-->

Opáčko z dějepisu: Víte třeba, kdo z našich prezidentů abdikoval a který byl zatčen?

12. 01. 202310:00
Opáčko z dějepisu: Víte třeba, kdo z našich prezidentů abdikoval a který byl zatčen?
foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Zasněžená Praha s výhledem na Hrad

V těchto dnech opět volíme prezidenta přímo, už vlastně potřetí. Zopakujme si při této příležitosti naše prezidenty hezky od začátku. Byli to pánové s pozoruhodnými osudy a ne vždy byli jednoznačně přijímáni jako hlavy státu. Z dosud jedenácti našich prezidentů šest abdikovalo, jeden byl zatčen a dva ve funkci zemřeli.

T. G. Masaryk – zvolen prezidentem čtyřikrát

Prvním prezidentem Československé republiky, která vznikla po rozpadu Rakouska-Uherska, se stal Tomáš Garrigue Masaryk. Prezidentem byl zvolen celkem čtyřikrát, a to v letech 1918, 1920, 1927 a 1934, úřad tak vykonával dlouhých 17 let.

První volba prezidenta samostatné republiky se konala 14. listopadu 1918 v Thunovském paláci, tedy dnešním sídle dolní komory Parlamentu, na ustavujícím jednání Revolučního národního shromáždění. Na něm byl prvním premiérem ČSR zvolen Karel Kramář. Jeho ústy byl slavnostně rod habsbursko-lotrinský zbaven všech práv na český trůn a stát vyhlášen za svobodnou demokratickou republiku. Na tomto shromáždění byl také jednomyslně (aklamací) zvolen prezidentem T. G. Masaryk. Hned po parlamentních volbách roku 1920 byl znovu zvolen, i když získal jen asi 65 % hlasů, a podobně i v dalších volbách roku 1927. Teprve při třetí volbě, v roce 1934, kterou ústava prezidentu Osvoboditeli dovolovala a která proběhla jako manifestace pro demokracii, získal 73 % hlasů. V roce 1935 Masaryk ze zdravotních důvodů v pětaosmdesáti letech odstoupil a navrhl za svého nástupce Edvarda Beneše.

Edvard Beneš – abdikoval na nátlak nacistů

Druhý československý prezident byl zvolen 18. prosince 1935, hlasovalo pro něj 340 poslanců ze 440 přítomných. Beneš si tehdy ke zvolení zajistil i podporu komunistů. Po podpisu mnichovské dohody a pod sílícím tlakem Hitlera na Československo Beneš 5. října 1938 abdikoval a opustil zemi. Po okupaci zbytku Československa a vyhlášení Slovenského státu zaslal z exilu protest proti německé okupaci Čech a Moravy vládám hlavních světových mocností. 18. března 1939 vystoupil na americké půdě s prvním politickým projevem po odchodu do zahraničí. O měsíc později se Beneš ujal vedení československého zahraničního odboje. Čs. exilová vláda byla Velkou Británií prozatímně uznána v červenci 1940, plného uznání Beneš dosáhl 18. července 1941, kdy SSSR i Velká Británie definitivně uznaly československou exilovou vládu, v jejímž čele stanul.

Emil Hácha – nesl břemeno fatálního rozhodnutí o osudu státu

Právník a bývalý prezident Nejvyššího správního soudu byl zvolen hlavou pomnichovské Česko-Slovenské republiky 30. listopadu 1938. Z 312 poslanců pro něj v Rudolfinu hlasovalo 272. Dne 14. března 1939 byl pozván do Berlína na jednání s Hitlerem. Potupně čekal na přijetí do brzkého rána příštího dne, aby mu bylo sděleno, že německá armáda je připravena napadnout Česko-Slovensko. Hitler dal Háchovi na výběr mezi podrobením českých zemí německé branné moci ve formě protektorátu, nebo vojenskou invazí a válkou. Hácha dlouho vzdoroval Hitlerovu nátlaku a odmítal přijmout potupné podmínky předání moci, až ve 4 hodiny ráno, kdy Göring pohrozil bombardováním Prahy, Hácha utrpěl infarkt. V kritickém zdravotním stavu dokument podepsal. Hácha poté ve funkci setrval jako protektorátní státní prezident, kterým zůstal až do zániku protektorátu v květnu 1945. Po osvobození byl 13. května 1945 zatčen. Dne 27. června vážně nemocný Hácha ve vězení zemřel. Národní soud poté rozhodl, že v důsledku špatného zdravotního stavu neodpovídal Hácha od ledna 1943 za své činy.

