foto: Hans Štembera pro PrahaIN.cz/Igor Červený, ministr životního prostředí
ROZHOVOR: Zabezpečení energetických zdrojů je prioritním úkolem pro budoucnost naší společnosti. Vynakládat finanční prostředky na ochranu životního prostředí může pouze bohatý stát. „Kroky, které provedeme, musíme dělat promyšleně a udržitelně. Není možné se řídit ideologickou zelenou rétorikou,“ řekl serveru PrahaIN.cz ministr životního prostředí Igor Červený (Motoristé sobě).
Kdysi byl rezort životního prostředí považován za zcela okrajový. Doba se ale radikálně změnila a dnes je považován za jeden z nejsložitějších. Vnímáte tento posun?
Máte naprostou pravdu, ale většina lidí si to zatím bohužel neuvědomuje. Je docela vtipné, že i v tabulce v pořadí ministerstev je životní prostředí někde na chvostu. Za námi už je jenom kultura a sport. Když se ale podíváte reálně na agendu resortu, tak je patrné, že se problematika životního prostředí od devadesátých let výrazně posunula a změnila. Jakékoli rozhodnutí, které Ministerstvo životního prostředí skutečně realizuje, má zásadní dopad a vliv nejenom na přírodu, ale na celou společnost.
Co pokládáte za nejzásadnější priority ve svém resortu?
Přišel jsem na Ministerstvo životního prostředí se základní a jasnou tezí, která bude platit i v budoucnu. Musíme zásadně změnit přístup a všechny kroky, které provedeme, musíme dělat uváženě, racionálně, promyšleně a udržitelně. Není možné řídit se pouze jakousi ideologickou, líbivou zelenou rétorikou. Kdo by si nepřál, aby bylo všechno naprosto čisté, skvělé a bez emisí. Zároveň ale musíme vnímat, že se společnost nachází v určitém bodu, že je možné k nějakým cílům dojít, ale pouze za dvou podmínek. První je, že všechno, co budeme realizovat, bude udržitelné, cíleně naplánované a promyšlené. Druhou podmínkou je, že k tomu musí být nastaven celý mechanismus v kontextu vědy a výzkumu postupné implementace. Pokud tyto dva aspekty pomíjíme, dochází k chaosu. Pak můžeme sledovat výkyvy emisních povolenek na burze a cenové skoky energií s následnými dopady.
Lidé mi často říkají, že nejsem ministr životního prostředí, ale spíše ministr průmyslu. Já říkám: „Ne, přátelé, musíte se zamyslet nad zásadní věcí. Jenom bohatá, prosperující kapitalistická společnost si může dovolit vynakládat finanční zdroje na to, aby mohla být aplikována sociální a environmentální politika. Země třetího světa by si také přály mít kvalitní životní prostředí, ale pokud tam lidé nemají na živobytí a nemají ani základ vyplývající z Maslowovy pyramidy potřeb, tak je logické, že nemohou usilovat o čtvrtý a pátý pilíř. To prostě není možné. Pouze rozvinutá společnost, která má přidanou hodnotu díky kapitalismu, disponuje tímto výdobytkem a může prostředky reinvestovat zpátky do environmentální politiky.”
Pokud tuto skutečnost budeme opomíjet, tak zcela zničíme národní ekonomiku. Přijdeme o finanční zdroje, a tím zlikvidujeme úplně všechno. Je historicky doložené, že jakákoli společnost potřebuje mít pro svoje přežití a růst zabezpečené dostatečné množství energie. V kontextu čtyř tisíc let se energie samozřejmě proměňovala a my vnímáme, že se do budoucna proměňovat bude. Měl by to ale být proces evoluční, ne revoluční. Revoluční změna by mohla totálně zničit celou naši společnost.
Psali jsme
ROZHOVOR: Nebezpečí globální změny klimatu nelze zpochybňovat. Dochází ale k revizi některých tezí, které rozpoutaly hysterickou vlnu. Zmizela…
Ještě nedávno poučovala politiky aktivistka Greta Thunberg. Co podle vás vedlo k tomu, že část politických elit dnes přehodnocuje přístup ke Green Dealu a diskutuje o jeho úpravách či revizi?
Je to pořád stejné. Jak už jsem zmínil, v rámci ochrany životního prostředí nikdo nesmí bezmyšlenkovitě naskakovat na líbivou zelenou politiku. Vznosná hesla zní velmi zajímavě, a jistí lidé tím dávají hlasitě najevo, že se chtějí o něco starat. My chceme totéž, ale laciná gesta odmítáme. Musíme postupovat jako odpovědní hospodáři. Nemůžeme provádět zásadní kroky bez uvážení a rozvahy. A to se tehdy začalo dít. Důsledkem je energetická krize.
Samozřejmě z dat víme, že mezi léty 2012 až 2020, i díky hysterii té šestnáctileté školačky docházelo k tomu, že voliči i politici řekli: „Pojďme se starat o životní prostředí ještě s větším důrazem.” A byly provedeny zásadní kroky. Problém byl ale v tom, že nebyly promyšlené, že to byla pouhá ideologie. Dávaly se cíle, které nebyly naplnitelné, nastoupilo se na cesty, které nás vedly do slepých uliček a po roce 2020 také k první energetické krizi. Pak začala válka na Ukrajině, nyní zažíváme válku na Blízkém východě. Teoreticky se může přiblížit energetická krize číslo dvě. K důsledku všech těchto věcí, které se v minulosti staly, vidíme, že některá předchozí rozhodnutí nebyla jenom špatná, ale mohou být, za jistých okolností, v budoucnu i smrtící.
