Politolog Hloušek: ANO může přežít i bez Babiše

ROZHOVOR: Tradiční politické strany odcházejí z české politické scény. Stejný proces, v pomalejším tempu, už probíhá i v některých západních zemích. „Nastartovat renesanci tradičních stran se nepodaří. Hnutí ANO bude schopno přežít, i když z jeho čela odstoupí Andrej Babiš,“ řekl serveru PrahaIN.cz Vít Hloušek, politolog a profesor Metropolitní univerzity v Praze.

Začínají první přípravy na podzimní komunální a senátní volby. Máte už nějakou představu o výsledcích voleb do horní komory Parlamentu?

Zatím se dá říct jediná věc: hnutí ANO nebude při podzimních volbách obhajovat ani jeden mandát. To znamená, že ve volebních obvodech, kde se na podzim budou volby do Senátu konat, může ANO jenom posílit. Je otázka, jak moc, ale předpokládám, že získá o několik senátorů víc, než má teď. Všechno další by v tomto okamžiku byly spekulace.

Specifickou záležitostí jsou komunální volby...

Samozřejmě. U nich se nedají odhadovat výsledky plošně, protože vítězové nejsou celonárodní zavedené strany, ale ve většině místní kandidáti. Samozřejmě s výjimkou větších měst, jako jsou Praha, Brno, Ostrava a krajská města. Někde to jsou třeba hasiči, kteří si sestaví lokální politickou stranu, jinde to obhospodaří starostové. Nicméně tady žádný jednoduchý vzorek není. Upřímně řečeno, ať už by někdo v komunálních volbách posílil, nebo oslabil, tak jediné, co se do celostátní politiky promítne, bude výsledek komunálních voleb v Praze. Možná ještě Brno. Jinak je to skoro jedno.

Značná pozornost je upřena směrem k lidovcům. KDU-ČSL čeká 24. dubna sjezd a bude se konat v okamžiku, kdy se volební preference strany pohybují okolo 2,5 procenta. Proč se druhá nejstarší politická formace dostala do této situace? Udělalo zásadní chybu vedení, nebo se změnily priority ve společnosti?

Nemyslím, že by šlo o primární chybu vedení strany. Lidovci byli proslulí tím, že různě lavírovali a spolupracovali v podstatě s každým, pokud to straně přinášelo jisté výhody. A je to něco, co se samozřejmě velké části voličů nemusí líbit. Ale hlavní problém lidovců je, že ztratili důvod své existence. Oni nemají moc koho zastupovat. Před několika dny byla zveřejněna mapa, která ukazovala, jakým způsobem je rozvrstveno náboženské přesvědčení v rámci České republiky. Jediné je na jižní Moravě, trošku v jižních Čechách a na střední Moravě. Byly tam obvody, kde je katolíků v místní populaci třeba třicet procent. Oni vlastně pro lidovce už nejsou voliči. Podíl lidí, kteří by měli zájem o stranu, která je nábožensky orientovaná, je minimální. Za celá léta se KDU-ČSL nepodařilo vymyslet něco, čím by dokázali tomuto vývoji čelit.

Je to i otázka politického směru?

Ano. Lidovci jsou středová strana. To znamená, že ale nemají jednoznačnou pozici na žádném z důležitých témat. Ať už se to týká ekonomické, sociální nebo zahraniční politiky. A je to něco, co se v dnešní komunikačně polarizované době velmi špatně prodává. Upřímně si neumím představit, co by KDU-ČSL vytáhlo zpátky na pět procent. Ne, že bych jim to nepřál, ale nevím, jak by toho mohli dosáhnout. A pozor, není to spojeno s personáliemi. Jan Grolich může být osobností zajímavější a viditelnější, ale obávám se, že ani on nevytáhne svoji stranu přes hranici potřebnou pro vstup do Sněmovny.

Z české politické scény mizí klasické strany. Jde o vývoj, který se nedá zastavit?

Můj názor je, že se to musí stát. Nemyslím si, že se podaří nastartovat renesanci tradičních stran. Je to proces, který neprobíhá pouze v České republice. V budoucnu se u nás samozřejmě vytvoří nové vzorce dlouhodobější spolupráce mezi politickými subjekty. Dneska bych řekl, i když jsem si to kdysi nemyslel, že za jistých okolností je hnutí ANO schopno přežít, i když z jeho čela odstoupí Andrej Babiš, protože si vybudovalo pevnou pozici mezi levicovými voliči. Zda se něco takového vytvoří v pravé části politického spektra, se teprve uvidí. Každopádně to ale budou strany, které fungují organizačně blíž tomu, co známe z hnutí ANO. Nebo koalice vytvořené z malých stran, koaliční formace SPOLU, které budou mít málo členů. Nebudou mít plné zakotvení ve společnosti. Budou flexibilnější, častěji se budou obměňovat a otevře se větší prostor pro vznik nových hnutí. Uvidíme. Pomaličku, v některých západních zemích tradiční strany už také trochu ustupují. Třeba Francie je krásným příkladem toho, jak to už s tradičními stranami nefunguje.

Mezi nejdůležitější země, kde se formovala moderní parlamentní demokracie, patří Velká Británie. Dochází k poměrně bouřlivému vývoji na politické scéně, jaké jsou příčiny tohoto jevu?

Britská společnost se proměňuje a společně s tím se proměňuje voličská poptávka. Část společnosti chce radikálnější levici, než nabízí liberální demokraté, část radikálnější pravici. Já bych ale zatím konzervativce ani liberály neodepisoval. Do voleb je ale ještě daleko. Liberální strana může teoreticky vládnout ještě několik let, pokud se jí nerozpadne vnitřní vládní většina a dokáže voličskou podporu stabilizovat. Konzervativci to mají těžší. A co se děje? Mění se voliči a stabilnější, konzervativnější a dlouhodobě fungující strany nejsou schopny dostatečně pružně reagovat. I to je jeden z důvodů, proč se objevuje vysoko v průzkumech Nigel Farage a jeho strana Reform UK.

On je ale více než politik především těžký populista...

Bohužel. Kdyby Farage vyhrál volby a sestavil vládu, už by nestačilo říkat „Bůh chraň krále“. Spíš by bylo potřeba říkat „Bůh chraň Velkou Británii“. To, co předvedl před referendem o brexitu a co předvádí teď, je jen populistická rétorika. Bez jakékoli politické kompetence nebo pocitu odpovědnosti.