Od primátora přes knížete až po ředitele gymnázia. Šestka v Senátu přepisovala dějiny

PŘEDSTAVUJEME SENÁTNÍ OBVODY Od Zličína po Lysolaje se na severozápadě Prahy rozprostírá volební obvod, ve kterém letos bude obhajovat senátorský mandát někdejší ředitel Kepplerova gymnázia Jiří Růžička. Šestka, která má v senátním pořadníku číslo 25, byla obvodem, který už od vzniku horní parlamentní komory přepisoval její dějiny.

Poprvé šli občané celé České republiky volit senátory 15. listopadu 1996. Od té doby se první kolo posunulo nazpátek o skoro dva měsíce, takže letos se volební místnosti otevřou o prvním dni kalendářního podzimu. Druhé kolo se před šestadvaceti lety konalo o týden později 22. a 23. 11. a postupovat do něj měli dva nejúspěšnější kandidáti z kola prvního.

Ovšem to už se Prahy 6 netýkalo.

Více než 50 procent totiž dokázal jeden ze zdejších kandidátů získat hned v prvním kole. Byl to Jan Koukal, tehdejší celkem populární pražský primátor. A jeho zisk 54,14 procent byl v prvním kole celorepublikově rekordní.

Kromě něj dokázali hned v prvním kole uspět z jednaosmdesáti obvodů tři další kandidáti- a z toho dva v Praze. Všichni byli kandidáti ODS, takže se začalo říkat, že v Praze by pod touto značkou zvolili i tenisovou raketu Václava Klause.

Jan Koukal tehdy ve svém obvodu neměl vážnějšího soupeře. Profesor Jaromír Císař, kandidát ČSSD, nebyl veřejnosti příliš znám a jeho viditelnost se příliš nezlepšila, ani když se o dva roky později stal ve vládě Miloše Zemana ministrem pro místní rozvoj. V listopadu 1996 si vysloužil 16,33 procent hlasů, což bylo sice druhé místo, ale nějakých čtyřicet procent za vítězem.

Pamatujete?

Na třetím místě skončil kandidát komunistů, docent Alexander Tuček se třinácti procenty a dalších pět kandidátů si připsalo jednociferný výsledek. Kuriozitou byl Zdeněk Škoda, kandidát Strany drobných podnikatelů, který získal 431 hlasů.

První senátní volby se vyznačovaly velkým zájmem kandidátů, a to ve všech obvodech. O dva roky později, když se na Praze 6 volilo znovu, už to bylo trochu jinak.

Proč už po dvou letech? Mandát senátora je šestiletý, ale každé dva roky se má obnovit třetina křesel. Ale v roce 1996 byli při vzniku komory zvoleni všichni senátoři současně, obvody se tedy musely rozdělit na ony „třetiny“.

Takže obvody s čísly jedna, čtyři, sedm a tak dále (prostě každý násobek tří plus jedna- pro matematické fajnšmekry) šly k volbám už po dvou letech. A číslo 25 do výše popsané matematické řady patřilo.

Senátor Koukal tomu jako absolvent MFF UK nepochybně rozuměl, takže chápal, že musí svůj rekordní úspěch obhajovat už v roce 1998. Jenže mezitím se v české politice ledacos změnilo. ODS opustila část členů nespokojených s předsedou Václavem Klausem a distancující se od afér jeho druhé vlády. Vznikla z toho strana zvaná Unie svobody a jejím předsedou se stal bývalý ministr vnitra Jan Ruml. Ten se rozhodl kandidovat do Senátu a vybral si právě obvod Praha 6.

Pithart a Ruml

Jeho prestižní souboj s Koukalem, který byl v časech stranického rozkolu jedním z nejvěrnějších stoupenců Václava Klause, se stal symbolem senátních voleb na podzim 1998. A Ruml jej vyhrál až překvapivě jednoznačně. První kolo s více než 40 procenty hlasů, ve druhém vítězství potvrdil ziskem 65,56 procent.

Trojice dalších kandidátů, ve které opět nechyběl komunistický docent Tuček, dvěma těžkým vahám celostátní politiky konkurovat nedokázala.

Senátor Ruml patřil po celých šest let k těm nejviditelnějším. V časech „opoziční smlouvy“ totiž horní komora často oponovala sněmovně, ovládané ODS a ČSSD. A Ruml, čtyři roky ze šesti místopředseda Senátu, byl vedle předsedy Pitharta jednou z hlavních tváří této „opozice“.