Pražský hrad. Foto: Karel Tichý, PrahaIN.cz

Edvard Beneš – zvolen podruhé, aby zažil hořkost porážky demokracie

Z londýnského exilu se Beneš vrátil jako prezident a Národní shromáždění mu jednomyslně prodloužilo mandát do řádných parlamentních voleb. Dne 19. června 1946 byl zvolen opět, hlas mu dalo jednomyslně všech 298 poslanců. Dne 25. února 1948 jmenoval s ohledem na volební výsledky Gottwaldovu vládu už bez ministrů demokratických stran, čímž byl završen komunistický puč. Abdikoval v reakci na ovládnutí státu komunistickou stranou, oficiálně ze zdravotních důvodů, 7. června 1948. Necelé tři měsíce nato zemřel.

Klement Gottwald – první „dělnický“ prezident

S Gottwaldem začala éra komunistických – „dělnických“ – prezidentů. On a jeho následovníci byli zvoleni do funkce vždy jednohlasně a neměli nikdy protikandidáta. Dne 14. června 1948 hlasovalo pro Gottwalda všech 296 poslanců Národního shromáždění. Vážně nemocný alkoholik zemřel 14. března 1953, pouhé tři dny po návratu ze Stalinova pohřbu v Moskvě.

Antonín Zápotocký – měnová reforma nebude…, a byla

Předseda vlády Zápotocký byl po náhlé smrti Gottwalda zvolen prezidentem 21. března 1953. Hlasovalo pro něj všech 271 poslanců Národního shromáždění. Už dva měsíce nato byl přijat zákon o měnové reformě, který je asi největší kontroverzí spojenou se Zápotockým coby prezidentem. Reforma znehodnotila mnoha lidem jejich úspory, prudce vzrostly životní náklady. Dne 13. listopadu 1957 zemřel Zápotocký na infarkt. Ze všech československých (a také českých) prezidentů tak strávil v úřadu nejkratší dobu. Čtyři a půl roku.

Antonín Novotný – dvakrát a dost, a tak abdikoval

Novotného zvolilo všech 353 poslanců Národního shromáždění prezidentem 19. listopadu 1957. Na rozdíl od Zápotockého byl zároveň prvním tajemníkem ÚV KSČ. Tři roky poté Národní shromáždění z jeho iniciativy doplnilo do názvu republiky přívlastek socialistická a vznikla tak zkratka ČSSR. Znovu zvolili poslanci Novotného prezidentem v roce 1964, ale přibližně od roku 1967 narůstal proti němu ve straně odpor. V lednu 1968 byl reformním křídlem KSČ donucen rezignovat na funkci prvního tajemníka a 22. března téhož roku abdikoval i na funkci prezidenta.

Ludvík Svoboda – smutný konec válečného hrdiny

Vláda i ÚV KSČ se po abdikaci Novotného shodly na kandidatuře generála Ludvíka Svobody. Jako jediný z komunistických prezidentů nebyl zvolen jednomyslně. Při volbě hlasovalo pro Svobodu 282 poslanců, 6 se hlasování zdrželo. Do svého druhého volebního období, které spadá do éry normalizace, kterou sám pomáhal nastolit, byl zvolen 22. března 1973 už jednomyslně. Avšak tehdy už nebyl kvůli svému zdravotnímu stavu po mozkové příhodě ani schopen složit slib… Dne 28. května 1975 byl přijat ústavní zákon, který umožňoval odvolání prezidenta, pokud objektivně není schopen déle než rok ze zdravotních důvodů vykonávat svoji práci. Vážně nemocný osmdesátiletý Svoboda nakonec podlehl tlaku a abdikoval.

Gustáv Husák – bývalý vězeň i normalizátor v čele státu

Husáka zvolilo Federální shromáždění prezidentem poprvé 29. května 1975, den po oznámené abdikaci Ludvíka Svobody. Husák si podržel obě funkce, prezidenta i generálního tajemníka ÚV KSČ. Média vždy uváděla ve výčtu jeho funkcí nejprve tu stranickou a až poté státní. Znovu byl Husák zvolen – vždy jednomyslně – v letech 1980 a 1985. Během sametové revoluce na konci roku 1989 pochopil, jak se věci mají, a stáhl se do ústraní. Dne 10. prosince 1989 jmenoval na Pražském hradě „vládu národního porozumění“ Mariána Čalfy, v níž byli ministry i lidé věznění za jeho vlády (Jiří Dienstbier, Ján Čarnogurský). Poté abdikoval.

