foto: Georgi Bidenko, PrahaIN.cz/Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský
ROZHOVOR: „Nedokážeme s velkou přesností říci, co přijde za dva roky. Víme ale, co by se mohlo stát a na jaké situace se máme chystat. Nelze hovořit pouze o jednom scénáři, ale o všech nebezpečích. A je potřeba se na ně odpovědně připravovat,“ řekl serveru PrahaIN.cz Jan Lipavský, ministr zahraničních věcí České republiky.
Lze v současné poměrně složité situaci učinit výhled pro Česko na rok, na dva roky dopředu? Je možné sledovat sílící vliv Ruska a Číny? Mění se situace i v doposud stabilních oblastech.
Pokud se mě ptáte na prognózu toho, co může čekat Česko v příštích letech, tak bych čtenáře odkázal na bezpečnostní strategii, kterou přijala koaliční vláda. Její úplně první věta zní, že Česká republika není v bezpečí. Je to konstatování faktu. A tato skutečnost vychází ze všech různých hrozeb, které na nás ve světě jako na středoevropskou zemi číhají.
Budete, prosím, konkrétnější?
Můžeme se bavit o hrozbě, která přichází z východu. Lze hovořit o hrozbě nelegální migrace. Mluvit můžeme také třeba o důsledcích a hrozbách obchodních válek. Nebo se může třeba odehrát něco nepěkného v oblasti Pacifiku. Říkám to proto, že nedokážeme v tomto okamžiku s velkou přesností říci, co přijde za rok, za dva roky. Víme ale, co by se mohlo stát a víme, na jaké situace se máme chystat. A to je úkolem našeho státu, a nejenom politické reprezentace. Jde vlastně o úkol všech být na to připraven v kapacitě, ve které může být.
Máte na mysli nebezpečí vycházející z napjaté mezinárodní situace?
Bohužel, žijeme v době, která je geopoliticky nestabilní. Zažíváme mocenský vzestup Číny. Vidíme, že Spojené státy americké proměňují své působení na globální scéně třeba i ve vztahu k Evropě. Situace na jih od nás také není zcela stabilní. Na důsledky, které to přinese, se musíme chystat. Nelze tedy hovořit pouze o jednom konkrétním scénáři, ale obecně o těchto všech nebezpečích. A je potřeba se na ně v této souvislosti odpovědně připravovat. Situace není jednoduchá, ale zvládnout ji musíme.
Českou republiku ovlivňuje i dění na Slovensku. Jak hodnotíte současný politický vývoj v této zemi? Může se stát, že náš nejbližší soused ukončí členství v EU a NATO a stane se ruským satelitem? Naposledy se k tomuto nebezpečí vyjádřila v komentáři Ľuba Lesná, bývalá poradkyně expremiérky Ivety Radičové.
Chtěl bych říct, že v prvé řadě věřím v sílu slovenské demokracie a v institucionální procesy. Od slovenských představitelů jsem opakovaně slyšel, řekněme, ujištění, že Slovensko bylo a je plnohodnotnou součástí Evropské unie a Severoatlantické aliance. Rozumím tomu, že tady běží určitá společenská debata. Jako česká a slovenská vláda možná dnes máme rozdílné pohledy na některé otázky, a možná i na některé základní otázky, také někdy volíme i jinou rétoriku. Na druhou stranu se takto černě vykresleného scénáře neobávám.
Zvláštní situace je už mnoho let také v Maďarsku.
Je záležitostí maďarských občanů, jakým způsobem vyjádří svoji vůli ve volbách. Jinak s Maďarskem pravidelně dojednáváme svoje pozice, spíše než ve Visegrádské čtyřce třeba až na úrovni Evropské unie nebo Severoatlantické aliance. Řekněme, že není žádným tajemstvím, že se v některých pohledech rozcházíme. Ovšem tam, kde to jde, tak se stále snažíme nacházet společné slovo.
Ministr zahraničí Jan Lipavský se věnuje oblasti zahraniční, obranné a bezpečnostní politiky více než deset let. V Poslanecké sněmovně působil čtyři roky jako místopředseda Zahraničního výboru a Výboru pro obranu. Byl také členem Stálé komise pro hybridní hrozby, Podvýboru pro obrannou, kybernetickou a bezpečnostní politiku a strategické koncepce ČR či Podvýboru pro migraci a azylovou politiku. Do funkce ministra zahraničních věcí byl jmenován v prosinci 2021.