Pavel Vyhnánek (Praha sobě): Po bitvě každý generál v DPP

POLITICI VLASTNÍMI SLOVY Náměstek primátora hl. m. Prahy a zastupitel Prahy 7 za Praha sobě na svém Facebooku 22. června ke kauze Dozimetr

Magistrát hl. m. Prahy je pozoruhodné místo. Od první chvíle, kdy do něj vkročíte, vám někdo o někom říká, že je zloděj. Dříve či později je za zloděje označen každý. Denně se s překvapením dozvídáte, kdo všechno vás „umí“. Neustále vám někdo nosí „ověřené“ informace od policie. Kusy údajných policejních spisů. Úryvky odposlechů. Snadno propadnete pocitu, že nemůžete nikomu a ničemu věřit. Co s tím?

Nejsnazší cestou samozřejmě je nic nedělat a mnozí se pro ni rozhodnou. Nepřijímat odpovědnost. Nehlasovat u složitých rozhodnutí. Řešit líbivá mediální témata a rozdávat rozumy. Případně kritizovat ostatní a útočit na ně. Další možností je přijmout odpovědnost za toto město a jeho budoucnost. Jít do rizika. Rozhodovat. Jednat. Neschovávat se za ostatní a neukazovat se jenom při stříhání pásky. Nebát se jít na hranu a případně i udělat chybu. Minimalizovat rizika, avšak nebýt alibista. Nekrást. Touto cestou se snažím osm let jít.

Čtyři roky na městské části Praha 7 byly pro moji stávající funkci na magistrátu klíčovou zkušeností. Přebírali jsme radnici v naprostém rozvratu a já zažil snad všechno. Nebo jsem alespoň měl ten pocit. Lákavé nabídky různých protislužeb. Vydírání. Výhrůžky od korupčních firem, kterým jsme vypovídali smlouvy, ale i od vysokých důstojníků policie. Strach, zoufalství, ale i nadšení, když se něco povedlo. A že se toho povedlo.

Z nové funkce na magistrátu jsem proto měl respekt, ale nikoli obavu. To tak úplně neplatilo o členství v dozorčí radě Dopravního podniku hl. m. Prahy, kam se mi, přiznám se, nechtělo. Ale nakonec jsem na tuto (pro radního neplacenou) funkci kývl, protože jsem v tom nechtěl nechat Adama Scheinherra samotného. Měl jsem tedy možnost bezprostředně sledovat jeho práci a snad ho i občas díky mým předchozím zkušenostem podpořit a pomoci mu.

A řeknu vám jedno - nebylo to snadné a nikomu bych to nepřál. V Dopravním podniku platí vše, co jsem napsal výše o magistrátu, ale je to ještě násobně horší. A nikdo, opravdu nikdo by to neodmakal lépe a statečněji než Adam. Utéct by bylo snadné a lákavé. Adam však zůstal a bojoval. Při každém rozhodování jsme se snažili hledat tu nejlepší cestu pro město a často byli nuceni přistoupit na kompromis, abychom udrželi podnik vchodu a nedali jej všanc supům. Spolu s celým městem. Zabránili jsme řadě útoků, ale hlavně - podařilo se, opět primárně díky Adamově statečnosti, rozjet vyšetřování, které useklo celé chobotnici řadu chapadel.

Slýcháme, že jsme měli udělat řadu věcí jinak a lépe. Je snadné to tvrdit dnes se znalostí skutečností, které byly v té době známé jenom policii. My jsme se pohybovali v úplné jiném prostředí a měli jsme úplně jiný rozsah vědomostí o činnosti a pozadí některých osob. Námi zvolený postup ale vedl k úspěchu a k nebývalému zásahu do fungování temných struktur ovládající celé město. Už teď se ukazuje, že někteří z nejhlasitějších kritiků našeho jednání byli přímo zapojeni do činnosti celé zločinecké skupiny. Kolik ještě takových bude?

Jsem hrdý na to, co se povedlo. Na to, že mohu spolupracovat s lidmi jako je Adam. A na to, že jsem součástí týmu PRAHA SOBĚ. Naše práce ale zdaleka není u konce. Budeme v ní rádi pokračovat, když nám dáte svoji důvěru!

Publikováno v rámci přehledu prohlášení i jiných mediálních výstupů jednotlivých volených zastupitelů v Praze