Nový pražský lídr hnutí ANO Nacher: „Vymezující se voliči jsou asi zklamaní“

ROZHOVOR Patrik Nacher je nestranickým kandidátem hnutí ANO na post pražského primátora. Ač má podle vlastních slov sám kořeny v aktivismu, v politice preferuje spíše tradiční, než aktivistické pojetí. O tom, jak podle lídra ANO ovlivní volby aktuální kauza Dozimetr, o programových vizích i jeho názoru na souběh funkce v komunální politice s poslaneckým mandátem se dočtete v následujícím rozhovoru.

Na úvod se musím zeptat, zda a případně jak podle vás aktuální kauza okolo exnáměstka Petra Hlubučka ovlivní letošní komunální volby?

Nejsem sociolog ani politolog, ale myslím si, že by někteří voliči, kteří byli nalákáni tou řekněme ideologickou či negativně se vymezující volbou, mohli být dost zklamaní. Ta ideologická volba souvisela s tím, že namísto tradičních stran jako jsou ODS, ČSSD či ANO, budou někdejší aktivisté Prahu řídit, řekněme aktivistickým způsobem. Vymezování se zase týká toho, že se tito někdejší aktivisté staví do role lepších, čistějších, transparentnějších politiků, lepších, než jsou právě ty tradiční strany.

Nakonec tam ale nejde o nějakou myšlenku, ale čistě a jen o to vymezení se vůči ostatním. Ve vztahu k ODS je to vymezení se vůči devadesátkám, ve vztahu k ANO je to antibabiš, byť v komunální rovině Babiš nehraje žádnou roli.

Nakonec, a tam právě si myslím, mohou voliči stávajících stran ve vedení Prahy cítit poměrně velké zklamání, se na té kauze ukazuje, že nejsou lepší, ale také to, že ten aktivistický styl politiky moc nefunguje. Špatné na tom celém přitom je, že se z kampaně vytrácejí myšlenky, kvůli kterým vlastně lidi volí jednotlivé politické subjekty, ta skutečná volební témata.

Když hovoříme o volebních tématech... Můžete stručně shrnout, čím byste rád oslovil voliče vy? Jaká jsou podle vás hlavní témata pro komunální volby?

My vycházíme z toho, že jsme vlastně jedinou autentickou opozicí v Praze. To je takové spíše prostorové vymezení, určení toho, kde vlastně jako ANO v Praze stojíme. Poslední čtyři roky jsme byli aktivní opozicí a jako opozice také kandidujeme.

Mezi prioritami máme určitě dostupné bydlení, což je zejména o rozvoji brownfieldů a urychlení výstavby, ale mám i takovou vizi rerekolaudací nebytovek v centru. To dvojité re je v tomto případě správně, protože v devadesátých letech se řada bytů v centru Prahy i jeho okolí rekolaudovala na nebytové prostory a ty bychom chtěli zase vrátit do bytového fondu.

V dopravě jde o dokončení vnějšího městského okruhu, ale k tomu je třeba dobudovat i potřebné radiály, protože jen okruh nás nespasí. Lidé musí mít také možnost z toho okruhu sjíždět do širšího městského centra.

Velmi důležitá jsou ale i témata, která souvisejí přímo se životem v Praze. S tím, jak je život v Praze nákladný. My jsme vždy dodrželi slib, že nebudeme zdražovat lidem život, ale za současné koalice je situace taková, že se zdražuje úplně všechno, od vody po svoz odpadu nebo daň z nemovitosti. Když si pak vezmete například tabulkově hodnocené profese, ať jde o policisty, hasiče, učitele nebo úředníky, tak ti mají stejný plat všude po republice, ale v Praze mají podstatně vyšší náklady na život. Ač je Praha bohaté město, nejsou bohatí i všichni Pražané.

Pražanům je třeba nabídnout nějaký benefit, nějakou výhodu z toho, že žije v tomto městě. Týká se to například spádovosti středních škol, kdy jsou ty nejlepší v Praze přetížené mimopražskými studenty. Podobně by mohla fungovat i jednotná parkovací zóna. Souvisí to i s přerozdělováním daní, kdy by ty peníze, které Praha dostane od státu, měla investovat zpátky do svých obyvatel.

