foto: Se svolením Petra Zemana/Petr Zeman
POLITICI VLASTNÍMI SLOVY: Člen zastupitelstva hl. m. Prahy a MČ Praha 14, zvolený na kandidátce Praha sobě, na svém Facebooku 1. července k historii pražského Hlavního nádraží.
Část první - historická
Rozvoj železnice od 19. století znamenal pro města zásadní zvrat pro jejich rozvoj. Pokud se městu vyhnula, upadala na významu, pokud se z nich stal významný uzel, nastal jejich bouřlivý rozvoj. Ve městě bylo důležité trasování tratě a umístnění samotného nádraží. Umístění nádraží mnohdy znamenalo výstavbu nových čtvrtí, vždy bylo důležitým urbanistickým signálem pro rozvoj města.
Hlavní nádraží (tenkrát Nádraží císaře Františka Josefa, později Wilsonovo nádraží) nebylo prvním pražským nádražím, postavilo se 14. prosince 1871, tedy až poté, co padlo císařské rozhodnutí o bourání fortifikace. Nádraží se totiž postavilo na místě městských hradeb, přesněji na místě příkopu, bastion sv. Petra a sv. Pavla se nacházel na místě Vrchlického sadů. Součástí díla byla novorenesanční budova nádraží podle návrhu Vojtěcha Ignáce Ullmanna a Antonína Barvitia, nazývaná dle své bohaté vnitřní výzdoby, zároveň se musely provést terénní úpravy kolejištní plochy, protože se nádraží nachází ve svahu (zda to stávající barokní fortifikace zjednodušovala, či ztěžovala, netuším) a také byl proražen první tunel jihozápadním směrem.
Nádražní budova ale dlouho nevydržela, vypisuje se soutěž a roku 1901 se začíná stavět nová výpravní budova podle vítězného návrhu Josefa Fanty v módním secesním slohu. Spolu s novou budovou byla zastřešena nástupiště dvoulodní ocelovou obloukovou halou od autorů Jaroslava Marjanka a Rudolfa Kornfelda. Druhý vinohradský tunel se staví ve válečných letech 1940–1944.
V roce 1965 má ale historická budova namále, neboť byla vypsána veřejná soutěž a vítězný návrh (Eugen Kramár, Berty Hornemy, J. Gerstbrein) počítá s jejím zrušením. Roku 1970 byla vypsána architektonická soutěž na řešení odbavovací haly, kde vítězí návrh Jana Šrámka, Jana Bočana a Aleny Šrámkové, který byl realizován. V roce 1976 se stává nádraží kulturní památkou (v současnosti probíhá spor, zda se kulturní památkou stala také přístavba odbavovací haly).
Výstavba nové odbavovací haly nebyla jednoduchou záležitostí, neboť se za pochodu mění názor, zda v Praze má mít přednost podpovrchová tramvaj, nebo se má stavět metro. Metro nakonec vítězí, nicméně stanice Hlavní nádraží s bočními nástupišti svědčí o své době a změně názorů. Na střeše odbavovací haly se usazuje severojižní magistrála, stará budova začíná chátrat.
Ale o tom až příště, kdy si řekneme, co je na stávajícím stavu špatně a co vše se zde chystá.
Přikládám historické mapy v tomto pořadí:
- Na první je stav z roku 1842 – barokní hradby ještě stojí, město končí dnešní ulicí Washingtonovou pokračováním do Opletalovy
- Na druhé z roku 1889 jsou už jak Vrchlického sady, tak stará budova nádraží
- Třetí z roku 1966 ukazuje stav bez nové odbavovací haly a jizvy Severojižní magistrály.
- Na čtvrté mapě z roku 1974 je výstavba nové odbavovací haly v plném proudu
- No a poslední mapa je už ze současnosti.
Publikováno v rámci přehledu prohlášení i jiných mediálních výstupů jednotlivých volených zastupitelů v Praze