Mladá a krásná Ukrajinka: Pro nás trvá válka už osm let! Víme, co se stalo Gruzii

Současnou vyhrocenou situaci v její zemi jsme probírali s Ukrajinkou Valentynou Duvan. V rozhovoru nám tato freelancerka a grafická designérka z Kyjeva prozradila také, jak se Ukrajina vypořádává z korupcí a do jaké míry se nabouraly vztahy mezi běžnými Ukrajinci a Rusy.

Jak z pozice mladé ženy, která žije na Ukrajině, vnímáte aktuální napjatou situaci mezi Ukrajinou a Ruskem? Máte reálnou obavu z války?

Myslím si, že je velký rozdíl mezi tím, jak je ta situace vnímána ve světě a jak u nás. Pro nás trvá válka už osm let – od roku 2014. Před tímto rokem jsme sice vnímali, že by Rusko toužilo vrátit poměry do éry Sovětského svazu a byla tady obava, aby se zde nestalo to, co v Gruzii. Moc jsme si ale nepřipouštěli, že by se to mohlo stát. V tom roce 2014 ze začátku nikdo nechápal, co se děje.

Když se začalo bojovat v Doněcku a Luhansku, tak ty první informace nebyly z médií, ale od lidí, co odtamtud přijeli a říkali, že tam jsou vojáci z Ruska. Neříkáme tomu vnitřní konflikt, ale rusko-ukrajinská válka. Když pak byl zvolen prezidentem Porošenko, tak se ta situace relativně uklidnila, ale stále žijeme v nejistotě. Když jsou například Vánoce nebo Nový rok, tak si místo dárků přejeme, aby nebyla válka. Osobně věřím, že se ta současná situace nebude dále eskalovat, což vyplývá i ze statistik našich sociologů, ale připravujeme se samozřejmě na nejhorší. Na youtube sledujeme různé instrukce, jak se v případě války chovat.

Jsou u vás i Ukrajinci, kteří by si přáli připojení vaší země k Rusku?

Ano, jsou takoví lidé. Má to své důvody. Nedá se říct, že by chtěli přímo připojení k Rusku, ale jsou to lidé ze starší generace, kteří pamatují Sovětský svaz. V té době měli třeba dobré bydlení, zaměstnání i kvalitní zdravotní péči. Nyní mají pocit, že se jim žije hůře a ztrácí naději, že by se to zlepšilo. Díky ruské propagandě věří tomu, že by se tam měli lépe. Těch lidí je ale čím dál tím méně, a to hlavně od roku 2014. Lidé většinově touží po demokratické Ukrajině.

Vy osobně byste si přála připojení Ukrajiny do Evropské unie a do NATO?

Určitě ano, od toho roku 2014 už téměř nikdo nechce partnerskou spolupráci s Ruskem, jelikož umřelo mnoho našich lidí. Mnoho lidí tam však má příbuzné, včetně mě.

Máte mezi Rusy přátelé, jak moc se tyto vztahy nabouraly?

Samozřejmě s nějakými v kontaktu jsem, ale není to moc intenzivní. Ty vztahy se opravdu hodně zpřetrhaly. Vždy jsem to vnímala tak, že jedna věc je ruská politika a pak jsou tu normální lidé. Teď už to ale úplně neplatí. Ze strany Ruska je opravdu velká propaganda typu, že jsme nacionalisté, že tu bojujeme mezi sebou atd. To se muselo projevit i v komunikaci běžných lidí.

Jak vlastně nyní smýšlejí lidé z východní části Ukrajiny?

