Nové vedení ODS čeká těžký úkol, navíc v zádech s klubem ukovaným Fialou a Stanjurou, říká senátorka Ludková

ROZHOVOR: Dlouholetá politička ODS, místostarostka Prahy 8 a senátorka se těší silné podpoře místních voličů. Patří ke konzervativně laděným osobnostem strany a ke kritikům jejího vedení. „Dokážu si představit svůj odchod z ODS, pokud bude partaj dál pokračovat v nastaveném kurzu,“ řekla serveru PrahaIN.cz Vladimíra Ludková.

Jste dlouholetou, velmi aktivní a úspěšnou členkou ODS. Jaké jsou vaše nejdůležitější pracovní plány na letošní rok?

Budu dál pracovat na podpoře neformálních pečujících. Ti jsou pro systém nepostradatelnou, ale bohužel opomíjenou součástí sociální podpory. Budu se soustředit a pokračovat v projektech na podporu duševního zdraví mladých lidí a na podporu rodiny. Už třetí rok například pokračují Podvečery pro rodinu o rodině. Velkým úkolem pro mě je i v letošním roce pokračovat v plánech na dostavbu Gerontologického centra v Praze 8.

Velká pozornost je upřena na blížící se kongres ODS. Někteří komentátoři a analytici očekávají, že ve vedení strany dojde k výrazným změnám. Co v tomto směru očekáváte, splní se jejich předpovědi?

Občanská demokratická strana nepotřebuje jen změnu tváří, ale především musí změnit styl své politiky. Pokud bude ODS pokračovat v demonstraci hodnotových postojů a nenabídne nic víc, bude logicky následovat osud partají, jako jsou TOP 09 nebo sociální demokracie. Připomeňme si třeba první cestu šéfa Sněmovny Tomia Okamury na Slovensko. Stala se z ní strašlivá kauza, protože s sebou nevzal zástupce opozičních stran. Ty hned zorganizovaly vzdorovýlet na Slovensko vlakem.

A reálný výsledek této akce? Samozřejmě čistá nula. Několik poslanců si pouze dopřálo luxus strávit den na cestě tam a zpět kvůli pár fotkám. Nic víc. Marek Benda jako zástupce ODS za tento výlet schytal výsměch. Nechal se totiž vehnat do setkání s představitelem strany Progresívne Slovensko. On, člověk, který se mnoho let bytostně hlásí ke konzervativismu. A možná je to alegorie, jak se do „progresivního bláta“ nechává stáhnout celá ODS. Okamura bude podobné věci dělat a říkat. Přináší mu to body u jeho voličů, byť oněch bodů nebylo v posledních volbách tolik, jak očekával. Chová se tak už mnoho let a poslanci SPOLU se proti tomu halasně vymezují také spoustu let. Kam to SPOLU, potažmo ODS v něm, a celou naši krásnou zemi dovedlo, víme. A teď to vypadá, že poslanecký klub se rozhodl pokračovat v této neúspěšné, ale pohodlné taktice a strategii. Samozřejmě, politika je i o demonstraci postojů, ale nemůže být jen o tom. Mám podezření, že je prostě jednodušší zaujmout razantní stanovisko vůči Okamurovi než normálně pracovat.

Co by podle vás měli poslanci ODS tedy dělat?

Například místo hodnotových válek předložit návrh zákona o sociálních službách, nebo naopak navrhnout zrušení či výrazné přepracování zákona o podpoře bydlení. Tato země nepotřebuje neustále opakovat, kdo je Tomio Okamura. To všichni už dávno dobře víme. Potřebuje méně zákonů a méně úředníků, kteří je vymáhají. Potřebujeme revizi toho, zda peníze z rozpočtu tečou jen tam, kam opravdu téct musí.

Trvale kritizujete odklon své strany od původní politické linie. Podaří se tento posun na kongresu zastavit?

Před budoucím vedením ODS stojí těžký úkol. Za zády bude mít poslanecký klub, který si k obrazu svému ukoval Petr Fiala se Zbyňkem Stanjurou. Je alespoň část z nich schopna nějakého driftu od hodnotové politiky k reálpolitice, která byla typická právě pro ODS? To ukáže čas.

