foto: archív Víta Hlouška, se svolením/Politolog profesor Vít Hloušek
ROZHOVOR: Spor mezi prezidentem a Motoristy končí. Organizátoři demonstrace Milionu chvilek pro demokracii musí najít novou munici. „Byla by potřeba, aby se Milionu chvilek podařilo zvednout témata, která by měla podobný mobilizační potenciál,“ řekl serveru PrahaIN.cz Vít Hloušek, politolog a profesor Metropolitní univerzity v Praze.
Jaký vliv a dopad mají aktivity Milionu chvilek na společnost i politickou scénu a jak zpětně hodnotíte vyústění konfliktu mezi Motoristy a prezidentem?
Zdá se, že konflikt je vyřešen. Objevilo se nové jméno, pan prezident se nechal slyšet, že nového ministra životního prostředí do funkce jmenuje, a tím pádem krize opravdu skončí. Souboj o „Turka“ také. Bude samozřejmě zajímavé sledovat, jakým způsobem se vyvinou probíhající demonstrace. Je třeba připomenout, že když Milion chvilek plánoval protestní akci na Letné, tak organizátoři ještě nevěděli, že se řešení objeví a krize skončí. Ovšem už v mezičase začali naznačovat, že demonstrace nejsou, tak jako ty původní, pouze na podporu prezidenta Pavla. Že se vrací k tomu, co sledovali dlouhodobě. To znamená, že se spíš vrátí k osobě premiéra Andreje Babiše a k vládě jako celku. Koneckonců Mikuláš Minář se nechal slyšet, že by chtěl pozvat Babiše na veřejnou debatu. Proto si myslím, že demonstrace na Letné se ponese v tomto duchu.
Rozhýbají aktivity Milionu chvilek větší posun ve společnosti, mohou jejich protestní akce nabrat na síle, nebo naopak utichnou?
Myslím, že na síle nenabydou. Dovedu si představit, že demonstrace na Letné ještě může být poměrně masová, ale úplně upřímně řečeno, původní problém byl vyřešen. Samozřejmě, že je tady nemalá část společnosti, která je velmi nespokojená se současnou vládou, a ta by eventuálně mohla demonstrace sytit nějakou delší dobu. Ale tam by byla potřeba, aby se Milionu chvilek podařilo zvednout konkrétní témata, která by měla podobný mobilizační potenciál. To, že budeme říkat, co je všechno špatného na Andreji Babišovi, proč je pro nás nedůvěryhodný a jak ho nemáme rádi, to se obávám, že už na dlouhodobé udržování takové silné demonstrační dynamiky stačit nebude.
Psali jsme
ROZHOVOR: Petr Pithart pozorně sledoval souboj hlavy státu s šéfem Motoristů. Prezident byl podle něj úspěšný díky nerozhodnosti ministerského…
Premiér se až doposud výrazněji neprojevoval. Změní se jeho chování v okamžiku, kdy Poslanecká sněmovna zamítne jeho vydání?
Myslím, že ano. Bude najednou pevnější v kramflecích, přitvrdí i ve vztahu ke svým koaličním partnerům, pokud tam budou nějaké další podobné rozpory, typu aféra kolem Filipa Turka. Určitě „přitvrdí“ jeho rétorika vůči české veřejnosti. Uvidíme, jak daleko bude ochoten zajít. Každopádně teď je to pořád ohrožený Babiš, který prostě musí manévrovat daleko více, než by mu bylo milé. To znamená, že on si určitě poté, co nebude vydán, a myslím si, že vydán nebude, oddechne a určitě bude radikálnější a razantnější.
Blíží se sjezd KDU-ČSL, jedné z nejstarších klasických stran v České republice. Lze odhadnout další posjezdový vývoj lidovců, nastoupí do vedení radikálnější křídlo?
Je otázka, co je radikálnější křídlo. Je docela dobře možné, že se vedení strany ujme jihomoravský hejtman Jan Grolich, což je postava úctyhodná. On je podobně silný ve svém kraji jako třeba Martin Kuba v jižních Čechách. Je samozřejmě něco jiného než ten tradiční, standardní lidovecký politik typu Marka Výborného nebo Mariana Jurečky. Jestli to bude stačit? Osobně jsem trochu skeptický. Jde o stranu, která geograficky zůstala pouze v části Moravy, trošku v části Čech, ale jinak v Čechách a třeba na severní Moravě lidovci už téměř neexistují. Je docela složité, co by vlastně veřejnosti dokázal Grolich nabídnout, jak by tu stranu definoval programově. Tady je prostor od středu doprava poměrně zaplněný různými projekty, programy a návrhy. A je otázka, zda by se mu podařilo politicky přesídlit z jihomoravského prostředí do pražského. To totiž není tak úplně jednoduché. Upřímně řečeno, Grolich je na jižní Moravě „hvězda“ a zcela oprávněně. Třeba kampaň, kterou vymyslel pro regionální volby, byla opravdu dobrá. Je to příjemnější politik ve vztahu k veřejnosti. Nicméně zkušenosti z velké, celostátní politiky nemá. Nemyslím to zle vůči němu. Ale jsem trochu skeptický, protože tyto typy přechodu bývají složité. Většinou, když se někdo mimo Prahu uchytil ve velké politice, měl za sebou nějaké celostátní působení. Petr Fiala byl také nejdřív ministrem školství, než se stal předsedou ODS, to Janu Grolichovi chybí. Jestli dokáže ten handicap překonat, těžko říct.
V české politické scéně mizí klasické strany. Expremiér Pithart největší chybu vidí v zákoně o politických stranách z roku 1990, do kterého byl zakomponován termín hnutí. V západní Evropě podle něj vypadá politická scéna jinak a politické strany prý mají stovky tisíc členů a hnutí tam téměř neexistují.
Při vší úctě k Petru Pithartovi, tak nemá tak úplně pravdu, protože ono se to posouvá i v západní Evropě. Masové členství ve stranách postupně mizí, ne všude stejně intenzivně, ale jsou země, kde to tak funguje. Ve Velké Británii mají konzervativci i labouristé po sto padesáti tisících členech, což je zlomek toho, co byli zvyklí mívat. Co my v Česku bychom za to dali. To samé platí o Francii. To, že se vyskytují nové strany, které se profilují jako hnutí, tomu se dá těžko zabránit. Je dobré si uvědomit, že v zákoně sice je rozlišeno, že existují politické strany a politická hnutí, to je jeden článek zákona, nicméně když se podíváte dál, zjistíte, že pro ně platí stejná práva i povinnosti.
Formálně právně je to stejné, i když to jinak zní, a proto je označení hnutí populárnější. V České republice strany populární nejsou. Kdybych zakládal stranu, tak ji také asi nazvu hnutí čistě proto, že lidé na slovo strana z nějakých důvodů, které asi lze pochopit, nedobře slyší. Ono je to trochu jedno, zda se subjekt jmenuje strana nebo hnutí. Pokud jsou strany opravdu jenom pro velmi úzké skupiny v podstatě profesionálních politiků, tak to trošku komplikuje jednu z těch důležitých funkcí, které strany mají to znamená reprezentovat nějaké proudy ve veřejnosti. Obávám se, že v současných podmínkách a znovu opakuji, není to žádná česká specialita, návrat k masovému členství není úplně reálný. Možná se vyskytnou nějaké nové formy, jak strany co nejvíce propojit s veřejností, ale to teď momentálně úplně možné není. Na to si budeme muset zvyknout.