět, tudíž ho nebudeme muset likvidovat. To mi přijde poměrně jednoduché. To ale oni nikdy neudělají, protože mají kšeft. Já jim to nevytýkám, takhle funguje kapitalismus. Můžeme to však naším chováním změnit my, občané.

Co současná vláda? A srovnání s minulou? Každý si bude vždy stěžovat.

Tady je to nastavené tak, že se zásadně vždy nadává. Já byl přece kdysi ten antivaxer. Tato definice mi tedy uniká, jelikož já nikdy očkování nikomu nerozmlouval, pouze sám sobě. Teď mi začali lidé psát, že mě měli rádi, ale že jsem změnil pohled na věc a říkám, že Rusko zaútočilo na Ukrajinu… no já nevím jakou to má s tímhle spojitost.

Tady jsou lidé, kteří jsou zásadně vždy proti všemu. A je jedno proti čemu to je. Ale za to mohou ty vlády jak se chovají. Co se teď stalo STANU, co se děje Babišovi. Jak oni vystupují? Hnutí ANO kdysi řeklo, pokud bude někdo trestně stíhaný, tak ho vyhodí. Babiše trestně stíhají, nikdo ho nevyhodil. Tak co si lidé mají myslet? Že si mohou dělat, co chtějí. Vládne tady vláda, ne prezident. Představa lidí, že když jim dají pět tisíc korun a Babiš jim dá pět tisíc korun měsíčně, někdo jim dá deset tisíc, tak já jsem sám navrhoval, aby všechny rodiny, jež vydělají víc než miliardu za rok, dostali pět milionů na dítě. Přijde mi to celkem motivační, lidé se budou snažit vydělat miliardy, všichni budou mít pět milionů na dítě. Vlády zkrátka vykonávají řízení státu, s tím prezident nic moc nezmůže. Může však upozorňovat na to, co není správné a chválit za dobré věci.

Myslím, že současná vláda je stejná jako ta předchozí vláda. Ve zkratce, kupování si hlasů. S našimi rozpočtovými politiky a politikou Evropské unie, respektive našich centrálních bank, neustálým tisknutím falešných peněz se prohlubuje inflace a prohlubovat stále bude, to sem se učil ještě na té střední škole zemědělské. Oni to vědí také. Jenže když řeknou lidem, že jim nic nedají, tak nedostanou ty hlasy. A jak mi říkal jeden bývalý premiér: v politice jde hlavně o dvě věci, být zvolen a být znovuzvolen. Takže je úplně jedno, jak se toho dosáhne. Jim nejde o spravování země. Jde jim o znovuzvolení.

Jejich úkolem není prošmelit dotace a někomu něco přihrát, jejich úkolem je spravovat dobře tuhle zemi, aby tady lidé měli šanci se o sebe postarat tím, že budou chodit do práce. Aby tu rádi vychovávali děti. Aby tady rádi chodili do práce, aby tady rádi platili daně. Protože ví, že za ty daně dostanou nějaký servis. Také aby tu zemi předali další vládě, respektive další generaci v pořádku. Nikoliv aby vyhazovali všechny úředníky, aby tam všechno protočili a dali čichnout zase někomu jinému, to prostě není jejich úkol. Ani předchozí ani současné vlády. Jenomže pokud se držíme toho, že hlavním úkolem je být znovuzvolen, tak to se musí dělat věci, které vedou ke zvolení, nikoliv k dobrému spravování země.

Jak moc důležitá je pro vás svoboda slova?

Přes svobodu slova nejede vlak.

Když jsem si na internetu přečetl zprávu, že se budou zakazovat dezinformační weby, tak sem tomu nevěřil. Sám jsem si myslel, že je to dezinformace. Tím narážím na otázku, kdo vlastně drží v ruce to správné měřítko? Ani ti, kteří mají pocit, že informují, tak netuší, že dezinformují….

Když se to dělá ve jménu vlády, ve jménu státu, ve jménu tajných služeb, tak je to brané jako v pořádku, je to podáváno za lišácký taktický útok. Teď jsme ve válce, my svým způsobem gaučujeme, ale svět je globální a spojený. U nás se sice nestřílí, ale také nás to zasahuje. Ve válce jedou dezinformace na plné pecky. Na všech stranách. Tak to zkrátka je. Tady jsme se propadli do zvláštní schizofrenické situace, kdy vládnoucí a jiní mají pocit, že nám prostším by měli vysvětlovat jak to je, protože my na to nemáme. To je cesta do pekel. To už jsme tady zažili, víme jaké to je.

Nedávno jsme si přečetli předpoklad britské tajné služby, že je Putin mrtvý. To kdybyste napsal vy, tak je to dezinformace a zakážou vás. Jenže s tím přišla tajná služba, tak je to v pořádku. My to vidíme. Někdo má pravdu pravdovatější, někdo má pravdu horší. Nejhorší je, že nakonec se ukáže, že třeba ty dezinformátoři nekecali. Já byl dezinformátor za toho covidu, všechno co jsem řekl byla dezinformace. Naopak všechno co řekli oni, tak to byly odborné rady a náhledy. Časem se ukázalo, že oni ve všem lhali. Očkujte se – neonemocníte – nepřenesete nemoc – nezemřete. Ministr zdravotnictví Válek řekl, že respirátory, ani očkování nedávají medicínský smysl. Ve všem neměli pravdu. Naopak se ukázalo, že všechny moje „lži“ byly pravdou, ale já sem stále dezinformátor a oni jsou stále vážení odborníci. To je padlé na hlavu. Pokud máme takto nastavenou společnost, tak bůh s námi.

Jak vypadá váš momentální průměrný pracovní den?

Točím videa, komunikuji s podpisovými místy. Dnes ráno jsem byl cvičit, chodím na jógu.
Plánuji podpisovou tour po republice. Měl bych vyjet někdy kolem 18. července. Píšu novou show, která doufám bude na podzim. Teď se zas trochu bojím, že nás zavřou. Mám už ten pocit, že společnost je nastavená tak, že i kdyby lidé měli rýmu, tak chtějí aby to vláda řešila. To vyčítám nejvíc. Dostali jsme se tak daleko, lidé mají pocit, že se o ně někdo postará. To je lež, není to pravda. Lidé by měli vědět, že se má každý má starat sám o sebe.

Ti co budou potřebovat, tak těm se pomůže, samozřejmě.