Václav Havel – poslední československý a první český prezident

Václava Havla zvolili 29. prosince 1989 devátým, posledním československým prezidentem poslanci Poslanecké sněmovny, dosazení ještě komunistickým režimem. Hlasovalo pro něj všech 323 zákonodárců. Neměl protikandidáta, ačkoliv se hovořilo také o možnosti zvolit prezidentem Alexandra Dubčeka. Dne 5. července 1990 byl Havel po prvních svobodných volbách do parlamentu zvolen znovu na dvouleté přechodné období. Když nebyl 3. července Federálním shromážděním zvolen na další funkční období, bylo jasné, že rozpad Československa je nevyhnutelný. Proti Havlovi se tehdy postavila nejsilnější strana na Slovensku, Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS) Vladimíra Mečiara. Z prezidentského úřadu odstoupil tři měsíce před vypršením mandátu 17. července 1992 (s účinností k 20. červenci) poté, co Slovenská národní rada schválila 17. července zákon o svrchovanosti Slovenska. Do konce roku pak byla federace bez prezidenta. Českým prezidentem jej poslanci pak zvolili v letech 1993 a 1998. Poprvé – stejně jako Masaryka v roce 1918 – v Thunovském paláci, podruhé ve Španělském sále Pražského hradu.

Václav Klaus – dvakrát prezidentem s odřenýma ušima

Klaus je posledním prezidentem zvoleným ve společném hlasování Senátu a Poslanecké sněmovny. Do prezidentské volby v roce 2003 nenastupoval jako favorit, ale prosadil se nejen díky podpoře ODS, ale i kvůli rozporům v tehdejší vládní koalici, vnitřnímu boji v ČSSD a podpoře části KSČM. Volilo se natřikrát. Ve třetí volbě 28. února 2003 byl kandidátem vládní koalice Jan Sokol, ale Klaus získal 142 z 281 hlasů poslanců a senátorů, což byla těsná většina postačující ke zvolení. Dne 15. února 2008 byl Klaus zvolen na druhé funkční období. Ani tehdy to nebylo jasné vítězství. Klausovým soupeřem v první prezidentské volbě byl ekonom Jan Švejnar. Ve druhé volbě 15. února 2008 byl Klaus ve třetím kole prezidentem zvolen, neboť mu ke zvolení pomohly hlasy tří tehdejších členů a poslanců ČSSD, a to Miloše Melčáka, Michala Pohanky a Evžena Snítilého, po intervenci Miloše Zemana. Klaus dostal hlasy 141 poslanců a senátorů, jeho protikandidát Jan Švejnar 111 hlasů.

Miloš Zeman – hlas lidu, hlas boží

V historicky první přímé volbě hlavy státu byl v roce 2013 zvolen třetím prezidentem České republiky, když ve druhém kole zvítězil (získal 54,8 procenta hlasů) nad tehdejším ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem. Prezidentský post obhájil i v následující přímé volbě hlavy státu v roce 2018, ve které postoupil s Jiřím Drahošem do druhého kola. V něm vyhrál výsledkem 51,36 %. Druhý a poslední prezidentský mandát Zemanovi skončí 8. března 2023.

2023: Čau lidi, Danuše, generál nebo někdo jiný?

Při vzniku tohoto textu jsme se opírali zejména o stránky věnované jednotlivým prezidentům a volbám československých i českých prezidentů v letech 1918–1992, resp. 1993–2018 na Wikipedii, zajímavosti jsme čerpali např. ze stránek rozhlas.cz: Při první volbě prezidenta u nás nikdo hlasy nepočítal. Masaryk neměl konkurenta dalších 17 let | Radiožurnál (rozhlas.cz) a Ludvík Svoboda byl jediný prezident, kterého komunisté připravili o moc speciálním zákonem, připomíná historik | Plus (rozhlas.cz), nebo mvcr.cz Volba Edvarda Beneše - Ministerstvo vnitra České republiky (mvcr.cz), moderni-dejiny.cz Moderní-Dějiny.cz | Dělnický prezident Klement Gottwald (moderni-dejiny.cz) a iDNES.cz Gustáva Husáka v roce 1989 paralyzovala mrtvice, řekl historik - iDNES.cz

 

T. G. Masaryk – zvolen prezidentem čtyřikrát

 

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných