foto: Facebook Ondřeje Ruta/Ondřej Rut
POLITICI VLASTNÍMI SLOVY: Místostarosta Městské části Praha 3 za Zelené na svém Facebooku 18. září k usnesení zastupitelstva Prahy 1 ohledně sdílených koloběžek.
Praha 1 prý minulý týden schválila „zákaz“ koloběžek.
Vypadá to jako „wow“ a jsou toho plná média, o všem se přitom informuje hrozně ploše. Chtěl bych k tomu proto říci následující, bude to delší a omlouvám se za odborné termíny, bez kterých se však o tomhle problému lze jen těžko věcně bavit.
Usnesení zastupitelstva Prahy 1 neříká vůbec nic o konkrétních krocích, které by měly vést k realizaci „zákazu”, prostě jen ukládá starostce, radě a úřadu P1 učinit „všechny potřebné kroky” za účelem úplného vyloučení nabízení koloběžek k pronájmu. Jak to Praha 1 udělá a čím toho dosáhne, není zřejmé, vyjma vzájemné oboustranné dohody s provozovateli bikesharingu, nebo soudní cestou.
Usnesení se týká pouze pozemků ve svěřené správě MČ Praha 1, což jsou prakticky vybrané parky a netýká se to většiny ulic.
Rozhodnutí Prahy 1 se opírá o společné metodické doporučení Ministerstev dopravy a vnitra ze srpna tohoto roku (viz zde), které doporučuje obcím využívat pro regulaci bikesharingu institut zvláštního užívání komunikace, tzn. zpoplatnit na základě soukromoprávní smlouvy, nebo prostřednictvím místního poplatku nabízení k pronájmu (tj. parkování) kola nebo koloběžky buď na místech k tomu vyhrazených, nebo obecně na veřejných prostranstvích. Zároveň metodika říká, že obec se může domáhat u soudu náhrady škody v případě, že provozovatel bikesharingu nabízí svoje služby bez tohoto oprávnění ke zvláštnímu užívání komunikace.
Ministerská metodika skutečně vyvolává naději, že město by při dohadování s bikesharingovými společnostmi nemuselo dál tahat jen za kratší konec provazu. Využití institutu zvláštního užívání komunikace opravdu vypadá jako schůdná cesta pro Prahu, jak se se všemi bikesharingovými společnostmi domluvit, že budou za provoz každého vozidla městu platit poplatek. Platit za komerční nabízení koloběžek (ne až tak kol) městu má totiž i za mě smysl. Chtělo by se společně s mnohými hatery na sociálních sítích říct, „uff, konečně ty půjčovny začnou za provoz svého byznysu městu něco vracet.” Zůstává ale pořád velká spousta nezodpovězených praktických otázek, např.:
Jak odlišit sdílené koloběžky od kol, jejichž provoz je ve městě bezproblémový? A jak vymyslet, aby boj proti koloběžkám neodnesla cyklodoprava jako taková?
Jak dovolit na prostorech vymezených pro zvláštní užívání komunikace parkování více bikesharingových společností najednou? Jak na těchto prostorech umožnit také parkování soukromých vlastníků kol a koloběžek nebo motorek a skútrů?
Jak se účinně bránit, pokud bikesharingové společnosti a jejich klienti nebudou domluvené či stanovené podmínky respektovat? (Víme, jak to je s efektivitou vymáhání pokut za špatné parkování aut.) Zvláštní užívání komunikace se jeví jako dobrý nástroj k zatížení těchto služeb poplatkem městu, ale už jako horší nástroj k vymáhání dodržování pravidel. Jinými slovy, může to vést k tomu, že bikesharingové společnosti budou za provoz služeb městu platit, ale koloběžky se budou dál válet v ulicích.
Jak to vymyslet v městských částech, které se ke sdílené mikromobilitě dosud obracely zády a kolo nebo koloběžku tam prakticky není možné rozumně zaparkovat? Prostě tam, kde žádná místa pro parkování kol a koloběžek dosud nemají? Povede to k úplnému vyloučení provozu bikesharingu (kol i koloběžek) z těchto oblastí?
Praze 1 se zatím zakázat koloběžky nepodařilo. Co se jí ale snad podařilo je přilákat pozornost a rozproudit debatu o využití možnosti zvláštního užívání komunikace pro regulaci bikesharingu (sic! nebo vlastně jen koloběžek!). K reálnému omezení a nastavení pravidel pro poskytování sdílených koloběžek je ještě dlouhá cesta. Chce se mi doufat, že jí jako město Praha dokážeme projít, aniž by to vedlo k omezení možností využívat pro dopravu po městě kolo.
Publikováno v rámci přehledu prohlášení i jiných mediálních výstupů jednotlivých volených zastupitelů v Praze