Pokud na sjezdu zvítězí liberálové, naše strana zanikne, tvrdí zastupitel Jan Wolf

ROZHOVOR: Zanedlouho rozhodne sjezd KDU-ČSL o dalším osudu druhé nejstarší strany v zemi. Očekává se střet konzervativního křídla s liberály. „Jestliže na sjezdu zvítězí liberálnější část, bude to předzvěst konce strany. Velký počet členů odejde,“ řekl serveru PrahaIN.cz Jan Wolf, zastupitel hlavního města a místopředseda krajského výboru KDU-ČSL Praha 1.

Za několik týdnů se uskuteční sjezd KDU-ČSL. Mnoho významných členů upozorňuje, že bude mimořádně důležitý pro další budoucnost vaší strany. Na kterou názorovou stranu se ve vaší straně přikláníte?

Patřím k části tradičních lidovců, i když v naší rodině nikdy žádný člen strany nebyl. Můj pradědeček byl soukromý zemědělec. Měl vlastní hospodářství a grunt, chodili jsme s rodiči do kostela, jsme klasická katolická rodina. To vytvářelo jakýsi předpoklad směřování naší rodiny k lidové straně. Do KDU-ČSL jsem vstoupil před šestadvaceti lety, v roce 2000. Bylo to rok po smrti předsedy Josefa Luxe a ideový základ naší strany byl tehdy postaven na jasných, srozumitelných myšlenkách. A také na tradičních a konzervativních hodnotách. Naprostá většina našich členů pochází z podobného prostředí jako naše rodina a tyto kořeny má neustále zakotvené v sobě.

Tehdejší program vycházel z původních ideových základů lidové strany?

Ano. A zároveň se naše strana orientovala na podporu seniorů, matek samoživitelek, na oblast soukromého zemědělství, na školství a na sociální programy. Páteř našeho programu tvořily tyto základní hodnoty. Na prvním místě byla ochrana a podpora tradiční rodiny, podpora manželství, hluboký vztah k půdě a také výchova k vlastenectví a odkazu našich předků. S tím samozřejmě souvisely i věci duchovního charakteru a víra v Boha. Bohužel musím konstatovat, že už před několika lety se naše strana od těchto základů a hodnot odklonila a ubírá se směrem, kterým ji vedou především mladší, liberálně orientovaní členové.

Mnoho významných členů upozorňuje na dlouhodobé nepříznivé průzkumy, které vykazují asi 2,5 procenta hlasů pro KDU-ČSL. V čem vidíte největší příčinu takového propadu? Strnula vaše strana na místě bez aktivního vývoje?

KDU-ČSL je druhou nejstarší politickou stranou v Česku, ale to neznamená, že bude stát nehnutě na místě a nebude vnímat moderní dobu. Je samozřejmě pochopitelné, že strana prochází určitým vývojem. Je ale správné hledat takové cesty, které jí pomohou v rozvoji a nebudou jí škodit. Nesmí jít o uměle vyvolaný proces. Naše vedení například říká, že se máme zaměřit na mladou generaci, hledat mezi mladými lidmi nové členy, a několik let tímto směrem působilo. A výsledek? Pokud se teď podíváme na aktuální průzkumy, tak je patrné, že nás volí vysokoškoláci a paradoxně voliči ve velkých městech, přestože dřív byli většinou našimi tradičními voliči lidé z venkova a menších měst. A že jde v průměru o věkovou skupinu lidí kolem padesáti let. To znamená, že se snaha našeho vedení orientovat se na mladé lidi úplně minula účinkem. Příchod mladé krve do naší strany se nekoná. A nejen to. Odklonem od ideových základů nás přestala volit i velká část starší generace.

Špatně zvolená strategie?

Evidentně. Výsledkem je, že mladé voliče se nám oslovit nepodařilo. Naopak jsme přišli o voliče seniory. A ti vždy představovali velkou část našeho volebního portfolia. Tyto voliče nám sebralo hnutí ANO. Starší spoluobčané dříve volili lidovce, protože součástí jejich politiky bylo prosazování péče o spoluobčany v důchodovém věku. To nám vždy bylo blízké a tato oblast byla také spojena s duchovní stránkou. To bylo to, co nás dřív dělilo od sociálních demokratů. Měli jsme podobný program a třeba na jižní Moravě se říkalo, že lidovci jsou sociální demokraté chodící do kostela. To ale nebyla úplně pravda. Lidovci vždy prosazovali, že se má člověk spoléhat především sám na sebe, na svou rodinu, nikoli na stát. To byl zásadní rozdíl mezi KDU-ČSL a sociální demokracií. Naši členové spoléhají na svou půdu, na své schopnosti, na to, že je člověk schopný něco sám vytvořit a zajistit se. A také na to, že pokud se bude snažit, pomůže mu Bůh.

Senátor Jiří Čunek se obává, že po sjezdu v čele strany zůstanou, s malou obměnou, ti samí lidé, kteří KDU-ČSL vedou nyní. Máte podobné obavy, nebo čekáte, že na sjezdu dojde k ostré výměně názorů?

