Neumím si představit, jak Okamura přijímá delegace z Afriky, říká politoložka

ROZHOVOR: „Turkova aféra samozřejmě otevřela nepříjemný pohled na Motoristy. Mezi lidmi vyvolává negativní reakce. Okamura v čele sněmovny může být problém,“ řekla serveru PrahaIN.cz politoložka Vladimíra Dvořáková.

Českou společnost zasáhl skandál Filipa Turka. Jak dalece zkomplikovala tato událost situaci Andreji Babišovi při formování vládního kabinetu?

Pro předsedu hnutí ANO to určitě není příjemné. Na druhou stranu je otázka, zda někdy vážně uvažoval o tom, zda chce mít ve vládě Filipa Turka na pozici ministra zahraničí. Moc se mi nezdá, že by pan Turek v sobě měl nějaké speciální schopnosti na řízení tohoto důležitého ministerstva, samozřejmě návrh přišel od Motoristů. Teď je jednodušší aspiraci Turka na ministerstvo zahraničí odmítnout, aféra samozřejmě otevřela nepříjemný pohled na Motoristy. A jak se dostala do povědomí širší veřejnosti, vyvolává mezi lidmi jisté negativní reakce. To určitě pana Babiše netěší.

Informace se objevily i v zahraničním tisku. Jak dalece může tento případ poškodit pověst České republiky v zahraničí?

Pokud se někde objeví pouze jakési jméno, tak je to jedno. V případě, že by ten člověk zastával funkci ministra zahraničí, tak by to rozhodně prestiži České republiky neprospělo. To vychází z logiky věci. Některé ale jsou poněkud složitější, když si člověk představí jako předsedu Sněmovny pana Okamuru, který bude přijímat zahraniční delegace třeba z afrických zemí, tak i to může být hodně problematické v souvislosti se smutně proslulým plakátem SPD. Přitom zájem celé Evropské unie, ostatně náš komisař to má na starosti, je snaha o nalezení dalších trhů, kde bychom se mohli uplatnit, třeba v souvislosti se cly a nejasné obchodní politice ze strany Spojených států amerických.

Nehrozí, že se se Okamura jako předseda sněmovny může ocitnout v jisté mezinárodní izolaci?

Parlament není výkonná moc. Jde spíše o to, že když se navazují styky, tak probíhá setkávání s reprezentacemi z jiných parlamentů. To má pro naši republiku svůj význam, třeba ekonomický. Pro některé země asi nebude moc velká radost, když by je měl vítat tento předseda. Je to především otázka prestiže.

Česká politická scéna se během 35 let dostala do poněkud podivného stavu. Mizí klasické strany a z politického života zmizely výrazné osobnosti. V čem je příčina tohoto stavu?

Otázkou je, koho budu považovat za osobnost vhodnou pro politiku a koho ne. To je další věc. Krize klasických stran probíhá už řadu let na celém světě. Mnozí lidé si kladou otázku, jak je možné, že v Americe jsou dvě silné strany, přičemž ani jedna nebyla schopna vygenerovat kvalitního kandidáta. Druhá věc je, jak se prezentují. Kdyby u nás někdo vystoupil s kvalitní koncepcí politiky, tak to nikoho zajímat nebude. Ovšem tanečky na Tik Toku ovlivní řadu lidí. Taková je prostě skutečnost. Politici se přizpůsobují a přizpůsobují tomu i svoje vystupování a chování, ale i výběr lidí, kteří s nimi do politiky jdou. Krize stranického systému probíhá a souvisí to s celou řadou věcí včetně globalizace a mediálního i marketingového působení. Všechno se význačně proměnilo a dané situaci se osobnosti přizpůsobují. Je to podobné jako zahlcené trhy. Když jdete do supermarketu, tak vám bude vštěpováno, že všechny potraviny jsou zdravé a bezvadné. Nakonec zjistíte, že kvalita potravin se obecně prudce zhoršuje.

V lednu má být kongres ODS, v dubnu pak sjezd KDU-ČSL. V ODS už dochází ke střetu konzervativní frakce s lidmi z okruhu pana předsedy Petra Fialy. Požadují, aby se ODS vrátila nazpět k původním kořenům. Stejná situace je v KDU-ČSL. Konzervativci vyčítají vedení odklon od původních filozofických tezí a ideologie strany lidové. Chtějí se vrátit nazpátek?

ODS samozřejmě prochází hodně velkou krizí. Je pravděpodobné, že nastane velké zemětřesení z hlediska zaměření a působení. Návrat ke kořenům dávají Motoristé téměř jako do devadesátek, to si nemyslím, že by to bylo úplně ideální. Je samozřejmě otázka strany, pro co se rozhodne. Lidovci byli vždy orientovaní na sociální politiku, to bylo součástí jejich ideologie. Vycházeli ze sociálních papežských encyklik. V obecné rovině je to strana spíše konzervativního zaměření z hlediska rodiny, vztahů k ženám a podobně. Tam si myslím, že původní linii příliš neopustili. Na místě je spíš otázka, zda v současné situaci nepotřebují trochu víc modernizace. Ale to je otázka ideologická a je věcí členské základny, ve které dochází ke generační obměně. Otázka je, čím mohou dnes oslovit mladé lidi, aby zachovali jakousi kontinuitu. A krize KDU-ČSL je dlouholetá v tom, že sama není schopna dostat se do Sněmovny, nebo se pohybuje kolem pěti procent, což je problém. Teď je na místě otázka, koho lidovci chtějí oslovit.

Kdyby došlo k rozvratu těchto stran, jaký by to mělo dopad na českou politickou scénu?

Tady už nejde o jednotlivé strany, ale o celkový stranický systém. Zda jednotlivé strany jsou schopné dostat se k moci, jak jsou schopné kooperovat nebo vytvářet koalice. Dnes vidíme, že se všechny strany „narvaly“ na krajní pravici nebo od středu po krajní pravici. Liberální levice už víceméně neexistuje a Sociální demokracie se rozpadá. Dřív se tradičně volilo tak, že zvítězil pravý střed, nebo levý střed. To už dnes není. V západních zemích se stabilní systémy přelévaly z jedné strany na druhou. V jeho rámci pak byly upravovány některé otázky sociálního a ekonomického charakteru. To teď už není. Je to velmi výrazně disproporční, i když u nás to bylo disproporční od začátku. Všichni hlásili k pravici a vlastně s odchodem Sociální demokracie máme kompletně zlikvidovanou, řekněme, liberálně orientovanou levici, která se pohybuje směrem ke středu a je zároveň jako liberální. Takže je to spíš otázka stranického systému. Nejde o to, kde jaká strana bude, ale jaké alternativy předloží voličům. A to je zásadní problém.