Němcová zhodnotila Okamuru v čele Sněmovny dvěma přídavnými jmény. Pak přidala i další slova

ROZHOVOR: Kdysi řídila Sněmovnu tvrdou rukou. Seškrtala výdaje, poslancům rušila zahraniční cesty, vydala souhlas se stíháním exposlance Davida Ratha. „Slušní lidé se budou za Česko stydět,“ řekla serveru PrahaIN.cz Miroslava Němcová, senátorka (ODS), ke zvolení Tomia Okamury předsedou dolní komory.

Jako expředsedkyně Poslanecké sněmovny znáte dobře význam funkce třetího nejvyššího ústavního činitele. Co si myslíte o zvolení Tomia Okamury?

Všechny tyto otázky, které si klademe, musíme vidět v jednom nejdůležitějším rámci, tím je skutečnost, že šéf ANO Andrej Babiš nesmí být vydán k trestnímu stíhání. Žádná z demokratických stran bývalé vlády by mu takovou garanci neposkytla, proto byl Babiš schopen dát dohromady jedinou možnou vládní sestavu, aby měl potřebné hlasy pro své nevydání. Proto sestavil tuto vládu, proto se dostal předseda SPD Okamura do čela Poslanecké sněmovny. Dovoluji si konstatovat, že Babišovi je úplně jedno, do jaké reputační situace se tím Česká republika dostane u svých zahraničních partnerů.

Jde o závažný signál?

Samozřejmě, volba předsedy Poslanecké sněmovny už je na úrovni, kdy si podobných „věcí“ naši partneři všímají. Především uvidí, že člověk, který byl tímto způsobem zvolen, je vlastně představitelem extrémistické strany. Dodám, že polonacistické postoje Tomia Okamury jsou zřejmé ze všech jeho minulých vyjádření. Skutečnost, že bude řídit Sněmovnu, bude znamenat reputační poškození naší země. Zároveň bude frustrováno velké množství slušných lidí, kteří jsou hrdí na svou zemi a mají ji rádi. Pro ně je obrovsky devastující a demotivující, když budou svědkem toho, že se do vysokých funkcí dostávají lidé, jejichž osobní předpoklady jsou tak nízké, že na tuto funkci nikdy neměli dosáhnout a v politice nemají co dělat. Mnoho lidí se tak bude cítit velmi špatně, za svou zemi se budou stydět.

Co všechno zahrnují pracovní povinnosti předsedy Sněmovny?

Jednací řád dolní komory a Ústava České republiky přesně vymezují pravomoci předsedy Poslanecké sněmovny. Vedle toho, že reprezentuje Sněmovnu dovnitř i navenek, tak disponuje řadou pravomocí, které se týkají samotného vnitřního chodu. Předseda Sněmovny je ze zákona zároveň předsedou organizačního výboru, rozhoduje tedy o všech provozních věcech, které se týkají činnosti a chodu Poslanecké sněmovny a jejích zaměstnanců, zahajuje a končí schůze, dbá na to, aby měly správný legislativní rámec a aby byl dodržen jednací řád. Jde o rozsáhlé kompetence, které má ze zákona v rukou. Ale tím, že říkám, že jde o hlavu Sněmovny, tak připomínám, že kamkoli tento člověk přijede, tak je považován za zástupce dvou set poslanců, kteří byli zvoleni, aby reprezentovali občany České republiky. Kamkoli tento člověk přijede, tak bude zřejmé, že Česká republika má v tak důležité pozici tuto nedostatečnou figuru. Nepochybně to vzbudí pochybnosti o tom, co  se u nás vlastně děje. Naši partneři se na nás budou dívat hodně skrz prsty.

Počátkem devadesátých let vše nasvědčovalo tomu, že se Česká republika stane standardním demokratickým státem. To se do jisté míry stalo. Proč v posledních letech došlo na politické scéně k posunům, které přivedly extrémisty až do vysokých pater české politiky?

