foto: Se svolením Petra Zemana/Petr Zeman
POLITICI VLASTNÍMI SLOVY: Člen zastupitelstva hl. m. Prahy a MČ Praha 14, zvolený na kandidátce Praha Sobě na svém Facebooku 3. února k Libeňskému mostu.
Libeňský most byl na minulém jednání zastupitelstva opět velkým tématem, který zaměstnal nás, zastupitele, na pěkných pár hodin a druhý den prosvištěl mediálním prostorem, tedy sociálními sítěmi a živořícím periodickým tiskem. Bylo řečeno vše možné, bylo řečeno vše nemožné, tak proč to dál přiživovat? Protože vysvětlování není nikdy dost, vše skončí teprve až přetlačovanou u přestřihování pásky na novém mostě. Tak tedy jen pár osobních připomínek.
Libeňský most může za můj vstup do komunální politiky, poznal jsem při aktivizaci odporu proti bourání Adama Scheinherra, setkal jsem se s pochopením na Praze 7, s nepochopením na Praze 8, vyzkoušel jsem si organizování petice, sledoval jsem, jak funguje jednání zastupitelstva, jak reagují komunální politici na tlak veřejnosti. A nezapomenu na chvilku, kdy nás podpořil IPR pod vedením Petra Hlaváčka, byla to důležitá vzpruha a potvrzení, že nejde jen o naše smyšlenky. Šlo o téma, které bylo i jedním z důvodů, proč nakonec Praha sobě zasedla po komunálních volbách v roce 2018 do vedení Prahy a oprava Libeňského mostu se dostala do povolební smlouvy. Nicméně při organizování petice proti bourání mostu jsme si tak trochu připadali jako fan klub Dona Quijote de la Mancha, že děláme něco, co se zkrátka musí udělat, ale že nejspíš svět nezměníme. Bylo tedy docela zábavné na zastupitelstvu sledovat, jak v prezentacích politických soupeřů se objevovalo tvrzení, jak to ti aktivisti měli všechno zákulisně zvládnuté již před svým vstupem do komunální politiky. Kéž by.
Možná se ptáte, jak se vyrovnávám s tím, že most se bude rekonstruovat velice radikálně, tzn. výsledkem bude de facto jeho replika. Smiřuji se těžko, nicméně je to věc, o které jsme mluvili od počátku. Chtěli jsme citlivou rekonstrukci mostu, zároveň jsme říkali, že se smíříme s jeho replikou, či dokonce neodmítáme most zcela nový, ale po vyhlášení regulérní soutěže na jeho podobu.
Boj o rekonstrukci mostu je dlouhodobý a vyčerpávající, nicméně pod vedením Adama se vše pohnulo správným směrem, a dokonce si myslím, že pokud by zůstal ve své funkci náměstka primátora pro dopravu, z původního Libeňáku by zůstalo zachováno mnohem více. Ale to už spekuluji.
Lednové zastupitelstvo vypadalo jako pranýř, kde stál Adam skoro osamoceně, kdy z bývalé koalice v jeho podporu nevystoupil vůbec nikdo, a to ani bývalý primátor a současný náměstek pro dopravu Hřib a ani radní pro rozvoj Petr Hlaváček. Dle mého stejně šlo o vítězství, jakkoliv v tu chvíli trpké. Bude se stavět most, za který se nebude muset Praha stydět, projekt mostu dálničního typu, který by na dlouhou dobu zničil kus města a který byl připraven k realizaci, skončí někde v archivu. A to je věc, na kterou se zapomíná. Však se podívejte na srovnání.
Publikováno v rámci přehledu prohlášení i jiných mediálních výstupů jednotlivých volených zastupitelů v Praze