Petr Lachnit: Copak ti váleční veteráni, co přežili, jim patří méně úcty, méně obdivu?

POLITICI VLASTNÍMI SLOVY Projev radního Městské části Praha 5 za ANO 11. listopadu ke shromáždění válečných veteránů ČR při příležitosti uctění památky obětí válek a válečných veteránů na náměstí Kinských v Praze 5

Vážené dámy, Vážení pánové, Vážení hosté,

Veterán není jenom minulost.

Každá země, každé hlavní město má svůj pomník neznámého vojína. Ve dny slavných výročí se tam schází významné osobnosti politiky a společenského života. Zahraniční delegace tam kladou květiny a věnce, hraje hudba.

Každá země si váží svých padlých vojáků, povyšuje je „in memoriam“, vypravuje jim vojenské pohřby.

Co ale s těmi, kteří neměli to „štěstí“, a přesto, že bojovali, tak nepadli. Proč se ta samá společnost není schopná chovat s náležitou úctou i k žijícím veteránům těch bojů. Copak jenom proto, že nepadli, jim patří méně úcty, méně obdivu? Stát by měl být hodnocen především za to, jakou vděčnost projevuje těm, kteří pro něj udělali něco víc, než jenom splnili svoji povinnosti. Rád bych, kdybych mohl slíbit ano. Udělám všechno proto, aby českým válečným veteránům byly vytvořeny takové podmínky, aby skončením bojů nepatřily do starého železa, aby nebyly jen vzpomínkou na někdejší statečnost nebo vítězství.

Aby byly součástí této společnosti, součástí respektovanou a uznávanou. Vždyť jejich zkušenosti a poznání nejsou ničím nahraditelným.

Buďme sobečtí, zapojme je plně do našeho současného života, využívejme je k vyvarování se opakování chyb a k nastolení poměrů lepšího a spravedlivějšího světa.

Tím jím prokážeme daleko větší úctu, než je kladení květin při příležitosti výročí.

Publikováno v rámci přehledu prohlášení i jiných mediálních výstupů jednotlivých volených zastupitelů v Praze