To je velmi široká otázka, já sama tomu popravdě nerozumím. Prožila jsem polovinu svého života v komunistickém totalitním režimu, vývoj naší společnosti po listopadu 1989 jsem proto jako občan neustále vnímala a vnímám téměř jako zázrak. Získáním svobody, přechodem do demokratického systému, transformací společnosti, včetně hospodářských vztahů z kolektivního vlastnictví pomocí restitucí a otevření podnikatelského prostředí jsme se stali úspěšnou zemí.

Když se podíváme na čísla, která říkají, v jaké formě předává vláda Petra Fialy moc nad Českou republikou do rukou budoucí vládní sestavy, tak nás charakterizují tato čísla velmi dobře. Ať už jde o celkové zadlužení, vládě se povedlo dostat veřejné finance pod kontrolu, o samostatnost na energetických zdrojích, což znamená, že jsme co nejdál od Ruska, což byl nejdůležitější bezpečnostně strategický úkol, který vláda splnila na deset jedniček s hvězdičkou. V tomto ohledu jsme velmi bezpeční. Podíváme-li se na růst průměrných mezd, průměrné nezaměstnanosti, na oblast zdravotnictví a tak dále, tak nás staví, jak říkala ekonomka Jana Matesová, na šesté místo nejúspěšnějších zemí na světě. Proč lidé za této situace volí extrémistické strany a nebezpečně populistické strany, jako je ANO Andreje Babiše, na to neumím odpovědět. Moje maminka vždycky říkala, že kdo se má dobře, tak si toho neváží, zřejmě to tak nějak bude.

Na příští rok v lednu je svolán kongres ODS. Co vy osobně považujete na nejdůležitější priority, kterými se bude kongres zabývat?

Už teď probíhají na všech úrovních strany jednání, hlasování a příprava na kongres. Musíme brát nominace od nejnižší úrovně, to znamená od místních sdružení až po nejvyšší celostátní. V této fázi teď jsme. ODS se musí vnitřně vyrovnat s porážkou ve volbách, pak musí rychle nabrat energii a dostat se do silného tempa, aby se opět stala efektivní opoziční stranou, která dokáže čelit tomu, co Babišova vláda bude přinášet. Jsem přesvědčena o tom, že schopnosti i dostatek sil máme, a to jako samotná strana, nebo ve spolupráci s opozičními stranami ve Sněmovně. Právě vzájemná spolupráce bude velmi důležitá. To je aktuální a největší úkol, který je před námi.

Ozývají se hlasy, které tvrdí, že pokračování koalice SPOLU po volbách nedává smysl. Jaký je váš názor?

Z mého pohledu by byla chyba rozdrobit síly. Pokud Andrej Babiš se svým hnutím získává ve volbách kolem třiceti procent, tak abychom mu mohli čelit, nezajistíme tím, že koalici rozdrobíme na menší subjekty. Jsem přesvědčena, že musí dojít ještě k širší kooperaci opozičních stran tak, abychom se stali subjektem, který bude plně vyvažovat sílu hnutí ANO. Nemyslím si zároveň, že se zrovna teď se máme trápit otázkou, zda má ODS zůstat v koalici, nebo má jít samostatnou cestou bez SPOLU. Ta otázka před námi nestojí. Je jednoduchá, a tak se mediálně hraje.

Myslím si ale, že nejdůležitější a skutečně aktuální otázkou je, do jaké míry Andrej Babiš posune Českou republiku na východ. Do jaké míry sestaví nekompetentní a proagrofertní vládu, a to zejména pro své nevydání. Toto téma nyní hýbe Českem. To, zda budeme SPOLU, nebo ne se projeví až v dalších sněmovních volbách. Příští rok nás čekají volby do třetiny Senátu a volby komunální. Tam se koalice vytváří zcela jinak než při volbách do Poslanecké sněmovny. V senátních i komunálních volbách se lokálně vytváří koalice jiné. Proto teď pro nás opravdu není klíčovou věcí bavit se, jestli zůstat ve SPOLU, nebo ne. Teď si můžeme dopřát luxus, tedy čas si pořádně další postup promyslet a vytvořit strategii, která může vést k volebnímu vítězství.