Pavel Vyhnánek (Praha sobě): Opanovala mě pýcha. Ale hned jsem byl vyléčen

POLITICI VLASTNÍMI SLOVY: Místostarosta MČ Praha 7, člen zastupitelstva hl. m. Prahy za Praha sobě na svém Facebooku 9. července k dani z nemovitosti.

Na cestách vlakem mám rád mnoho věcí. Výhledy na ubíhající českou krajinu. Možnost usebrat se do sebe. Psát. Číst. Přemýšlet. Hledat a nalézat vnitřní klid a pokoru.

Dnes jsem to potřeboval více než kdy jindy. Opanovala mě totiž pýcha. Při obědě v jižních Čechách jsem si pomyslel, že jsem dospěl do životní fáze, kdy bych mohl uvažovat o koupi lístku do první třídy. A hned jsem tak učinil. Poprvé v životě. V naději, že se vyhnu té nejhorší věci, která vás na letní cestě vlakem z jihu Čech může potkat: sdílet kupé s vodáky.

Nejdřív jsem jel lokálkou do Českých Budějovic. Pyšně jsem si sedl do první třídy jako první osoba v historii daného spoje. Netrvalo to dlouho a přišla paní průvodčí, která mě trochu neurvale upozornila, že jsem v první třídě a ať si laskavě přesednu. Zamával jsem jí lístkem před obličejem a umlčel ji. Nádherný pocit.

Na nástupišti v Českých Budějovicích, plném opilých vodáků, jsem netrpělivě vyčkával navazující spoj do Prahy a svoji první třídu. Spoj přijel. První třída nikde. Paní průvodčí mi s úsměvem sdělila, že čekám marně. První třída nebyla kvůli technickým potížím zařazena.

Nevyhnutelně jsem skončil v kupé s vodáky. A když jsem si pomyslel, že už to nemůže být horší, přišla paní s rezervací na mé místo. Zkusil jsem se posadit ještě dvakrát, pokaždé se stejným výsledkem. A nakonec skončil na schůdkách u dveří se střízlivými, leč týden nemytými cyklisty.

Tohle není stížnost. Ale poděkování. U srdce mě totiž hřeje znovunalezená pokora. Krásný výhled z okna dveří. A čerstvě vytištěná poukázka na odškodné od Českých drah.

Ve výši 30 Kč.

Publikováno v rámci přehledu prohlášení i jiných mediálních výstupů jednotlivých volených zastupitelů v Praze