V roce 2004 se rozhodl mandát už neobhajovat. To však neznamená, že by se na startovní čáře nepotkala zajímavá a silná sestava.

V Praze tradičně silná ODS vyslala svou místostarostku Marii Kousalíkovou, komunisté tentokrát nominovali jednoho ze svých nejvýraznějších poslanců Václava Exnera. Lidovci postavili uznávaného divadelního režiséra Jana Kačera. Mezi favority se ale zařadil především Karel Schwarzenberg, potomek slavného šlechtického rodu, sám mezinárodně uznávaný diplomat a někdejší kancléř prezidenta Havla.

Dnes jej není třeba představovat, vítězství nad Marií Kousalíkovou ve druhém kole mu totiž přes pokročilý věk otevřelo cestu k oslnivé politické kariéře dvojnásobného ministra zahraničí a předsedy strany TOP 09. V lednu 2013 mu nebude moc chybět, aby byl v první přímé prezidentské volbě zvolen hlavou státu.

Nástup TOP 09

V květnu 2010 se kníže Schwarzenberg stane poslancem, čímž zanikne jeho mandát senátora. Protože ale o čtyři měsíce později měly proběhnout řádné volby, nebyly už vypisovány volby doplňující, jak se má stát, pokud se křeslo uvolní.

TOP 09 místo něj nominovala profesora ekologie Bedřicha Moldana, někdejšího ministra životního prostředí. A nebyl jediným ze silných kandidátů. ČSSD se pokusila dva roky po svém velkém senátním nástupu (dodnes známé „oranžové tsunami“ Jiřího Paroubka) nadále posílit svou pozici s Janem Kohoutem, uznávaným diplomatem, který krátce předtím byl v populární úřednické vládě Jana Fischera ministrem zahraničí.

Jan Fischer. foto: Hans Štembera, PrahaIN.cz

Nakonec se ale radoval kandidát ODS Petr Bratský. Celkem populární poslanec postoupil do druhého kola proti Bedřichu Moldanovi s náskokem šesti procent. Nikdo tedy nečekal drama, jaké se na konci října 2010 nakonec odehrálo. Bratský porazil Moldana o pouhých 70 hlasů.

Svůj mandát vykonával až do roku 2016, kdy už se volilo za zcela jiné politické konstelace. Nástup Andreje Babiše překreslil celostátní politickou mapu a projevilo se to i v senátorských volbách, kde se začalo dařit kandidátům s podporou většího množství menších středových stran.

Kuberův odchod...

Na Praze 6 byl takovým kandidátem Jiří Růžička, celostátně neznámý, ale v obvodu neobyčejně respektovaný ředitel místního Gymnázia Jana Kepplera. Podporovala jej TOP 09, hnutí STAN i lidovci a už v prvním kole dokázal získat více než 42 procent hlasů.

Jeho nejvážnějším vyzyvatelem se ukázal filozof Václav Bělohradský, kandidát levicové koalice ČSSD a Zelených. S 16 procenty postoupil do druhého kola a nechal za sebou Františka Stárka, legendu disentu s přezdívkou „Čuňas“, kterého kandidovala ODS, stejně jako legendu baletu Vlastimila Harapese, nominanta hnutí ANO. Hezkých 274 hlasů a poslední místo získal Aleš Hušák, neblaze proslulý bývalý šéf společnosti Sazka.

Druhé kolo nepřineslo překvapení, ředitel Růžička se stal senátorem se ziskem 72, 06 procent hlasů. V horní komoře se stal trochu nečekaně jedním z nejvýraznějších členů, už po dvou letech byl prvním místopředsedou komory. Když v lednu 2020 zemřel předseda Senátu Jaroslav Kubera, několik týdnů horní komoru dokonce řídil.

I v letošních volbách je na Praze 6 považován za favorita, zejména když se ke stranám podporujícím jeho kandidaturu přidala i ODS.

Vystřídat jej se pokusí například Dana Balcarová, bývalá poslankyně za Piráty. Nebo Petr Hannig, někdejší hudební skladatel a producent, předseda strany Rozumní, který za posledních dvacet let kandidoval ledaskam a nikdy úspěšně. Překvapit by mohla manažerka Lenka Helena Koenigsmark, známá díky svým otevřeným svědectvím o životě s postiženým dítětem. Zapomenout nesmíme na Jaroslava Dvořáka, člena SPOZ. ČSSD nominuje funkcionáře Petra Pavlíka a oživení do kampaně vnáší Petr Vacek, právník, bývalý diplomat a kandidát strany PRO, který se proslavil jako kritik koronavirových restrikcí.