Například odklon některých států EU od jaderné energie?
Ano. Když ministr Havlíček a premiér říkali ještě v roce 2021, že jaderná energetika je bezpečná, pojďme pozměnit taxonomii OZE, tak to bylo nemyslitelné. A dneska slyšíte od Němců, že to byla chyba, od nejvyšší dámy Evropské unie slyšíte, že se musíme vrátit k jádru. Je na místě si položit otázku: proč dělat ideologické chyby, které mohou zničit naši společnost? Proč nelze v této oblasti postupovat racionálně? Se svými koaličními partnery se snažíme vrátit racionální a udržitelný přístup nejen na území České republiky, ale i do celé Evropské unie. Začíná se nám to pomalu, ale jistě dařit. I když se nám občas opozice vysmívá, tak skutečnost je taková, že státy napříč celou Evropskou unií přehodnocují svoje stanoviska. Proto se nám podařilo otevřít znovu téma emisních povolenek ETS1 (součást EU Emissions Trading System – evropského trhu s emisemi, pozn. red.), o kterých budeme na přelomu června a července vyjednávat.
Předchozí vláda nastavila pravidla, která mají urychlit výstavbu větrných elektráren prostřednictvím takzvaných akceleračních zón. Teď tuto informaci zveřejnil kraj Vysočina i s mapami a lidé z Jihlavska a Pelhřimovska jsou prý v šoku, protože je o tom nikdo dřív neinformoval. Bojí se vyvlastňování půdy a narušení prostoru, ve kterém žijí.
Jde o akcelerační zóny, což byl závazek předchozí vlády v rámci Národního plánu obnovy. My jsme je museli vytyčit, to jsme také udělali. Spadalo to primárně pod Ministerstvo pro místní rozvoj. My jako Ministerstvo životního prostředí jsme to zásadním způsobem ve spolupráci s novým vedením Ministerstva pro místní rozvoj osekali. Původně to mělo být přes 2 400 kilometrů čtverečních, nyní jsme na 640 kilometrech čtverečních. To znamená, že jsme to zásadním způsobem snížili.
Akcelerační zóna ale ještě neznamená, že se tam skutečně bude něco dít. Je to vytyčené území, které má specifické podmínky pro realizaci infrastruktury v oblasti obnovitelných zdrojů, což jsou větrné nebo sluneční elektrárny. Neznamená to ale, že by nemohly vzniknout jinde nebo že někde vzniknout musí. Obce mají ze zákona právo se vyjádřit, některé instituce do konce dubna a některé do 15. května. Na jejich námitky budu brát na zřetel, to se nemusí obávat. A opět říkám, že když někde vznikne akcelerační zóna, neznamená to, že bude naplněna. A opačně, pokud chce někdo investovat a obec s tím souhlasí, že chce větrné nebo sluneční elektrárny, a nejsou tam v lokalitách akcelerační zóny, tak si je tam mohou postavit klasickým způsobem prostřednictvím stavebního řízení. Není to nijak legitimující.
Vládě Petra Fialy se podařilo změnit závislost Česka na Rusku a ustát energetickou krizi. Někteří odborníci ale bývalou vládu kritizují za to, že v oblasti energetické bezpečnosti neudělala dost a postupovala spíše nesystematicky. Jak toto hodnocení vnímáte vy?
Mně už se to nechce moc zmiňovat, protože myslím, že se to netýká pouze energetické oblasti. Viděli jsme to všichni. Bývalá vláda měla ráda líbivou politiku. Těžké věci odsouvala, protože takováto rozhodnutí jsou mnohdy politicky neatraktivní. Je to patrné například v oblasti energetiky a snažíme se, abychom to napravili. Energetika primárně nespadá pod Ministerstvo životního prostředí, spadá pod Ministerstvo průmyslu a obchodu. Ale ze své strany se například snažíme o to, abychom vybojovali nižší ceny emisních povolenek. Abychom nastavili implementaci racionálně, aby tady opět začala vládnout racionalita a udržitelnost. Pokud se nám to podaří, tak otočíme kurz a opět se vrátíme tam, kde jsme byli kdysi dřív. To znamená být energeticky soběstační a energetická bezpečnost by měla být, i díky našim krokům, zpátky na pořadu dne. Koneckonců to máme vytyčené i ve své hospodářské národní strategii i ve vládním prohlášení.
Některá ekologická hnutí, třeba Děti Země nebo Hnutí Duha, mnoho let podávají žaloby na výstavbu dálnic nebo obchvatů. Část dopravních odborníků tvrdí, že tak prodlužují stavební řízení a zdržují klíčové stavby, například D8, D52, Pražský okruh a podobně. Jaký je váš pohled?
O těchto organizacích si myslím, že dělají neskutečnou medvědí službu našemu státu. Považuji za absolutní zločin aktivity lidí, kteří brání zprovoznění dopravních uzlů, které jsou už téměř hotové, a tím pádem ohrožují občany v malých vesnicích. Jejich jednání je nepochopitelné. Je také trestuhodné, že tady máme organizace, které veřejně vystupují proti jaderné energetice. Jádro je jedno z nejbezpečnějších zdrojů. Osobně kohokoliv, kdo se staví proti dostavbě našich jaderných elektráren, považuji za zločince.