Ondřej Mirovský (Zelení): Můj příběh s Prahou 7 - vol 1 - vzpomínky

POLITICI VLASTNÍMI SLOVY Radní Městské části Praha 7 za Zelené na svém Facebooku 7. září k Praze 7

Na fotce je za mnou ostrov Štvanice. Tam jsem se v roce 1979 narodil, v dnes již neexistující porodnici. Vltava je takovým vodítkem mých vzpomínek na dětství v Holešovicích. S dědou jsme chodili na ryby. Prošli jsme kolem garáží, které dodnes stojí v ulici Varhulíkové, a pak jsme seděli na břehu a čekali na rybu. Nikdy jsme nic nechytili, zato jsem měl čas koukat kolem. Už tehdy jsem si říkal, že tu máme dva světy – normální svět činžáků, ale taky tajemný svět divočiny v okolí průmyslového přístavu.

Moc dobře si pamatuji vůni sladu z měšťanského pivovaru. Byla to taková omamná vůně, kvůli které jsem dlouho nemohl přijít pivu na chuť. Teď už si ho občas dám rád, ale nejvíc mi chutná Budvar. Takže nějaké následky to asi zanechalo.

Svou vůni měla i pošta na rohu Komunardů a U Průhonu. Byly tam takové ty otevřené dřevěné telefonní budky, kde to vonělo lepidlem a lakem na dřevo. Dneska už si těžko představíme, že si člověk chodil zavolat na poštu.

Uběhly tři dekády a vše je trochu jinak. Pošta už sídlí jinde, pivovar zrušili a i v přístavní části Holešovic ubývá divočiny a přibývá bytů. Naše čtvrť se rychle mění. V mnohém se tu žije stále lépe, ale chápu i obavy z těchto změn. Posledních 15 let jsem jako zastupitel a pak radní Prahy 7 měl možnost ovlivňovat, aby byla Sedmička bezpečnější, zelenější a příjemnější, a chtěl bych to dělat dál – proměnit více ulic, vysadit více stromů, odstranit víc bariér z cesty. Chtějme víc!

Publikováno v rámci přehledu prohlášení i jiných mediálních výstupů jednotlivých volených zastupitelů v Praze