Pavel Zelenka (Praha sobě): Místo rozhodnosti váhání a laxnost

POLITICI VLASTNÍMI SLOVY Místostarosta Prahy 7, člen zastupitelstva hl. m. Prahy za Praha sobě na svém Facebooku 18. dubna k rozhovoru ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše pro Hospodářské noviny

Rozhovor ministra Ivana Bartoše je smutnou zprávou o tom, jak politik kandidující s heslem „pusťte nás na ně!“ po čtyřech měsících ve funkci přejal centralistický a rigidní přístup ministerstva, které sliboval zásadně změnit.

Uprchlická krize násobně zvětšuje rozsah nedostupnosti bydlení, kterou jsme tu měli již před přepadením Ukrajiny Ruskem, a kromě počtu chybějících bytů zvyšuje tlak na rychlost řešení. Nutně potřebujeme radikální legislativní zkratku, jak rychle stavět byty, školy a další související občanskou vybavenost. Z rozhovoru ale místo rozhodnosti čiší váhání, laxnost a nepochopení situace, v jaké stát a obce jsou.

Pan ministr víceméně obhajuje doktrínu státního úřednického „dozoru“ nad územním plánováním obce. Přitom územní plán je ve své podstatě především dohoda obyvatel obce na tom, jak se má jejich město rozvíjet, kde a co stavět a kde a co chránit. Ve stávajícím hybridním modelu sdílených zodpovědností připravuje územní plán nikým nevolený úředník státní správy zaměstnaný na úřadě radnice a zastupitelé pak mohou plán jen schválit či odmítnout. Takový postup snad dává ještě smysl u malých obcí, ale v žádném případě v krajských městech. A i přes dobře formulované a jasně vyargumentované požadavky těchto měst, opakuje Ivan Bartoš úřednickou mantru o tom, že si obce nemohou přece samy schvalovat, co je napadne. Takže městský rozvoj budou stále „skrytě“ utvářet úředníci bez zodpovědnosti vůči voličům.

Vrcholem nepochopení problému je pak ministrova zmínka o „pokusu legitimizovat nestandardní pražský metropolitní plán“. O co jde? Právě proto, že do územního plánování obcí tolik zasahuje státní správa, přišli úředníci ministerstva s nápadem, že budou všechny plány obcí používat stejné značení ploch a jejich parametrů. Jenže principy územních plánů se liší – jinak plánujete v horské obci, kde jsou rozmístěné chalupy po kopcích, a úplně jiné principy potřebujete pro hustou metropoli. Zkrátka, územní plán nejsou omalovánky na mapě, které napříč republikou sjednotíme stejnou šrafurou a barvou.

Ještě se musím pozastavit nad odložením digitalizace z důvodů „nepřipravenosti ministerstva“. Digitalizace byla v podání Pirátů vždy něco jako švýcarský armádní nůž – nástroj na řešení všech problémů. No, a najednou stačí, že ministerstvo řekne, že „není připraveno“ – popravdě, úřady jsou na zásadní změny postupů připraveny málokdy, jsou to založením konzervativní instituce. Fakt, že se Ivan Bartoš tak snadno vzdal klíčového bodu svého programu, je jen dalším dokladem toho, jak jej ministerstvo za pár měsíců dokázalo zbavit tahu na branku. Volební cyklus je neúprosný a na velké změny je čas maximálně do dvou let od voleb. Tohle volební období jsme tedy zase prohráli.

Rozhovor bohužel vyznívá tak, že s Ivanem Bartošem se racionální a prospěšné změny stavebního práva nedočkáme.

(pozn.: jsem si vědom, že postupy územního plánování jsou ve skutečnosti složitější, než píšu, ale na podstatě problému to nic zásadního nemění)

Publikováno se souhlasem autora

Publikováno v rámci přehledu prohlášení i jiných mediálních výstupů jednotlivých volených zastupitelů v Praze