foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Pavel Vyhnánek
POLITICI VLASTNÍMI SLOVY: Místostarosta MČ Praha 7, člen zastupitelstva hl. m. Prahy za Praha sobě na svém Facebooku 23. ledna ke mzdám.
Bez práce nejsou koláče, říká se. No jasně, ale jak mají být ty koláče veliké?
Český zákoník práce říká, že za „stejnou práci“ přísluší všem zaměstnancům od zaměstnavatele stejné koláče – přesněji řečeno „stejná mzda či plat“. A tyhle naoko spravedlivé koláče – přesněji řečeno paragraf 110 – mi už pěkně dlouho leží v žaludku, protože jsou příčinou plíživé eroze základních veřejných služeb ve velkoměstech, jako je Praha.
Už před lety, ještě coby náměstek na pražském magistrátu, jsem obíhal ministerstvo školství a ministerstvo práce a sociálních věcí a pokládal jednoduchou otázku. Schválně si ji zkuste položit také: „Je spravedlivé, když hasič, policistka, učitel či úřednice pobírají každý za svoji práci stejný plat, jedno jestli v Praze či třeba Trhových Svinech? Když jedni dají jenom za nájem srovnatelného bytu dvakrát tolik co druzí? Respektive nedají, protože na něj prostě a jednoduše nemají?“
Odpovědí mi bylo krčení rameny a odkazy na judikáty všech možných soudů a nálezy Ústavního soudu.
A skutečně! České soudy opakovaně potvrdily, že za stejnou práci musí zaměstnavatel platit své zaměstnance stejně. Jedno kde. A bodejť by ne, když je to v zákoně. Široce známý je případ řidiče dodávky České pošty v Olomouci, který se úspěšně bránil proti tomu, aby dostával méně peněz než řidič stejné dodávky stejného zaměstnavatele v Praze. Marné bylo vysvětlování České pošty, že životní náklady řidiče a pracovní trh v Praze jsou úplně jiné než v Olomouci.
Stejně se vyjádřil i Ústavní soud a potvrdil, že rozdílné odměňování za stejnou práci zákoník práce neumožňuje. Má to však jedno podstatné ale – ústavní soudci totiž nikdy neřekli, že by to bylo neústavní. Naopak! Jedním ústavním dechem zdůraznili, že zákonodárci nic nebrání v tom, aby změnil zákon a v otázce platů „přiměřeným způsobem umožnil zohlednit socioekonomické rozdíly jednotlivých regionů.“
Zjednodušeně řečeno by stačilo do zákona doplnit jednu větu, kterou navíc vymysleli sami ústavní soudci. Tak proč to nejde? Vždyť poslední novela zákoníku práce prošla sněmovnou doslova před pár týdny! Odpověď je nasnadě. Všichni totiž mlčí a rozpačitě uhýbají pohledem.
Podnikatelé mlčí, protože nebývají tak široce rozkročeni po České republice, případně toto zákonné ustanovení prostě nedodržují, vizte billboardy s nástupní mzdou v Lidlu. V praxi proto zákon dopadá především na veřejný sektor. Odboráři mlčí, protože by je ostatní odboráři sežrali zaživa. Mimopražští politici nemají důvod protestovat a pražští politici zleva i zprava se bojí složitého tématu, který brnká na struny typické české závisti. Vždyť co by si vyslechli na celostátním sněmu strany, až se budou ucházet o nějakou hezkou funkci!
Práce šlechtí, říká se. Podstatná část zaměstnanců především v pražských veřejných službách je naštěstí natolik šlechetných, že se spokojí s výrazně menšími koláči, než jaké dostávají za stejnou práci jejich kolegové v regionech. Otázkou zůstává, jak dlouho je to ještě bude bavit. Při pohledu na počet dlouhodobě neobsazených míst u pražské policie, na těžkosti při náboru nových hasičů či školských pracovníků je patrné, že už je to bavit přestalo.
V sázce proto není jenom úroveň vzdělávání, ale i naše bezpečnost a životy. Dost na to, abychom se přestali bát typické české závisti a začali se tématem konečně zabývat.
---
Ilustrační fotografie z mého soukromého archivu zachycuje vzácný okamžik - zaměstnance soukromého, státního a municipálního sektoru při stejné práci (kopání latrín) za stejnou mzdu (0 Kč/hod).
Publikováno v rámci přehledu prohlášení i jiných mediálních výstupů jednotlivých volených zastupitelů v Praze