foto: Hans Štembera pro PrahaIN.cz/František Bublan
ROZHOVOR: Turbulence uvnitř sousedního státu vždy uvedou zpravodajské služby do stavu zvýšené opatrnosti. Slovensko snad nebude přímo kolaborovat s Ruskem. „Tomio Okamura se ministrem vnitra nikdy nestane,“ řekl portálu PrahaIN.cz bývalý ředitel civilní rozvědky František Bublan.
Marek Benda, předseda poslaneckého klubu ODS a člen stálé komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby, v rozhovoru pro naši redakci uvedl, že chování slovenského premiéra Roberta Fica může ohrozit ochotu spřátelených zpravodajských služeb sdílet s Českou republikou informace zpravodajského charakteru. Jaký je váš názor na tuto problematiku?
Pokud by k této situaci došlo, nebyla by samozřejmě příjemná. Teď se ale dá jen těžko posoudit, zda se to skutečně stane. Záleželo by také na tom, o jaký typ informací by se jednalo. Pokud by byly velmi citlivého charakteru a přímo by souvisely se současným neklidem v česko-slovenských vztazích a nervózní atmosférou, tak by se tyto informace zřejmě nepředávaly. Většinou ale tento charakter nemají. Mezi českou a slovenskou zpravodajskou komunitou existuje dlouhodobá spolupráce, stejně jako se všemi spojeneckými zeměmi.
Lze tedy odhadnout, jak se situace v této oblasti bude vyvíjet?
Záleží také na tom, zda by se jednalo o rozvědku nebo vnitřní službu a také na jednotlivých typech spolupráce. Pokud by česká rozvědka měla společnou akci se slovenskou, tak by eventuálně mohly panovat jisté rozpaky a ty by následně mohly vyústit v nějaký problém. Myslím ale, že nic takového není. To se dá pouze velmi těžko uchopit. Pokud jsou nějaké zpravodajské konference pro střední Evropu a podobná další uskupení, tak tam se většinou projednávají věci spíš obecného charakteru. Například pokud se objeví nový fenomén v oblasti migrace, ekonomiky a podobně.
Robert Fico. Foto: PrahaIN.cz
Nikdy se na těchto akcích ale nediskutují jednotlivosti. To si jednotlivé zpravodajské služby provádějí sami. Bezpečnostní informační služba, tedy kontrarozvědka, není součástí resortu vnitra. Pracuje samostatně a svou dikcí spadá přímo pod kompetenci vlády. Rozvědka, tedy Úřad pro zahraniční styky a informace, je v podstatě rovněž samostatnou státní složkou, ale je tak trochu schovaná pod ministerstvem vnitra. Příslušníci rozvědky pracují mimo území České republiky v různých částech světa. Protože tato služba působí v zahraničí, většinu informací předává ministerstvu zahraničí, nikoliv na vnitro.
Jak reagují zpravodajské služby na výrazné politické změny v okolních státech?
Pokud uvnitř sousedního státu nastanou určité turbulence, třeba i politického charakteru, a dochází i ke změnám ve vedení zpravodajské služby, tak vždy nastává určitá opatrnost. A to je teď situace, která nastává na Slovensku. Bude nějakou dobu trvat, než se obnoví určitá zkušenost a důvěra. Pak bude našimi zpravodajci vyhodnoceno, zda je dobré s touto zpravodajskou službou spolupracovat na nejvyšší úrovni, anebo zůstat na nějaké třeba úrovni základní. Taková je obvyklá zavedená praxe.
Zažil jste podobné okamžiky?
Samozřejmě. Když jsem nastoupil do funkce ředitele civilní rozvědky (Úřad pro zahraniční styky a informace – ÚZSI, pozn. red.), tak mezi mnou a vedením spojeneckých služeb nastala fáze vzájemného oťukávání. Neustále jsem musel jezdit do zahraničí na služební cesty a návštěvy. Přibližně půl roku mi trvalo, než se obnovily vztahy se sousedními zpravodajskými službami. Tato oblast je extrémně citlivá a všechny zpravodajské služby jsou mimořádně opatrné.
A pokud jde o informace obecného ohrožení?
Jestliže se jedná o informace typu teroristické hrozby a podobně, tak v tomto okruhu jde vždy politika stranou. Domnívám se, že ta eventuální hradba mezi Českou republikou a Slovenskem snad v budoucnu tak vysoká nebude a moc bych se toho nebál. Samozřejmě současný stav může mít určitý vliv na informace, které souvisejí se situací na Ukrajině. To je docela možné, ale v jiných věcech bych to neviděl. Vzájemná spolupráce zpravodajských služeb je ale většinou založena na jiných tématech.
Tomio Okamura. Foto: PrahaIN.cz
Jak dalece je pro Českou republiku a spojence nebezpečný obrat, který nastal po volbách na Slovensku?
Pokud by se Slovensko skutečně výrazně odchýlilo od strategické linie států NATO, ve velmi citlivé bezpečnostní oblasti mohou panovat obavy, že by mohlo dojít k informačním únikům směrem k Ruské federaci. Já si ale myslím, že Slovensko tak daleko ještě není, že by s Rusy přímo kolaborovalo. To si myslím, že určitě ne. Současný slovenský premiér je klasický populista. Vždy bude mluvit tak, aby byl v jisté části společnosti oblíben a aby oslovil velkou část lidí. Ale Ficovi praktické kroky nepovedou k tomu, aby vyloženě kolaboroval s Putinem a nabourával jednotu v NATO. Myslím si, že by tak daleko nešel. Například Turecko je rovněž členem NATO a postoje tureckých představitelů jsou občas všelijaké.
Začátkem března se objevily informace v tisku o tom, že předseda SPD Tomio Okamura chce být členem budoucí vlády. Zároveň prohlásil, že jeho strana má zájem o resort ministerstva vnitra. Pokud by skutečně došlo k této variantě, mohlo by to znamenat vnitřní ohrožení České republiky?
Tato situace by byla velmi nepříjemná. Domnívám se ale, že se nikdy nestane. Nebál bych se varianty, že Okamura by mohl ovládnout vnitro. Pokud by totiž tuto možnost Andrej Babiš připustil, tak on sám by u voličů velmi výrazně ztratil preference. Domnívám se, že si je toho dobře vědom a tuto chybu by nikdy neudělal. To, že nyní klesají preference vládní koalice, je zřetelně vidět. Způsobuje si to sama především řadou chybných kroků. Bohužel česká politická scéna je postavená tak, jak je. Mezi jednotlivými politickými formacemi jsou velmi hluboké příkopy, a proto je téměř nemožné odhadovat, jakou podobu bude mít nový vládní tým. Možná některá ze stran současné vládní koalice bude ochotna s Babišem v nějaké podobě spolupracovat. Nic není vyloučeno.