foto: Se svolením Petr Palacký/Petr Palacký
POLITICI VLASTNÍMI SLOVY: Radní Městské části Praha 6 za Zelené na svém Facebooku 28. září k návštěvě Ukrajiny.
„Dřív to bývalo něco úplně jiného,“ zasní se Mykola Vavryščuk, místostarosta našeho partnerského města Chmelnyckyj. „Na městské slavnosti jsme zvali ty nejlepší kapely celé Ukrajiny a na večerní koncert přišlo 15, ale klidně i 30 tisíc lidí.“ Tohle dnes není ani zdaleka možné. Kapacita kulturní akce je daná kapacitou krytu v budově, kde se koná. Venkovní představení mají trochu volnější pravidla, ale jejich pořádání podléhá speciálnímu povolení od místní vojenské správy.
V den, kdy Chmelnyckyj oslavuje 594 let své existence, je tak živo spíš paralelně na více místech po městě. Civilní a vojenský život se zvláštním způsobem prolínají. Před kulturním centrem, kde ze zdvořilosti navštěvujeme dětskou módní přehlídku, nechávají vojáci nahlížet děti do obrněného transportéru a o pozornost soutěží s chodící plyšovou reklamou na KFC, jakousi ukrajinskou obdobou slavného převleku Aleny Schillerové.
Celý městský park je poset stánky, na pravé straně se představuje univerzita a místní střední školy, na levé straně vojáci nafoukli skákací hrad, malují dětem na obličeje a nechávají je potěžkávat armádní vysílačky i své zbraně. Osazenstvo stánků nás často prosí o společnou fotku, vnímám, že zájem ze zahraničí pro ně není samozřejmost, slibuju, že jejich díky za pomoc do České republiky vyřídíme.
Zatímco loni byla delegace z Prahy 6 na městských slavnostech jediná, letos přijeli i zástupci z dalších partnerských měst, Stuttgartu a bulharské Silistry, a dorazil i představitel nadace zprostředkovávající francouzskou pomoc Ukrajině. Jste naši partneři, jste naši přátelé, jste naše rodina, snažím se sdělit ukrajinsky během projevu při ranní ceremonii.
Krátce navštěvujeme zbrusu nový kryt pod 6. základní školou. Oficiálně, podle nedávno zpřísněných norem, má kapacitu 200 osob, ale kdyby bylo třeba, pojme prý klidně pět stovek. Ptám se pana ředitele, jestli ty maličké pryčny jsou postele pro děti, a kratičký výraz jeho obličeje mi prozrazuje, že to byla fakt hloupá otázka. Ihned ale nasadí profesionální výraz a vysvětluje mi, že letecké poplachy i zde mohou trvat mnoho dlouhých hodin.
V místním divadle pan starosta předává ocenění rodinám padlých vojáků. Jeden po druhém předstupují bližní těch, kteří položili svůj život bojích v poslední době. Rodiče, sourozenci, manželky, děti… Holčička svírající pevně panenku, dva kluci ve věku mých synů, miminko, které svého otce nejspíš nikdy nepoznalo…
… nedokážu nebrečet…
… před divadlem vybírá místní iniciativa dobrovolné příspěvky na armádu. Rozdávají nám fixy, pomocí kterých můžeme napsat vzkaz na vrtule dronů, které brzy poletí do Ruska. Neváhám a píšu tam vzkaz, jehož znění sem na facebook asi nepatří.
Publikováno v rámci přehledu prohlášení i jiných mediálních výstupů jednotlivých volených zastupitelů v Praze