Pan Čunek má pravdu v tom, že pokud na sjezdu nedojde k názorovému střetu, tak se nic nezmění a bude to v podstatě znamenat konec lidové strany. Pokud proběhne tak, že ráno přijedete, dáte si panáka slivovice, zakousnete se do koláče a účastníkům se představí jeden kandidát na předsedu, což bude Jan Grolich, tak to tak asi ve finále bude. Není to úplně špatně, protože jde o nejviditelnější osobu naší strany a má šanci se mediálně prosadit. Ale pokud to dopadne tak, že ve vedení strany budou lidé tak, jak si je sám nadiktuje, tak to prostě bude znamenat konec. Pokud je něco ve straně důležité, tak jsou to názorové proudy, protože ty mohou stranu opět někam vytáhnout. Ale ve chvíli, kdy se podíváme na průzkumy, je patrné, že už dlouho střílíme mimo terč někam do vzduchu.

Otázka také je, zda členové, kteří mají podobný názor jako já, vůbec mají ještě chuť a sílu něco ve straně udělat. Jak už jsem řekl, pokud sjezd dopadne tak, jak říkal nebo naznačil Jiří Čunek, tak to bude předzvěst konce KDU-ČSL, protože mnoho lidí pak ze strany odejde. To se stane, pokud na sjezdu bude mít větší podporu liberálnější část, která se tlačí ke STAN a TOP 09. Někteří lidé ze strany vystoupí a budou hledat svou cestu někde jinde, pokud se někde budou chtít angažovat. Uvidím, co se na sjezdu stane. Upřímně ani já nevím, proč bych pak ještě dál ve straně zůstával, pokud by už nevyznávala základní hodnoty, kterým věřím. Nepotřebuji se za každou cenu politicky angažovat, abych mohl sedět jako zastupitel na magistrátu.

Už víte, kterým směrem by se vaše kroky ubíraly po eventuálním odchodu z KDU-ČSL?

Teď jsem v režimu, kterému říkám „rádiový klid“. V něm budu až do 25. dubna, kdy bude sjezd naší strany, a shodou okolností bude ten samý den uveden do úřadu nový arcibiskup Stanislav Přibyl. Pak se budu rozhodovat, co dál.

Na podzim se konají komunální volby. Patříte ke zkušeným pražským politikům a jako zastupitel na magistrátu za sebou máte řadu úspěchů. Proč vás vaši kolegové při stranických primárkách nezařadili na kandidátku?

U nás poprvé po letech došlo ke změně systému primárek. Z přímých, klasických se změnily na nepřímé, na takzvanou delegační formu. Věděl jsem, že liberálnější část pražské KDU-ČSL chce, abych vůbec nekandidoval nebo abych se dostal na nevolitelné místo. Respektuji to. Taková je politika. Je to ale trochu paradox. Každá strana říká, že chce mít úspěšné a viditelné politiky. Realita je ale úplně jiná. A to nejen u nás, ale i v ostatních stranách. Ve chvíli, kdy člověk začne vyčnívat, dostane nálepku, že si pěstuje kult osobnosti. Ostatně to jsem se o sobě také dozvěděl. A pak se ho snaží zahnat zpátky do houfu. Takže to vidím jednoduše – moc jsem vyčníval a to se někomu nehodí. Mladí z pražské organizace můj konzervativní směr nereflektují. Není na tom nic špatného. To samozřejmě respektuji

V levicovém deníku Referendum byl zveřejněn článek, kde vás autor označil téměř za spojence neonacistů. Co tomu říkáte?

Četl jsem to. Jediné, co k článku mohu říct, je, že je zcela absurdní. Jeho autorem je neúspěšný člen strany Zelených a myslím, že z něj hovoří závist, protože on sám v politice nikdy nic nedokázal. Ve chvíli, kdy hledáte nějakého vnitřního nepřítele, tak si ho musíte vytvořit. Tím, co o mně napsal, se zřejmě moji osobu snažil dehonestovat. Stal se ale pravý opak. Článek začal kolovat mezi lidmi a udělal mi obrovskou reklamu a reakce lidí jsou přesně takové, které autor neočekával. Vlastně bych mu měl poděkovat.

Na tom článku se mi vlastně jedna věc líbí. Před dvanácti lety jsem šel do voleb jako kandidát tehdejší trojkoalice – Zelení, lidovci a STAN. Veřejně jsme oznámili, že snížíme cenu lítačky na 3650 korun za rok. To tehdy prosazovala strana Zelených. No a teď mi autor článku dává za vinu, že je v Praze levná doprava a měla by se zdražit. To je docela legrace, co říkáte?

Je také zábavné pozorovat, jak autor článku, který mě vůbec nezná, vykládá sám pro sebe moje názory a postoje. Považuje třeba za šovinismus, že jako věřící člověk bojuji za to, aby bylo méně potratů, přestože se naše země vylidňuje. Patnáct tisíc potratů ročně je hodně. Za komunistů to bylo až 120 tisíc potratů, takže je to jedna desetina, ale pořád je 15 tisíc jeden Benešov. A jestli zemře jedno takové město, tak pokud to někdo bere jako šovinismus, je to absurdní. Nebojuji za to, aby nebyly potraty, ale za to, aby se ženám pomohlo ve chvíli, kdy se dostanou do mimořádné situace tím, že otěhotní. Tak jestli toto někdo považuje za fašismus a šovinismus, tak člověk, který to o mně píše, asi vyznává jiné hodnoty, které z mého úhlu pohledu na tento svět nepatří.