foto: Se souhlasem TV Nova/Vladimír Čech
PrahaIN.cz se rozhodla zkoumat archivy Poslanecké sněmovny. Zaměříme se na dění krátce po revoluci, především pak na jednotlivé projevy členů České národní rady (ČNR). V tomto případě tak hovoříme o období mezi 7. červnem 1990 a 4. červnem 1992.
Ačkoli se jedná o události staré téměř třiatřicet let, řada tehdejších jmen je dostatečně známá ještě dnes. Zmiňme úvodem několik členů ČNR: Ladislav Jakl, Petr Pithart, František Adámek, Dagmar Burešová, Martin Bursík, Rudolf Dušek, Jan Kalvoda, Jan Kasal, Hana (Kordová) Marvanová, Jaroslava Moserová, Bedřich Moldan či Vladimír Čech. Ano, jedná se o pozdějšího moderátora populární televizní soutěže Chcete být milionářem?
Také on se stal v uvedeném období členem České národní rady a do počtu nebyl. Naše redakce prošla desítky jeho projevů, které pravidelně zakončoval hlasitý potlesk. Stejně jako smích. Čech uměl pobavit, ale současně nastavoval zrcadlo době. Jeho cit pro spravedlnost a pořádek se nejvíce ukázal v úterý 21. května 1991, kde plénum zákonodárců rozebíralo hned třináct bodů. O velké emoce se postaral především třetí bod v pořadí, šlo o zprávu o bezpečnostní situaci v zemi.
V rámci debaty jako první vystoupil tehdejší ministr vnitra Tomáš Sokol. Kolegům představil tvrdá čísla: „Současný stav, pokud jde o trestnou činnost, je skutečně velice alarmující. Za uplynulý rok, jak zjistíte na třetí straně své zprávy, bylo spácháno celkem 216.852 trestných činů, což je oproti roku 1989 nárůst o 96 tisíc skutků, tedy o 80 procent. Největší měrou narostla tzv. obecná kriminalita, to znamená kriminalita páchaná proti občanům, proti jejich majetku, v podstatě útoky na práva a oprávněné zájmy občanů. Zde došlo k nárůstu z 82.552 skutků na 192.492 skutků. Dosti značnou měrou narostly například loupeže, kterých v roce 1989 bylo registrováno 789 a v roce 1990 3.885, to je nárůst o 288 procent,“ konstatoval Sokol.
Jeho projev byl velmi dlouhý a kromě čísel se věnoval také školství, policii nebo kádrování. „Většina těch, kteří nastoupili do velitelských funkcí od okresů, nižších složek přes kraje až po hlavní velitelství policie nebo dnes stále ještě veřejné bezpečnosti a zásadní funkce v ministerstvu vnitra, přišla z podstatně nižších postů. Toto jejich jmenování pro ně znamená povýšení. Domnívám se, že z psychologického hlediska za tohoto stavu lze předpokládat jistou míru loajální a když už ne, tak aspoň chladné úvahy, že jakákoli zásadní změna politické situace je pro tyto lidi, pro tyto současné velitele hrozbou, že toto své postavení ztratí,“ zmínil také ve svém projevu, který PrahaIN.cz našla v archivech nynější PSP.
Na Sokolova slova reagovala řada dalších přihlášených. Byl mezi nimi také Vladimír Čech.
„Já nejsem členem bezpečnostního výboru, ale obrátili se na mne jak občané, tak jsem měl možnost mluvit s policisty a z toho vyplynulo několik připomínek, které bych zde rád řekl, když se jedná o bezpečnostní situaci. K tomu, co říkal pan ministr, padla na mne mírná tíseň z toho, že z jeho řeči spíš vyplývalo, že by bylo nejlépe z této republiky se rychle vystěhovat, protože v nejbližší době nebude situace odpovídajícím způsobem řešena,“ řekl zkraje svého vystoupení, čímž si evidentně získal pozornost přítomných.
Potom pokračoval velmi přímým svědectvím o trestné činnosti. „Dále se na mne obrátili občané, kteří pracují v prostoru Karlova mostu v Praze i v jeho okolí. Docela nahlas a otevřeně se mluví o tom, že policisté, kteří se pohybují v těchto prostorách, jsou podplaceni, protože stejní zločinci zde páchají nejrůznější zločiny, víceméně za laskavého dozoru policie, pokud tam tato policie vůbec je. Se setměním z temnějších míst mizí, o čem jsem se přesvědčil. Policistu prakticky nepotkáte. Totéž platí i o odlehlých místech jiných měst. Byl jsem se například projít v noci po Pardubicích a opět to byla otázka osobní statečnosti, policistu jsem nepotkal,“ řekl.
Následně se však věnoval citlivému tématu, celospolečensky diskutované kriminalitě romského etnika. Ovšem zcela jinak, než někteří mohli očekávat.
„Já jako poslanec jsem povinen se o tom zmínit, protože jsem byl o to opakovaně žádán svými voliči. Je to otázka trestné činnosti Romů. Chci se na to podívat z jiného pohledu. To, že Romové trestnou činnost dělají ve zvýšené míře než ostatní složky obyvatelstva? Já zde nechci jmenovat jenom Romy, ale nyní je o nich momentálně řeč. (…) Myslím si, že jestliže se bude tento problém řešit, že to pomůže i té skupině Romů, o které se ani sdělovací prostředky nezmiňují. Ve sdělovacích prostředcích se stále hovoří o tom, že občan romského původu provedl to a to, ale vím, že existuje skupina romského obyvatelstva, která je schopna naprosto žít slušně a dodržovat platné zákony. Myslím, že i tato skupina je opačnou skupinou, zločinecky orientovanou, terorizována a že i ona tímto trpí. Prosím tedy o to i v zájmu slušných Romů, o kterých jsem přesvědčen, že je většina. Vyřešme tuto otázku, než bude pozdě!“ apeloval na poslance.
Svým projevem si vysloužil hlasitý potlesk přítomných. K danému tématu, jak jsme uvedenou schůzi zpětně procházeli, byl jediným člověkem, který se Romů tímto způsobem zastal. V tomto ohledu tak lze považovat Čechova slova za zlomová.
Jistá euforie však opadla poté, co bezpečnostní situaci v hlavním městě zhodnotil tehdejší primátor Jaroslav Kořán. Jeho slovům se budeme věnovat v navazujícím textu.
Při vzniku tohoto materiálu jsme vycházeli z oficiálních stenoprotokolů z let 1990-1992. V omezené míře jsme je stylisticky upravovali. Smysl všech vyjádření byl zachován bezezbytku.