foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Petr Lachnit
POLITICI VLASTNÍMI SLOVY: 1. místostarosta Městské části Praha 5 za ANO na svém Facebooku 9. srpna ke mši Stanislava Přibyla v Kostele Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého v Praze 2.
V sobotu podvečer jsem si připomněl gymnaziální léta a čtyřleté usilovné studium latiny pod vedením prof. Lenky Dvořákové.
Navštívil jsem totiž tradiční tridentskou latinskou mši v podání mého přítele R.D. doc. JUDr. Stanislava Přibyla Ph.D., Th.D., JC.D., v mystickém Kostele Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého v Praze 2.
Stanislav Přibyl dříve působil jako duchovní v kostele sv. Gabriela v Praze 5. Často se setkával a dosud setkává v našich komunitních centrech se seniory, kterým poutavě vypráví. A nejen za to mu patří můj velký dík.
Velkou ztrátou pro duchovní život Prahy 5 byl přechod Stanislava Přibyla do Kostela sv. Karla Velikého na Praze 2. Praha 5 v něm přišla o charismatického rétora a vynikajícího varhaníka. Ale neztratili jsme jej zatím úplně, několik dnů v týdnu působí na Smíchově v kostele sv. Václava.
Při latinské mši a vzpomínání na slovíčka jsem si uvědomil, že tenhle krásný kostel opředený mnoha pověstmi a záhadami ke Stanislavu Přibylovi tak nějak patří.
Sluší se připomenout, že obdivuhodná stavba Kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého v Praze 2 dala vzniknout romantické pověsti o jejím staviteli. Dovolím si podat vám ji v jazyce století devatenáctého a budu doufat, že oceníte jeho krásu:
„Dle pověsti této vypravuje se: Za panování císaře Karla IV., žil v Praze stavitel Bohuslav řečený Hedvábný. Při korunovační hostině Karlově sešel se s purkmistrem pražským Václavem z Rokycan a požádal ho o ruku dcery jeho Anežky. Purkmistr slíbil mu dceru svou, dobude-li si jmění i slavného jména. Bohuslav potom nakreslil důmyslný plán ke stavbě kostela a předložil jej králi, a ten, poradiv se s Matyášem z Arrasu, stavitelem chrámu sv. Víta, kázal, aby Bohuslav dle nákresu toho vystavěl kostel na Karlově a slíbil, že učiní ho královským stavitelem, provede-li šťastně dílo toto.
Stavba začala, sám král položil k ní základ. Avšak Bohuslav měl četné nepřátele, kteří stavbu zničiti a jej u Anežky zlehčiti se snažili, zvláště to byl sok jeho stavitel Jaroš, jenž sám o ruku dcery purkmistrovy se ucházel. Zlý člověk ten žárlil na Bohuslava tím prudčeji, čím více stavba velebného chrámu rostla. Roztrousil mezi lidem zprávy o vratkosti smělé stavby, takže purkmistr i Anežka posléze mu uvěřili, ba i dělníci na stavbě zaměstnaní naplnění byli nedůvěrou. Posléze mělo odstraněno býti lešení, které smělou klenbu podpíralo. Lid sběhl se k tomu a sám Karel IV. se dostavil. Tu pojednou odepřeli dělníci poslušnost a nechtěli lešení ani se dotknouti, předstírajíce, že klenba jistě se sřítí. Bohuslav v největších rozpacích vrhl se s hořící pochodní do kostela a zapálil lešení. Plamen se vzňal a vyšlehoval okny, a praskot ohně i třeskot padajících trámů hrozně se rozléhal kolem, takže sám Bohuslav sobě již netroufal. Tu jeden dělník, od ošemetného Jaroše najatý, vyraziv z portálu, vzkřikl, že klenutí padá. Hrůza, zmatek padly na přítomné, Anežka omdlela. Avšak když výšlehy plamenů se zmírnily, tu vystoupil z nich velebně vrcholek homolovité kopule. Lid provolal Bohuslavovi slávu, a sám Karel IV. chtěl ho na rytíře pasovati, avšak nebylo ho tu, zmizelť. Uprchl do daleké krajiny a vstoupil do kláštera.
Anežka, zotavivši se z nemoci, zamítla ošemetného Jaroše a nalezla útěchy též v klášteře, kdež dokonavši život, po svém přání pohřbena byla na hřbitově vedle kostela na Karlově. Po mnohých letech přišel na hřbitov šedovlasý poutník, jemuž hrobař zde vypravoval, že prý stavitel pomocí ďábla kostel dostavěv zmizel, a nevěsta jeho že zde před lety byla pochována. Cizinec přistoupil k jejímu hrobu, sklesl naň a zemřel. Byltě to Bohuslav, jehož pohřbili vedle Anežky.“
Publikováno v rámci přehledu prohlášení i jiných mediálních výstupů jednotlivých volených zastupitelů v Praze