Během posledních let se výrazně smrskla členská základna. Názorově ovšem v tuto chvíli působí členská základna značně inkoherentně. To není široké rozkročení, to není pevné jádro a měkký obal. To je jeden hot a druhý čehý. Začínala jsem svou politickou kariéru na pozici liberála. Stojím stále na stejném místě, ale přitom jsem dnes v ODS vnímaná jako konzervativec. Tak silně se ODS pohnula na pomyslné postojové mapě. Chci věřit, že kongres najde tu odvahu udělat ze mě zase liberála v dresu ODS. Ze svých pozic určitě neustoupím. Nadále budu hájit malý stát, osobní svobody a nadále se budu snažit všechny přesvědčit, že pomoc potřebným je základní konzervativní hodnotou.

Jaké jsou podle vás nejdůležitější cíle a úkoly, kromě zmíněného kongresu, které ODS v letošním roce čekají?

Už jsem to naznačila v předchozí odpovědi. ODS si buď vybere cestu, kterou jde minimálně posledních několik let, nebo si zvolí druhou, těžší, a přetlačí své politické soupeře svou prací. Tam to ale bude hodně bolet, protože některé věci, které poslanci ODS schvalovali s odkazem na koaliční smír během vládnutí, teď budou muset pomoci zrušit. Současně asi budou muset v nějaké chvíli zvednout ruku pro věci, které měla ODS předložit sama, ale nepředložila. Buď proto, že se to nestihlo, anebo proto, že zbytek bývalé koalice by pro to nehlasoval.

Váš bývalý stranický kolega Martin Kuba po mnoha letech odešel z ODS a založil vlastní hnutí. Pokud bude ve vaší straně pokračovat i v ideové oblasti stejný proces jako doposud, budete zvažovat možnost podobného kroku?

Většina mých voličů mě zná a vědí, že jsem se za naši partaj nikdy neschovávala. Do ODS jsem vstupovala v roce 2006, protože jsem poznala, že pokud chci sociální práci a pomoc lidem dělat lépe, nezbývá mi než jít do politiky. Na druhou stranu mě bytostně nebaví ta část politiky, kde se dělají dohody a dohodičky. Vysedávat večer někde v restauraci, abych upekla nějaký politický kšeft, je – zvlášť v Praze – asi často nutným předpokladem být úspěšný. Já jsem se bez toho ale většinou obešla. Takže ano, dokážu si představit svůj odchod z ODS, pokud bude partaj dál pokračovat v nastaveném kurzu. Nebylo by to jednoduché rozhodování, ale představit si to lze. Ještě před čtyřmi roky bych odpověděla, že určitě nikdy.

Sleduji diskusi na vašem profilu na sociálních sítích, kde jste občas cílem poněkud nevybíravých útoků. Někteří lidé vám nadávají do ruských trollů, tvrdí, že vaše názory hnědnou, že rozkládáte ODS a podobně. Opakují se v pravidelných vlnách. Je to cílená kampaň proti vaší osobě, nebo jde o náhodné názorové střety?

Politiku několika posledních let můžeme popsat slovem inkviziční. Přijal se axiom, že my jsme to dobro a ti druzí jsou čiré zlo. Proti zlu samozřejmě můžete bojovat všemi prostředky, dávat mu nálepky a v podstatě ho těmi nálepkami dehumanizovat. V partajích se jakýkoli nesouhlas nebo připomínka okamžitě orazítkovala slovy „babišovec“ a „putinovec“. Prostě jiná forma dehumanizace. „Nechcete zvednout ruku pro gumový paragraf trestního zákona? No, paní kolegyně, to budou díky vám v Kremlu lítat špunty ze šampaňského.“ Vrcholem volební kampaně pak bylo strašení, že soupeř zvedne telefon, zavolá Putinovi do Kremlu a přijedou tanky. Tahle atmosféra se samozřejmě propsala i do mysli části populace. Pevně věřím, že příští volby budou méně emotivní, méně osobní a více věcné. Naše země si takový zdravý přístup zaslouží.

Některé výlevy na vaši adresu hraničí až s nenávistí. Přiblížíte nám vaše pocity, které prožíváte nejen jako politička, ale jako žena a jako matka malých dětí?

Já vím, že některé političky a politici se takovými vzkazy občas pochlubí, jejich fanoušci je pak litují. Asi to nikdy nebude příjemné, ale už v osmičkovém komunálním rybníčku jsem si na to dost zvykla. Obviňování, osobní útoky, útoky na soukromí, vypouštění lží a pomluv – to vás částečně otuží. Proto říkám, že každý by si měl před velkou politikou něco odkroutit v komunále. Jinak co na to říkám? Lidé, kteří se na sociálních sítích chovají jako hulváti, jsou někde uvnitř plni bolesti a tohle je pro ně často jediný způsob, jak ji ventilovat.