Pithart: Raduji se z Milionu chvilek

ROZHOVOR: „Lidé vyjádřili obavy z možného ohrožení demokracie. Měli jsme vládní kabinet, který vzbuzoval naděje. Očekávání ale nenaplnil. Bývalá vláda selhala a Petr Fiala (ODS) má nulovou sebereflexi,“ řekl serveru PrahaIN.cz Petr Pithart, někdejší disident, expremiér a bývalý předseda Senátu.

Dokáže dnes česká politika ještě vůbec nabídnout něco, co by vás potěšilo?

Děkuji za tuto otázku. Dělá mi upřímnou radost především působení iniciativy Milion chvilek pro demokracii, konkrétně její vůdčí osobnost Mikuláš Minář. Vnímám ho jako člověka s výjimečným darem spojovat lidi, organizovat je a dávat jejich aktivitě smysl a směr. To ve mně vyvolává naději, že i občanská společnost má sílu věci posouvat dopředu. Zároveň s určitým očekáváním sleduji i vývoj uvnitř KDU-ČSL. Blížící se sjezd ve mně vzbuzuje naději, že by se do vedení strany mohli dostat noví lidé. Ideálně mladší generace, která přinese energii, nové nápady a ochotu věci měnit. Osobně bych si přál, aby to vedlo k hlubší proměně strany a jejímu oživení.

Na poslední demonstraci Milionu chvilek zaznívaly v projevech řady známých osobností obavy o osud demokracie v naší zemi. Je skutečně situace tak vážná?

Nemohu říci nic zcela přesného, ale určité nebezpečí existuje. Přibližně 200 tisíc lidí na Letenské pláni vyjádřilo obecnou obavu z možného ohrožení demokracie. Byla zmíněna různá konkrétní rizika. I když nebyla nijak seřazena podle důležitosti, zdá se, že jako celek představují určitou hrozbu. Tím se poslední demonstrace na Letné lišila od předchozí velké akce, která se konala před několika lety a měla jasně formulovaný požadavek – zabránit konkrétním krokům Nejvyššího státního zastupitelství.

Nedávnou akci na Letné lze chápat jako první krok. Měl by po ní nutně následovat krok druhý, který se bude jednotlivým rizikům věnovat konkrétněji. Je možné, že se dalších demonstrací zúčastní méně lidí, ale jejich zaměření bude přesnější a konkrétnější. Tentokrát ani nebylo možné formulovat požadavky jinak, protože těch rizik je skutečně více a žádné z nich zatím není zcela akutní. Šlo tedy spíše o přípravu na další kroky a projevy občanské vůle. Očekávám, že budou následovat.

V čem vy osobně vidíte možná rizika pro parlamentní demokracii v naší zemi?

Jedním z hlavních rizik je podle mého názoru financování veřejnoprávních médií a obecně ochota přijmout, že jejich existence je nezastupitelná. Vedle toho existuje i řada dalších hrozeb – jsou sice viditelné a často vyvolávají emoce, ale nelze je způsobit jedním nešťastným rozhodnutím vlády. Příkladem může být ochrana národních parků, což je spíše dílčí problém. Oproti tomu média mohou být zásadně ohrožena jediným rozhodnutím. Domnívám se však, že současná vláda si takový krok pravděpodobně nedovolí, protože z něj má do určité míry respekt.

Jak z vašeho pohledu hodnotíte aktuální politickou i společenskou situaci v České republice? Co je hlavní příčinou stavu, v němž má značná část společnosti obavy o budoucí směřování a charakter naší země?

Na současnou situaci má vliv jak vnější, tak vnitřní prostředí. Jsme přirozeně ovlivňováni děním v našem okolí, ať už v zemích bývalé Visegrádské čtyřky, nebo v rámci Evropské unie. Tyto faktory však představují spíše vnější příčiny. Za podstatnější považuji příčiny vnitřní. V uplynulých čtyřech letech zde působil vládní kabinet, který vzbuzoval určité naděje, ale podle mého názoru tato očekávání nenaplnil. Zároveň nebyl ochoten zpětně přiznat zásadní chyby ani reflektovat, co se nepodařilo nebo co mělo být řešeno jinak. Když poslouchám bývalého premiéra Petra Fialu (ODS), nevnímám u něj dostatečnou míru sebereflexe. Namísto toho často zaznívá vysvětlení, že za současný stav mohou noví političtí aktéři, které si občané zvolili.

Před několika týdny se vyhrotila situace na Blízkém východě. Sledujete tuto válku s obavami i kvůli možným dopadům na naši zemi?

Dopady už jsou patrné a nejsou příznivé. Mohou mít až katastrofální rozměr a my se tomuto vývoji v zásadě nedokážeme bránit. Různá dílčí opatření, která se průběžně mění, problém spíše jen oddalují. Klíčové bude, zda válka bude pokračovat, což ale nemůžeme nijak ovlivnit. Probíhá to zcela mimo naši kontrolu. Domnívám se proto, že bychom se měli připravit spíše na horší než na lepší období.

Došlo ke žhářskému útoku v Pardubicích. Znamená to podle vás, že v České republice roste riziko teroristických útoků?

Neříkám to rád, ale zdá se, že určité riziko tady skutečně je. Zatím však není objasněno, jaké bylo pozadí tohoto incidentu. U Vrbětic víme, že za nimi stál zájem z nejvyšších míst v Moskvě, a bylo zřejmé, odkud hrozba přichází, mimo jiné i v souvislosti s vyzbrojováním Ukrajiny. V tomto případě to ale jasné není. Mohlo by jít o místní „idealistické“ skupiny mladých lidí, ale jistotu zatím nemá nikdo. Zdá se, že šlo především o snahu na sebe upozornit, na rozdíl od Vrbětic, kde šlo o konkrétní cíl – něco zničit nebo získat. Jde tedy o odlišnou situaci. Nepřeceňoval bych ji, protože má spíše lokální charakter a týká se mladých lidí. Zároveň ji ale nelze podceňovat. S událostmi ve Vrběticích ji pravděpodobně nelze srovnávat. Nelze vyloučit ani podobný útok v budoucnu, ten by však musel souviset se zájmem iniciovaným z vyšších míst. Je to možné, ale nepovažuji to za jisté. Domnívám se, že akce v Pardubicích byla spíše výsledkem místní iniciativy.