Velké téma je i samotný způsob řízení městských firem, kde stávající koalice slibovala maximální transparentnost, výběrová řízení na špičky managementu, a nakonec tu máme ve většině významných firem dosazené lidi napřímo. Plynárenská, která vydělávala půl miliardy ročně, si aktuálně miliardy naopak půjčuje od města. Takže lidem se zdraží plyn, ale ještě navíc zaplatí i úvěry, za které město Pražské plynárenské aktuálně ručí.

Další prioritou je i komunikace s městskými částmi, komunikace, která není ideologicky zabarvená, ale otevřená a funkční. Stejně důležité je i propojení Prahy a centra, čímž teď myslím sněmovnu, případně vládu nebo stát. I toto musí fungovat, což se mně osobně podařilo například v záležitosti zastavování dětských exekucí či Milostivého léta, kde to oboustranně zafungovalo ve prospěch lidí.

To mě vede k otázce ohledně souběhu funkcí v komunální a vysoké politice, zda byste si v případě úspěchu v podzimních komunálních volbách ponechal i poslanecký mandát?

Já to mám rozdělené úplně jednoznačně. Pokud bych se dostal na komunální úrovni do exekutivy, tedy do městské rady, ať už jako radní, náměstek, primátor, hejtman nebo starosta, tak se to podle mě nedá souběžně stihnout. Druhá rovina je ta, kdy se politik stane na komunální úrovni řadovým zastupitelem. Pak se to podle mě zvládnout dá, a naopak to má i konkrétní hmatatelné benefity.

Jinak to podle mě ani nejde, pokud chce člověk dělat věci opravdu naplno. Tedy pokud bych se stal řadovým zastupitelem, zůstal bych i ve sněmovně, protože zvláště v případě, kdy se oboje odehrává v Praze, to lze zvládnout. Pokud bych ale měl být v exekutivě, vzdal bych se mandátu poslance.

Když se vrátíme zpět k samotným volebním tématům. Lze podle vás stavět na něčem z toho, co po udělala za poslední čtyři roky koalice, nebo byste to vzal, jak se říká z gruntu?

Určitě nejsem příznivcem toho, co právě udělala stávající koalice, kdy na základě toho svého pohledu „my jsme lepší“, zastavili spoustu rozpracovaných projektů, některé odložili, jiné nechali vyhnít, některé úplně stopli. Komunální politika by kromě vizí měla mít i kontinuitu. V komunální politice není ta klasická pravolevá nebo liberálně konzervativní polarita. Kontinuita je tu opravdu důležitá, protože zvlášť ty opravdu velké projekty, a není jich málo, se odehrávají ve dvou, třech i více volebních obdobích. V projektech typu metra D jsme proto jednoznačně pro tuto kontinuitu.

Jsou ale i věci, kde byla od začátku nějaká ideologická předpojatost a dělení Pražanů na ty lepší, rozumějme cyklisty, a ty horší, kteří jsou líní a jezdí autem. Příkladem mohou být cyklopruhy na místech, kde skutečně nemají smysl nebo naopak ještě zhoršují dopravu nebo jsou pro cyklisty vyložené nebezpečné. Tam si to jistě zaslouží revizi.

Máte už nyní představu, kdo by pro vás byl potenciální koaliční partner a kde by přes to naopak nejel vlak?

Na to odpovím jen obecně, protože si myslím, že je nedůstojné, nebo spíše neférové odpovídat konkrétně ještě před volbami, když nevíme, jak voliči rozdají karty. Ať už lidé budou volit kohokoliv, určitě budou chtít, aby výsledkem bylo fungující řízení města, tedy fungující koalice, a ne nějaký kočkopes sestavený podle toho, že si někdo zavřel před volbami dveře tam či onde.

Můžu ale říct, že si moc nedovedu představit koalici právě s těmi zmiňovanými politickými aktivisty. Osobně mi může být aktivismus, pokud je vně politiky, sympatický, ale v té skutečné politice musíte hájit zájmy všech. Musíte umět dělat kompromisy, komunikovat s opozicí...