To je hodně složitá otázka. Zabýváme se tím posledních 8 let. Ani lidé na Ukrajině v tom nemají jasno. V tom roce 2014 z východu mnoho lidí odjelo. Byli to obyčejní lidé, žádní patrioti. Kdo měl rodinu v oblasti, kde se nebojuje, tak tam raději odjel. Těch lidí znám plno. Stýská se jim, ale už se tam nechtějí vracet. Například je to i moje bývalá učitelka. Jsou pochopitelně Ukrajinci, co tam zůstali. Je to komplikované, protože tam probíhá velká ruská propaganda. Když se bojovalo, tak tam ze strany Ruska putovalo jídlo a peníze a ti lidé to vnímali jako velkou ruskou pomoc. Jelikož Rusové zavřelo hranice mezi Ukrajinou a Donbasem, tak jsme jim my pomoct ani nemohli. Rusové pak tvrdili, že jim pomáhat nechceme. Je to složité a nikdo zatím neví, jak to vyřešit.

Věříte ještě, že se Donbas a Krym vrátí k Ukrajině?

Nesmím ztrácet naději. Stále je to má země. Nevím ale, jak by se to mohlo stát.

Máte vy osobně důvěru k vaší současné politické reprezentaci?

Prezidenta Zelenského jsem nevolila, protože je to hodně specifický člověk. Myslím, že některé věci dělá dobře, ale za něco ho naopak kritizuji. Myslím, že nedostatečně bojuje s korupcí. S porovnání s minulostí se to sice hodně zlepšilo, ale pořád máme hodně úkolů před sebou. Volby byly naštěstí demokratické.

Během mých vysokoškolských studií jsem se bavil s Ukrajinci co v Česku studovali, stěžovali si, že je na Ukrajině velká korupce i ve školství. Můžete to potvrdit?

Bohužel ano, to byl i důvod proč jsem se rozhodla studovat v Česku. Byla jsem na škole v Kyjevě, kde se stávalo, že si studenti kupovali zkoušky, což mě hrozně vadilo, protože já jsem je dělala poctivě. Největší korupce u nás byla za prezidenta Janukoviče. V roce 2014 se to začalo zlepšovat, takže alespoň v tomto směru ten rok přinesl něco pozitivního. Udělalo se hodně reforem, vznikla antikorupční nezisková organizace. Nyní je asi největší korupce v soudnictví. Jsem ráda, že na nás Evropa tlačí, protože nás to nutí zlepšovat situaci.

Kromě napjatých vztahů s Ruskem trápí Valentynu také korupce na Ukrajině. / Foto: Valentyna Duvan

Jak jste se podle vás na Ukrajině vypořádali s covidem?

Vždy budou lidé, kteří budou vládu kritizovat. Řídili jsme se radami WHO a reagovali poměrně rychle. Myslím si, že vláda dělala vše, co mohla. Panovaly obavy, jestli to zvládne náš zdravotní systém, proto se vše urychleně zavřelo. Podnikatelé samozřejmě přišli o mnoho peněz. Stát se však snažil o finanční náhrady. Máme zde pochopitelně spoustu odpůrců očkování. Já očkovaná jsem. Během loňského léta se občané očkovali převážně CoronaVacem, jelikož Pfizer byl jen pro seniory, politiky a lidi, co se s někým znali. Naštěstí máme nyní vakcín dost.

Vím, že hodně cestujete. Uvažovala jste někdy, že byste žila v jiné zemi?

Občas nad tím přemýšlím. Nemám však vybraný konkrétní stát. Musely by tam být dobré klimatické podmínky a zdravá ekonomika. Například v Asii bych ale žít nechtěla, ačkoliv se mi například v Singapuru moc líbilo. V ideálním případě bych chtěla mít zajištěné bydlení na Ukrajině s tím, že bych třeba žila jinde, ale měla se kam vracet. Nechci ale, abychom byli známí jen kvůli Černobylu, válce a korupci.

Jak vzpomínáte na vaše studium v České republice?

V Liberci to byly krásné studentské časy. Moc jsem si oblíbila také Prahu. Jako turistka jsem oceňovala hlavně to, jak se zde staráte o památky. V Kyjevě toto do takové míry není. Samozřejmě je skvělé, jak je Praha kulturní a kosmopolitní. Když jste cizinec, tak si tam nepřipadáte nijak výjimečně.